Popis příběhu u knihy:

V Lisiině životě se toho začíná dít nějak moc. Posedla ji podivná temná bytost, dračí jednotky prohledávají nejbližší okolí a do její třídy nejlepších studentů čarodějek a čarodějů je přiřazen podivný kluk, co magii prokazatelně vůbec neumí. To vše proto, že kvůli školnímu projektu málem umřela v lesích a nějaké podivné stvoření jí nabídlo pomoc. Jak se má u všech všudy s tím vším vypořádat? Obzvláště pak, když se namátko ztrácí do podivného světa, jehož královna si ji "najme" jako mazačku pamětí jejích příbuzných.

Po dočtení popisu jsem pocítila jedinou emoci a to zmatek. Především pletenec spousty nadpřirozených bytostí a fantasy knih z různých světů. V popise bych se držela nějaké základní linky nebo spíše zápletky a osekala okolní věci, protože takhle mám pocit, že je tam mix informací, které my vlastně nic neřeknou.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Jako fantasy plánovanou trilogii, která se každou chvílí stává temnější a temnější, což v tomto prvním díle ještě nejspíš nepůjde tolik vidět. Navíc se zdá že se u mě vyvíjí nový zvyk házet vtipy do těch nejvíce depresivních/morbidních chvil. V příběhu je mnoho vedlejších dějových linek. (A příběh nutně korektora, kterého se mi ale nedaří najít, takže se nejspíš připrav na hrubky, překlepy a zmatek v čárkách. Je pro teenageři a mladí dospělý zhruba od 14 do 19 let, tipuju. Čtenáři můžou očekávat napětí (alespoň doufám). Krev. Magické prostředí se školou pro čaroděje, lesem, kde se může nacházet doslova jakákoliv bytost, a agenturou, která nenávidí magii a je vedena draky. Také enemies to lovers.

Můj názor: Začátek příběhu byl pro mě velmi těžký. A to především díky přechodníkům, stylu psaní, pravopisným a gramatickým chybám. Celý text potřebuje korektoru, protože je tam dost chyb v y/i, skladba vět někdy pokulhává a přechodníky či jiné záludnosti češtiny také nepůsobí dobře. Kapitoly jsou nacpané dějem, což je fajn, kdyby se ten děj neodehrál během pár dnů. Tento handicap přinesl další problémy jako chybějící vývoj vztahů mezi postavami, nerozpracovaný charakter postav nebo to, že se s vedlejšími postavami dále moc nepracuje a vytahují se pouze, když jsou potřeba. V posledních kapitolách jde vidět, že se autorčin styl změnil a celé to působí více uvolněně a přirozeně. Bohužel ale málokterý čtenář najde vůli v příběhu pokračovat a dát mu šanci. Po dějové stránce to není vůbec špatné, ale přiznám se, že je to na mě moc velká splácanina všech magických stvoření a fantasy zápletek. A teleportace do jiného světa mi připadala jako naprosto vrchol celého guláše. Někdy je prostě méně více a zrovna tady bych se tím pravidlem řídila. Na závěr oblíbená věta, zda bych příběh doporučila nebo ne. A přiznám se, že vůbec nevím ke které variantě se přiklonit. Nemusel by to být špatný příběh, ale je tam toho na mě moc. Pokud někdo překousne pravopis a gramatiku a hledá příběh, kde bude většina magických bytostí, tak určitě jeden našel. Já ale potřebuju více propracovat popis, který je na fantasy dosti pozadu, postavy a především více osekat celý svět a jeho postavy.

Co bych vytkla:

·  Styp psaní. Je zde vidět snaha o určitou archaickou a spisovnou češtinu, která ale udělala více škody než užitku. Špatné používání přechodníků a tvary slov, které neexistují rozhodně nejsou dobrou vizitkou, i když musím uznat, že mě občas pobavily.

Hledají mě dvě snůšky lidí z tohož před jednou utíkám a tu druhou hledám.

Místo slova tohož bych spíše použila z nichž.

Teplo mě hřálo z jeho kůže mravenčíce na místech, kde se mě dotýká.

Pokud chci použít přechodník, tak by tam mělo být mravenčíc, protože máme střední rod. I tak se spíše jedná o neskutečnou patlaninu, kde se přechodník nedává.

Za mě radím se přechodníkům naprosto vyhnout, protože psát s nimi je opravdová výzva, natož je číst jako čtenář a ještě ve špatném tvaru.

· Kapitola z pohledu Arthura je něco naprosto jiného než kapitola z pohledu Lisy a rozhodně se čte mnohem lépe. Problém jsou přechodníky a až velká snaha o slangové výrazy, který mají podpořit u postavy charekter puberťáka a flákače. Kdyby se spojil styl psaní u Lisy a styl psaní u Arthura, kapitoly by se mnohem lépe četly a dokázaly udržet pozornost čtenáře, což nám perfektně ukazují poslední kapitoly.

· Kombinaci přímé řeči. Máme pouze tři možnosti, jak ji psát a tohle je kombinace snad všech.

„Otče, zbláznil si se?!" vyprskl jsem s vykulenýma očima zároveň co i pár lidí kolem překvapeně vyhrklo:

„Pane, zbláznil jste se?!" či v případě Francesca:

„Graviciere, to nemůžete myslet vážně!"

Jedna z variant, jak se dá tento úryvek upravit:

„Otče, zbláznil si se?!" vyprskl jsem s vykulenýma očima zároveň.

I pár lidí kolem překvapeně vyhrklo: „Pane, zbláznil jste se?!" 

Či v případě Francesca: „Graviciere, to nemůžete myslet vážně!"

· Na konci věty používat pouze jedno interpunkční znaménko.

· Špatné používání výpustky. Používá se při vynechání určité části textu, přerývanou nebo nedokončenou řeč.

· Psaní slov stylem notáák prostě ne.

· Komunikace se čtenáři= postava ví, co se stane a momentálně příběh neprožívá. Pokud to samozřejmě nebyl záměr, že postava vypráví svůj příběh.

Víte, jak si vždycky všichni puberťáci stěžují na pondělí?

·Rychlý spád děje. Vše se odehrává v pár dnech, ačkoliv pro mě jako čtenáře to bylo spíše jako několik týdnů. A o to nerealisticky působil celý vztah mezi Lisou a Arthurem. Vlastně chybí jeho vývoj. Žádné postupné poznávání, rozpaky, prostě nic.

!NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST OBSAHUJE SPOILERY!

· Protože když jsem uslyšela toho šíleného blázna, jak zareagoval na celou mou minulost, tak prostě a klidně, uvědomila jsem si, že mám ještě šanci. Šanci na to milovat znovu.

Úryvek z prologu, kdy hrdinka opouští člověka, kterého miluje a hned na to se dozvíme, že si dělá zálusk na Liama. Pokud je člověk, kterého opouští její milostná pletka, tak toto uvažování je dosti mimo.

· Lisino a Arthurovo první setkání na hodině, kde se Lisa chová, jak typická namyšlená královna školy. A já se jen zaraženě ptám, kdy přesně se tato její vlastnost vyskystla? Proč je doposud popisována jako hodná a milá dívka a o pár řádků dál si arogantně vyskakuje na nového žáka a to naprosto bezdůvodně? Proč najednou vytahuje svou moc, když celou dobu je skromnost sama? Samozřejmě, tvoří nám to zápletku a spojí hlavní hrdiny, ale pokud nemá postava hraniční poruchu osobnosti, tak to vypadá dosti zvláštně.

· V Lisiném charakteru se můžeme setkat s menším bojem její dobré a špatné stránky, zvláště po vypití lektvaru. Trochu mi tu chybí více propracovaný charakter a větší vývoj tohoto souboje. Špatná stránka, můžeme ji nazývat i temná, se totiž ukazuje pouze, když se nám to hodí v ději a já bych ráda viděla její zrod a postupné sílení.

·Shrnutí následků "temného nápoje" nám bylo popsáno v pár větách. Nebylo by pro čtenáře zajímavější, kdyby se projevovaly postupně a Lisa je poznávala? Takhle z ní vytváříme superhrdinku, která je svůj nový dar schopná hned a bez problémů ovládat.

Ukázka:

Jako by na mě mluvil někdo jiný. Prsty mi zlehka přejížděla po ramíncích látky, dokud ze mě nevyprchalo napětí. Poté jsem ucítil silnou, slídivou plazící se sílou, jenž mi pomalu a zlehka prostupuje mysl.
Až v ten moment mi docvaklo, že se musím soustředit na konkrétní vzpomínku, pokud nechci, aby se mi začala prohrabovat pamětí.

Názor čtenářů:

Talli0401

Ještě jsem se nedostala k přečtení všech kapitol ale zatím se mi příběh líbí. Líbí se mi že to není jako u většiny příběhů že první kapitoly jsou krátké ale že už v prologu a prvních kapitolách se můžu začíst a ponořit se do děje. Taky se mi líbí jak vždycky hned na vrchu kapitoly je napsaná nějaká ta informace nebo jak bych to řekla. A asi nemám co příběhu vytknout, líbí se mi takový jaký je a takový jaký ho autorka dělá takže bych na něm nic neměnila a vše se mi libí.