|27.11.2017| Kelly Farmersonová

Jen co jsem se dostala do vchodu zámku. Tam kam na mě neviděli kamery a nedoléhal zvuk z venku. Mě i mou krajanku Margaret začal unášet proud. A nejen tak obyčejný. Asi šest služebných nás chytilo za ruce a vedlo do jedněch z otevřených dveří v prvním patře. Než jsem stačila cokoli namítnout už jsme stáli před tvrdě vyhlížející ženou. Nervózně jsem si zastrčila jeden zelený pramen vlasů za ucho. Slyšela jsem mockrát o minulých Selekcích. Teď měla nastat naše "přeměna". Rozhlédla jsem se po místnosti. Odmítala se jsem se podívat do těch jejich tmavě zelených očí. Když do mě Margaret šťouchla loktem konečně jsem vzhlédla. Tmavovlasá žena s tmavší kůží na nás přísně hleděla.

,,Zdravím dámy a vítám vás na zámku. Doufám, že cesta proběhla bez problémů," Odmlčela se, jako by čekala jestli ji odpovíme. Já jsem však byla jako na trní a chtěla zalézt do postele a prozkoumat celý pokoj. Co pokoj, celý zámek. ,,dobře, postavte se prosím támhle před fotoaparát a pak si vás vezmou do parády vizážisté." Odpověděla a pak se vzdálila k dalším příchozím dívkám. Pohlédla jsem nejistým pohledem na Margaret. Za tu dobu co jsme tu, to byla zatím moje nejbližší přítelkyně. Byla milá a celkově vypadala velmi přátelsky. Jen doufám, že to není její taktika. Ke všem být milá a pak jim vrhnout kudlu do zad.
Asi bych se po té úžasně velké, hlavně růžové, místnosti rozhlížela do nekonečna, kdyby mě z transu nevytrhla Margaret. Ta holka byla nějak moc ukecaná.
,,Asi bychom tam tedy měli jít ne?" Otočila se k fotografovi, od kterého právě odcházela dívka s růžovými vlasy. No to snad ne. To jí je obarvil nebo už je měla předtím. Doufám, že mi moje krásné citrónově zelené vlasy nechají. Nechci se po příjezdu domů zas barvit. Stačilo to jednou a celá koupelna byla zelená. Jen jsem nepřítomě přikývla, ale to už stála moje krajanka před foťákem a usmívala se od ucha k uchu. Rychlým a hodně nejistým krokem jsem se vydala za ní.

O chvíli později jsem byla asi slepá. Focení s bleskem není nic pro mě. Připadalo mi, že se ten chlap co nás fotil vyžíval v mé bolesti z ostrého světla. Snažila jsem si zachovat sladký úsměv, ale věřte, že to nebylo možné. Protřela jsem si oči a stále oslepená bleskem z foťáku, se dostala pryč. Plátno, jenž bylo nataženo před fotoaparátem jako pozadí mělo tapetu letní slunné louky. Takže se tam moje zelené vlasy, stále jsem se modlila, že se nad nimi smilují a neobarví je, lehce ztratily. Když jsem očima konečně našla Margaret, seděla už v jednom z bílých křesílek a povídala si s nejsou redaktorkou. Už už jsem se chtěla dostat na opačnou stranu místnosti, co nejdál od ní, když na mě zamávala a kamera bleskurychle zachytila můj otrávený výraz. Musela jsem se uchechtnout při myšlence až tohle uvidí bratři. Budou mít takový záchvat smíchu, že nepůjde utišit minimálně celý večer.

,,Kelly tady." Upozornila na sebe zas Margaret. Kývla jsem a rozešla se k ní. Jen jsem si sedla do křesla vedle ní, jako mávnutím proutku se ke mě nahrnuly dvě ženy. Nějak se představily, ale to jsem hned zapomněla, jelikož jsem slyšela mluvit tu tmavší ženu.
,,Hlavně ji přebarvěte ty vlasy, vypadá jak citrón."
,,Taky to je citronová." Vystřelilo že mě dřív, než jsem to stihla zastavit. Avšak musela jsem se usmát. Ten výraz, který následoval byl k nezaplacení. Hodila na mě tak vyčítavý pohled, až byl skoro komický. Pak něco zamumlala a odešla opodál k nějakým dalším dívkám. Letmým pohledem jsem zachytila Margaret jak pevné svírá rty, aby se nezačala smát. Tak přeci to jen nebyl robot. S jiskřičkami v očích se na mě otočila, ale jakmile zjistila, že ji pozoruji uhynula pohledem.
Dvě ženy a muž, jenž předtím mluvil se ženou, což bych řekla, že byla Sasha Natalie, někdy se objevovala i na rozhovorech či ve zprávách, se na mě dívali ustaranými obličeji.
,,Co je?" Uchechtla jsem se. Když jsem však spatřila v rukách jedné z žen misku s v ní bílou barvu smích mě přešel.
,,Omlouváme se lady, ale slečna Natalie má vyšší moc než my." Pověděl zas muž se světlými až bílými vlasy. Sklopila jsem pohled a nechala je dělat svou práci. Vevnitř mě se něco pohlo. Jako by trhali kus mě, lis mě osobnosti co neodmyslitelně patřily jen a jen mě.

°°°
Na to jak hrozně to zprvu vypadalo, to uběhlo celkem rychle. Mark, jak jsem zjistila jeho jméno se mě neptejte, a jeho dvě společnice mi odbarvily vlasy a následně obarvily podle paletky, podle mé přírodní barvy. Vím, z i to složitě, ale když to říkal Mark znělo to ještě hůř. Sice mě dost mrzelo, že mi nenechali moji původní obarvenou hlavu, ale zas jsem byla ráda, že ze mě neudělali blondýnu.
Pak nám začali pouštět na žádost nějaké dívčiny písničky asi nejznámější skupiny z Tansy. Little Candy, je popová skupina a očividně ji všechny holky milovali, až na mě. Nevím jak taková pětičlenná skupina dokáže světem zahýbat víc než nějaká královská rodina, ale dobře. Zbytek mi tak nějak splývá, protože jsem vnímala jen rytmus hudby a další hlasy v místnosti.

Když byli vizážisté konečně spokojeni s mým vzhledem doprovodila mě Emma, teda aspoň myslím, že se tak jmenovala, do šedé kabinky na kraji místnosti. Na dveřích jedné ze čtyř tkvělo v květinovém rámečku moje jméno. Spolu s dalšími třemi jmény tvořily krásný sloupeček. Emma se mnou vešla dovnitř a rozepla jeden pytel na šaty. Byli v něm krásné, modré, volánkvé šaty, krátké asi do půli lýtek. Avšak jelikož měli jen úzká ramínka tak jsem je hned zavrhla. Nechtěla jsem se jen tak odhalovat. Druhé šaty byli rudé a sametové. Avšak ouha číslo dvě. Tentokrát na sobě měli příliš třpytivých kamínků.
,,Vždyť bych v tom vypadala jako disco koule." Zamračila jsem se na Emmu, která za to asi nemohla, ale na někoho jsem to svést musela. Třetí šaty byli o dost lepší než ty ostatní, ale stále to nebylo ono. Byli že slonovinové barvy látky a ani nebyli tak vrstvené, ale byli jen na korzet. Když Emma otevřela pátý pytel konečně jsem našla to co jsem hledala. Už na první pohled jsem se do nich zamilovala.

Nebyli moc formálné, což mi mimochodem celkem vyhovovalo. Měli černou ne moc velkou spodničku potaženou navrchu žlutou látkou. Dosahovali něco málo pod kolena a rukávy se táhly až k loktům. Uprostřed oděloval sukni tenký černý pásek. Emma se na mě smutnýma očima, zřejmě doufala, že si aspoň tyhle šaty výběru. S jiskřičkami v očích jsem se na ni usmála a měla jsem co dělat abych kolem ní nezačala hopkat jako malý dítě.

,,Ty jsou krásné." Vypravila jsem ze sebe, sice jsem si dělala starosti jak tady v tomhle, myšlenkami jsem byla stále u šatů, dokážu přežít.
Emmě se očividně ulevilo a pomohla mi se do šatů dostat. Byli hebké, asi samet. Jestli se mám přiznat tak látky nepoznám, ale tak říká se hebký jako samet takže to samet být musel. Když jsem byla hotová ještě mi Emma zapletla cop, který se táhnul od vršku hlavy až pod lopatky. Rychle jsem na sebe pohlédla do zrcadla, které bylo připevněno na jedné z vnitřních stran. Zprvu jsem nemohla uvěřit, že to jsem vážně já. Naštěstí pro mě, byli černé boty se širokými podpatky, takže bych se nemusela zřítit na zem hned jak h kabinky vyjdu. Přání se mi vyplnilo a já vyšla ven. Okamžitě mě vystřídala dívka se velmi světlými vlasy. Ta má asi opravdu na spěch. Za ní cupitala malá hnědovláska.

Jakmile jsem se podruhé postavila před foťák, pánovi, který to tam fotil málem spadla pusa, když porovnával mou nově vyfocenou fotku s minulou. Ještě jsem byla celkem naštvaná na vizážisty za ty vlasy, ale teď už s tím hold nic neudělám.

°°°
Asi po dvou hodinách od mého východu z kabinky byly konečně všechny holky hotové. V pestrobarevných šatech postávali před zavřenými dveřmi, vedoucí do dalších prostor pálce. Některé mezi sebou tiše rozmlouvali a jiné, stejně jako já, opatrně pozorovali.
Zezadu do mě narazila tíha. Měla jsem co dělat, abych na podpatcích nespadla.
,,P-promiň omlouvám se." Otočila jsem se a spatřila menší zrzečku s modrýma očima. Měla na sobě tmavě zelené krajkové šaty s dlouhým rukávem. Za ní stala naopak velmi vysoká dívka v kratších, skládaných červených šatech s úzkými ramínky a výstřihem do tvaru písmene v. 
,,To je dobrý." Zamumlala jsem k ní. Dívce zřejmě vůbec nedošlo, že nemám moc náladu na vybavování se a tak s mírným úsměvem pokračovala.
,,Já jsem Tabea a tohle je Al-"
,,Díky, ale já se umím představit sama." Odfrakla si druhá. ,,Jsem Alette a ty?" Nevypadalo, že by ji nějak moc těšilo, a vůbec zajímalo, jak se jmenuju, ale asi to brala stejně jako já. Slušnost je slušnost. Proto jsem ještě od nich neodešla a nechávala je vždy domluvit. Možná by nemusely být tak špatné, ale já se nechtěla s nikým kamarádit. Minimálně první týden. Pokud bych měla vypadnou za tři dny tak to nemá cenu.
,,Kelly." Hned jsem se obrátila, protože nás právě někdo oslovil. Radši jsem od nich poodstoupila, asi abych lépe viděla na stejnou ženu, která nás přivítala. Tmavší kůže jí dělala krásný kontrast s dlouhými šaty slnovinové barvy.

,,Vítám vás v paláci. Doufám, že vás vizážisté změnili jen na venek a vevnitř jste tak pořád vy, protože přetrvání vám zde moc nepomůže." Rozhlédla se po všech čtyřiatřiceti dívkách. Nervózně jsem si začala hrát s pramínkem vlasů, který z copu vypadl. Dělala jsem to tak vždy když jsem byla nervózní.
,, Jelikož jste teď už všechny připravené můžeme jít." Skoro až zavelela a mávla rukou. Vydala se, teď již otevřenými, dveřmi na chodbu. Žádná z dívek se za ní však nevydala. Povzdechla jsem si a než stačil někdo zareagovat prodrala jsem se dívkami a s hrdě zvednutou hlavou vyšla dveřmi za ženou. Když jsem se otočila, jestli mě holky následují zachytila jsem pohled jediné osoby, která tu zatím nebyla zas tak hrozná. Alette se mírně usmívala, tedy jestli se to tak dá říct, spíš ji cukaly koutky, a kývala, snad obdivně, hlavou.

°°°
Než jsem se nadála byl už večer. Netroufám si odhadnout jak dlouho to bylo, ale hodně určitě. Obešly jsme celý zámek, a dokonce u toho měli i výklad, a aby se neřeklo tak nám Sasha Natalia, jak se později přestavila přísná žena v bílých šatech, rozdala i mapky zámku a jeho pět podloží. Když jsme se konečně dostali do třetího patra k sekci pokojů, velkými okny prosvítal dovnitř vycházející měsíc. K našim pokojů, které byli hned vedle sebe a s malým salónkem uvnitř, jsem se vydala spolu s Margaret. Než jsem stihla otevřít tmavé dřevěné dveře, přepadli nás dva komorníci lomítko kuchaři. Protože vypadali fakt divně. V rukách svírali tácy s jídlem, ale byli oblečení jako komorní, které jsme po túře po zámku potkaly. Posadili nás ke stolu v salónku, který oděloval pokoje a tácy na něj položili. Neměla jsem zrovna chuť k jídlu, ale něco jsem snědla jinak by se asi Margaret rozbulela.

Když jsme společně dojedli pečené kuře se šťouchanými bramborami a paprikovou omáčkou komorní porcelán se zbytky jídla odnesli zpět do kuchyně. Vzdychla jsem a rozloučila se s Margaret a konečně otevřela dveře se jménem jedné  účastnic z Mymysu. Moje jméno.
Na to, že si moc nepotrpím na luxus tohle mě uchvátilo. Ještě, že kamery nenatáčí první reakci holek na pokoj. Protože ten můj se zřejmě lišil od ostatních tak moc, že jsem tomu sama nemohla uvěřit.
Naproti mě byli dveře na balkon a v právo vedle toho postel tak třikrát nebo čtyřikrát větší než moje doma u ní byl vestavěný šatník na druhé straně pokoje byli otevřené posuvné dveře, vedoucí zřejmě do koupelny.
Hned vedle postele stály tři slečny oblečené do stejnokroje. Usoudila jsem, že to jsou moje komorné.

,,Um ahoj." Pozdravila jsem je mávnutím ruky. Všechny se mi uklonily v malém pukrle.
,,Dobrý večer slečno." Začala ta nejvyšší s černými vlasy v drdolu zastrčeném pod čepičkou.
,,Jmenuji se Faye. Tohle je Trixie." Pokynutím hlavy ukázala zas na nejmenší zrzku se stydlivíma očima. Oči jsem otočila na poslední ze sloučených. Evidentně nejstarší.
,,A tohle je slečno Barbara." Všechny se uklonili a Trixie s Barbarou zmizely v koupelně.
,, Přála by jste si koupel?" Už jsem ani nevnímala jak jsem byla utahaná z náročného dne. Podvědomě jsem přikývla hlavou. Už jsem chtěla skočit do postele a zachumlat se pod těch milion dek. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky a koupel by mi v tom mohla pomoct. Zívla jsem a následovala Fayu do koupelny.

___________________________________
Ahojky, jej další kapitola tu. Snad se líbila a *v duchu se modlí* i pobavila. Já vím, že tu nejsou všechny šaty, ale já se opravdu snažila jich tam dát co nejvíce, aby to zapadalo do příběhu tak snad nevadí.Na příště šaty posílat nemusíte mám pro vás menší překvapení. 💞