Popis příběhu u knihy:

"Bez lítosti" - příběh o dívce, která nezanechává jen jizvy na svém těle, ale i na těch, kdo se opováží vstoupit do jejího života.Jsem Meda. Jsem všechno, co ve vás vyvolává odpor. Možná i závist. Nevím. A je mi to jedno. Můj svět není o tom, kdo má pravdu nebo kdo je oběť. Všechno se točí kolem přežití - a já jsem v tom sakra dobrá.

Moje máma mi jednou řekla, že bych měla být vděčná, že mě vůbec nechala naživu. Že bych jí měla líbat nohy za to, že roztáhla nohy mýmu otci a nechala si udělat dítě. Jako bych byla jen vedlejší efekt jejího ubohýho života. A možná jsem byla. Ale já si z toho vzala ponaučení - nikomu nic nedlužím. A už vůbec ne lásku.

Alex? První kluk, co jsem milovala. Nebo jsem si to aspoň myslela. Zasloužil by si monumentální titul "největší hajzl v mým životě," ale pravda je, že jsem za něj mohla i já. Uvěřila jsem Mice, svojí nejlepší kamarádce - pokud se tomu dá tak říkat. Mica je toxická. Já jsem toxická. My dvě jsme spojení vytvořený nenávistí a strachem ze samoty. Milujeme se a zároveň se chceme navzájem zničit.

A pak tu je Ethan. Můj nevlastní brácha. Jedinej člověk, kterej mi z rodiny zbyl. Máme mezi sebou něco, co by bylo nejlepší zahrabat hluboko pod zem. Ale pravda je, že to nejde. Nikdy to nešlo. Jsme jako dva zlomený lidi, co se navzájem snaží slepit - i když víme, že to nikdy nebude fungovat.

Vyprávím tohle všechno, protože se potřebuju slyšet. Slyšet svoje vlastní myšlenky. Ne proto, abyste mě pochopili nebo litovali. Váš názor je mi ukradenej. Jen vám dávám možnost nahlédnout do světa, kde se láska vyměňuje za drogy a přátelství za lež.

Popis se mi líbí. Možná bych ho trochu zkrátila, třeba zmína o Alexovi mi nepřipadá, až tak důležitá. Ale jinak nemám, co vytknout.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Svou knihu bych popsala jako směsici emocí jedné nevyzpytatelné mladé nymfyčky. Kniha je určená pro dospívající ale i dospělé čtenáře kteří chtějí nahlédnout do chaotické duše jedné zraněné duše.

Můj názor:

Myslím si, že příběh má potenciál. Je zajímavě uchopený, ale zároveň tam vidím prostor na zlepšení. Co se týká gramatiky a pravopisu, tak žádné velké chyby jsem nenašla. Možná bych jen doporučila přímou řeč na samostatný řádek pro lepší přehlednost v textu. V knize je spoustu sexuálních scén a zároveň i několik scén, kdy se hlavní hrdinka sebepoškozuje. Neškodilo by dát do popisu nějaké varování nebo upozornění. Nejvíc sexuálních scén je na začátku a nejprve mi to jako čtenáři vadilo. Já uplně nejsem fanynka takových knih a předpokládala jsem, že většina kapitol bude o sexu. Naštěstí se objevily kapitoly, kde byla Meda více čitelná a postupně ukazovala, jak přemýšlí a co ji ovlivnilo. Více bych si s ní jako s postavou vyhrála, ten kontrast silné x zranitelné Medy byl moc hezký, ale občas byla silná Meda "až moc." Zároveň bych si více vyhrála s popisem prostředí, aby si čtenář mohl lépe představit, kde se děj odehrává. S čím jsem měla největší problémy, tak určitá dynamika příběhu a skoky v ději. Za celou dobu, až do jedenácté kapitoly nevíme, zda Mica studuje, pracuje, co vlastně dělá. Pár kapitol zpět se dozvíme, že je jí osmnáct a ačkoliv by to nemusel být problém, tak tady to za mě hraje roli. Jak může někdo na drogách být v baletním souboru? Zvláště při těch náročných trénincích by ji drogy a alkohol velmi ovlivňovaly a určitě by letěla rychlostí blesku.  Mám pocit, že kniha je více zaměřená na Medu jako závislou, necitlivou nymfomanku, že unikají podstatné informace, které by zase příběh posunuly jinam.  Za mě je příběh zajímavý, ale potřebuje více dotáhnout po dějové stránce.

Co bych vytkla:

· Při sexuálních scénách se často objevují fráze jako "věděla jsem, že se podvoluje" nebo "byla to hra." Ten scénář bývá hodně podobný a časem to začne být trochu otravné.
· Více bych si vyhrála s postavou Medy a kontrastem silné x zranitelné.
·Více popisu prostředí.
· Dynamika příběhu.  Mám pocit, že občas nebyly nějaké věci dějově dotažené a bylo to takové "šup sem, šup tam." Ať už to byla linka, kdy byla Meda v psychiatrické léčebně nebo to, že jsme se dozvěděli, že Meda pracuje v baletním souboru a za celou dobu nebyla zmínka ani o práci, škole, trénincích,...

·Meda bývá popsána jako nymfonka, ale za celou dobu to neprezentuje jako pud, ale jako nástroj. Většinou nástroj pomsty. I na tomhle by bylo dobré zapracovat.

!MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER!

· Když se pokusila Meda podřezat a skončila v nemocnici, určitě by za ní došel nějaký doktor a většinou bývají tito lidé převezeni do psychiatrické nemocnice, alespoň v ČR. Tato linka nebyla úplně dotažená.

Ukázka:
Ale nedávala jsem to najevo. Naučila jsem se hrát roli. Smát se, když se mi chtělo brečet. Mluvit s lidmi, jako by mi na nich záleželo, zatímco jsem uvnitř umírala. Nikdy jsem nepřiznala, že bych něco chtěla napravit, protože jsem ani nevěřila, že to jde.
Když jsem byla sama, bylo to horší. Ticho mi dávalo prostor myslet. Přemýšlet o tom, co jsem udělala, o tom, jak jsem všechno pokazila. A přesto jsem pokračovala. Znovu a znovu jsem opakovala stejné chyby, protože bylo jednodušší se utápět, než bojovat.