|29.11.2017| Clarie Moonová

Seděla jsme v dámském salónku a četla knihu. Po snídani jsem zašla do knihovny to jen omrknout, ale jaksi se mi povedlo vzít víc knih než unesu. Naštěstí mi jedna služebná pomohla. Teď jich mám v pokoji nejmíň dvacet a na stolku u křesla, kde právě sedím tak pět. Samozřejmě jsem věděla, že jsou i jiné, zábavnější, činnosti v paláci, ale já knížky doopravdy milovala. V ruce jsem držela celkem tlustou knihu v modrém koženém obalu. Řekla bych, že byla z té straší části knihovny, kde se uchovávali různé deníky a kroniky. Nadepsána byla černým psacím písmem se samými kudrlinkami. Přečetla jsem název snad stokrát, ale stejně jsem ho nepochopila. Vůbec neseděl s dějem knížky- Poslední poprvé. No, že je to divný? Kdo by takhle pojmenoval knihu? Hlavní hrdina- Robert Noname byl právě na velice tajné a stejně tak nebezpečné misy v Perské velmoci. Nejsem moc znalec historie, ale jsem si tak na devadesát devět procent jistá, že se to odehrává na začátku PerskoTanské války, jenž trvala třicet let.
Byl to první a zatím taky poslední boj mezi těmito dvěma státy. Tansa byla v té době ještě provincií Peršanů, ale chtěla se osamostatnit. To se jí povedlo až po třiceti letech. Byla jsem za to ráda, i když zemřelo mnoho lidí a to i nevinných. Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby jsme tu válku nevyhráli.

Z přemítání o tom jestli se Robert vyhne nebezpečí mě přerušily něčí hlasy.
,,Dobré ráno lady Clarie, mohli bychom vás poprosit o nějaké informace k Selekci?"
,,Ehm...no...asi?" Nechápavě jsem na ženu s kameramanem za sebou zamrkala. Nečekala jsem, že si mě někdo bude všímat, když jsem tak daleko od ostatních a OČIVIDNĚ jsem zabraná do knihy. Avšak jsem se asi spletla. Mohla jsem tušit, že novináři budou chutí vědět, proč se neseznamuji s ostatními dědičkami Tansy- jak všichni nazývaly nás účastnice, už od té doby, kdy byla vyhlášena první Selekce. Třeba hrát hru, kterou vymyslela moje krajanka Vanessa Swanová. Na to jsem popravdě neměla sebemenší chuť. Odpovídat na nějaké přihlouplé otázky a psát je na papír. Ne díky, to fakt ne.
Malém bych zapomněla na novinářku. Stále tam čekala s úsměvem a prosícíma očima. Byla potichounku jako myška. Neměla jsem náladu ani na tohle, ale dobře jsem věděla, že když to neudělám rozkřikne se po celém království, že jedna z účastnic je zlá na novináře. A věřte mi, že o tom vím své.

Moji rodiče, podle mě dost slavní, ale oni si to nemyslí, astronauti si tím prochází skoro každý den. Jakmile se vzali, věděli to všechny časopisy. Jakmile mě čekali, věděli to všichni a i když jsem se narodila, věděli to všichni. Nikdy jsem nežila bez dohledu kamer a myslela si, že je to strašné. Avšak po příchodu sem, jsem změnila názor. Nechápala jsem jak tohle může král, královna a navíc všichni jejich potomci zvládat dennodenně. Už teď jsem z té haldy novinářů měla migrénu. Kam ses hnul tam byl kameraman. Když sis chtěl sednout hned jsi musel odpovídat na rozhovor. Bylo to k zbláznění. Ještě k tomu, se chovat slušně. No, zkušenosti mám a teď už bych mohla zpět hurá domů.

Žena si přisedla na židli, kterou jí někdo přisunul k mému křeslu. Než však stačila spustit první příval otázek otevřely se dveře. Nevím, jestli to viděly i ostatní holky, ale já ano. Proč měla královská rodina ve zvyku rozrážet dveře? Vzhlédla jsem ke dveřím, vlastně jako většina lidí v místnosti. Musela to být buď princezna nebo její matka, královna Meghan. Do dámského salónku, ve kterém jsme právě byli, nesměli bez jejího svolení vstoupit žádní muži. Už takhle se jich tu pohybovalo hodně.
Naneštěstí jsem měla pravdu. Dveřmi prošla královna. Byla krásná. Zrzavé vlasy měla stažené do nízkého malého drdolu. Šaty byli tmavě modré se zlatým zdobením. Na hlavě jí tkvěla zlatá koruna s rubíny. Malém jsem až pootevřela pusu, ale včas jsem se zarazila. Nebylo by to slušné. Pro jistotu jsem si stoupla, abych nevypadala blbě jako včera u snídaně. Nikdo se nám nepokusil vysvětlit etiketu stolování na zámku. Tipovala bych, že se chtěli alespoň první den trochu pobavit a vidět naše vyděšené a nesmělé výrazy. Já jsem na tom nebyla zas tak špatně. Za to jiní to měli těžší. Už čtvrtá kasta a níž s tím měla problém. Nejtěžší to však vždy měla dívka z osmé kasty.

Bylo to tak vždycky. Z každé kasty se měla vybrat jedna dívka. Z většiny byli tak čtyři. Ze sedmé a osmé však byli většinou jen jedny. Asi to mělo znamenat, že každá dívka ať je z jakékoli kasty má šanci. Přišlo mi to trochu jako nesmysl, ale dobře. Podle obyvatel nižších kast se účastnice losovali, ale ti z vyšších věděli své. Dívky se nelosují, ale vybírají podle vzhledu, schopnosti a dobrého dopadu na lid.

,,Prosím." Zvýšila hlas královna Meghan, aby na sebe poukázala. Stála mezi dveřmi. Chvilku mi trvalo, než mi došlo proč je ještě nezavřela.
,,Mohla bych si s dámamy promluvit osamotě?"
,,Samozřejmě vaše výsosti." Vyskočila hned žena posazená vedle mě. Zřejmě to byla nějaká hlavní režisérka a novinářka. Úlevně jsem vydechla a poslala ke královně děkovný pohled. Ta se, ale jako naschvál zrovna nedívala mým směrem. Skousla jsem otrávenou poznámku a radši odložila knihu, zvedla se z křesla a zamířila k davu dívek, které kolem královny vytvořily kolečko, jako by si to nacvičily.
,,Vaše výsosti." Slyšela jsem zrovna říkat Tabeu. Malou zrzku, hned před královnou. Ta jí ovšem nevěnovala sebemenší pozornost a zabývala se jen dívkou v tmavě zelených šatech s blonďatými vlasy. Mám takový pocit, že se jmenuje Kale nebo Kail, ale nebyla jsem si stoprocentně jistá.

,,Hezké dopoledne všem." Usmála se sladce na ostatní jen na dívku v zelených šatech ne. ,,Přišla jsem se podívat jak se vám u nás daří a jen tak se zeptat," Ach jo, jak já nesnáším dramatické pauzy. ,,Co to mělo včera znamenat lady Kailee?!" Zvýšila hlas až jsme se všechny přikrčily. Bylo něco jiného než když vám huboval vlastní rodič a pak královna celé země. Nevěděla jsem co tím myslí, ale pak mě to trklo. Včera když jsme se měli seznamovat s princem Ethanem, Kailee mu do očí vyčetla, že je povrchní. Teda takhle přesně to nebylo, ale já to tak pochopila. Sice mi to taky tak přijde, ale nikomu, zvlášť princi ne, bych to nikdy neřekla. Obdivovala jsme ji a tak mi teď bylo líto, že ji nejspíše vyhodí.
,,Ehm, ono to bylo sp-" Začala dívka v zelené, ale královna ji hned umlčela rukou.
,,Myslela jste si, že když budete nadávat mé rodině tak se ukážete jako dobrá princezna? Nechtěla jsem to řešit za Ethana, on je moc hodný než aby vám to řekl na rovinu, ale asi nemám na výběr. Tohle bude mé poslední varování. Chovejte se slušně nebo si rovnou můžete sbalit a odjet domů hned teď." Nadzvedla jedno obočí a když Kailee nic nenamítala otočila se na podpatku a vykráčela z místnosti na chodbu. Za sebou nechala dveře třísknout v průvanu.

Některé dívky zalapaly po dechu. Tohle se snad ještě nestalo, aby královna zvýšila hlas. V televizi jsem ji vždy vídala jako milou a sympatickou ženu. Asi jsme se mýlila, ostatně jako každý kdo tohoto byl svědkem. Kailee jen stála na místě. Měla pootevřenou pusu, ale ruce zaťaté v pěstích. Chápala jsem jí. Takhle se to nestalo. Byla to jen nevinná konverzace. Nikdo nikomu nenadával. Ale jedno mi vrtalo neustále hlavou. Jak královna Meghan věděla, co se v jídelně stalo. Vždyť přeci i se svým mužem a dalšími třemi dětmi odešla, ještě než princ přišel. Nemohla tedy slyšet ani slovo. Princ by nic neřekl, s tím měla královna pravdu. Na to byl až moc hodný. Každopádně v to případě zbývala jediná možnost, nebo dvě, jak to mohla vědět. Nevěděla jsem jaká je horší, ale vím, že nepřístojné byli obě dvě. Tohle už nebyla jen hra o prince, tohle byla hra o čest!

___________________________________
Heh, ano já vím, že je to strašně pozdě, ale kvůli škole jsem nějak neměla čas. To není omluva, ale jen chci aby jste věděli proč nevycházely kapitoly. Ty odteď budou vycházet jen jednou týdně. Abych měla čas na promýšlení a i čas na školu. Jinak jak myslíte, že se královna dozvěděla o rozhovoru v jídelně? Máte nějaké typy?💞