Popis příběhu u knihy:

„Víš, že hlídat mě už nemáš v popisu práce?"

„To neznamená, že za tebe necítím zodpovědnost! Přece ti je jasné, že tu nemůžeš zůstat, Damiáne. Dej na moji radu a ukonči to, dokud ještě můžeš."

Bezmocně na něj pohlédnu. „Co když právě už nemůžu? Co když ji miluju a nedokážu ji nechat jít?"

Dědův tvrdý výraz maličko pookřeje. „Netušíš, jak moc jsem si přál vidět vás dva spolu. Vím, jak se k sobě hodíte lépe, než kdokoliv jiný. Ale ty jsi zemřel, Damiáne. Měl jsi možnost se rozhodnout a vybral sis tuhle cestu. Teď to musíš přijmout a nést následky."

„Děláš, jak kdyby snad smrt byla moje volba!"

„Samozřejmě že byla!" zvýší důrazně hlas. „Mohl jsi bojovat, ale místo toho sis vybral to vzdát! Nedokázal jsi unést prázdnotu, kterou jsi cítil!"

Zlomeně zakroutím hlavou. Proč když konečně ucítím kapku štěstí, jsem nucen od ní odejít? Od začátku jsem počítal s tím, že dřív nebo později se tomu nevyhnu, ale teď prostě nemůžu. Nejsem na to připravený. „Ještě ne."

Popis sám o sobě není špatně a proto následující výtky budou spíše můj osobní názor. Nejsem zastánce popisu, který je složen jen z přímé řeči. Nemám proti ní nic, ale mám raději třeba krátký úsek a pak popis děje. Problém s přímou řečí je ten, že většině autorům trvá, než se dostanou k pointě zápletky a já osobně si knihy vybírám podle prvních vět. Pokud mě úvod nenaláká, přeskočím knihu a listuju nabídkou dál. Po téhle knize bych osobně nesáhla, ačkoliv mi nápad připadá zajímavý a s jiným popisem bych jí do své knihovny přidala.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Příběh je o dvou mladých lidech, kteří sešli ze své předurčené cesty. Jejich společným osudem bylo se vzít a mít dceru, ale Damián po své oslavě devatenáctých narozenin odjíždí z chaty a má nehodu, která zapříčiní jeho smrt a s Ninou se nikdy nepozná. Dostává se do posmrtného života, kde ho čeká soud. Aby se vyhnul bolestivému očistci, dostane úkol. Strážit Ninu a zajistit, aby alespoň ona našla cestu zase zpátky a naplnila svůj osud. Příběh je určen pro young adult čtenáře (12-20 let), ale číst ho mohou samozřejmě i starší.Čtenáři mohou očekávat fantasy příběh s dávkou romantiky a doufám, že i překvapení a zvraty, které nebudou čekat.

Můj názor:  Příběh byla příjemná oddychovka a musím rozhodně pochválit několik věcí. První věc, kterou oceňuju, tak je české prostředí a česká jména. Zároveň se mi líbí i to, že jména nejsou standartní, takže mi tak rychle příběh nezapadne mezi další knihy. Další věc, co se mi líbí, tak je samotný děj a nápad knihy. Bylo to něco jiného, než jsem doposud četla a i s průběhem děje a samotným závěrem jsem spokojená. Bohužel jsem, ale našla více negativních věcí, které příběh udupávají, a proto si nejsem jistá, jestli knihu označit jako lepší průměr nebo průměr na hraně. Myslím si totiž, že je tady opravdu potenciál na dobrou knihu, který by mohla zaujmout hodně lidí a bylo by škoda ji odsoudit, kvůli chybám, které se dají opravit. Hodnocení tedy nechávám na samotných čtenářích recenze a doufám, že jim aspoň recenze poradí, jestli je kniha pro ně či nikoliv. Chyběl mi popis, protože většinou byl děj odvíjen pomocí přímé řeči a ta vlastně tvořila celou knihu. Pokud byl použitý popis, tak většinou pouze myšlenek postav a nebo pár vět o vzhledu postav. Je to málo. Přímá řeč by v knize neměla být základ na kterém příběh stojí. Více si vyhrát s popisem prostředí, situací, postav, emocí, myšlenek. A zároveň to zkombinovat s přímou řečí. Začátek knihy byl pro mě hodně slabý a kdybych na knihu nedělala recenzi, tak ji po první kapitole zavřu. Hodně přímé řeči a typická postava bad boye, který mi byl nesympatický celou knihu. Chápu, že začátky knihy bývají těžké, ale myslím si, že třeba by to  popis mohl něčím vylepšit a trochu více rozvinout děj i samotné postavy. Zápletka nám začíná po pár kapitolách, ale k čemu to je, když čtenář přečte první kapitolu a knihu zavírá? Co se týká postav, tak jediná postava, která, aspoň trochu, byla více propracovaná je Nina. Její chování má důvody a celkem hezky se s ní pracovalo, ale i tady je ALE. Naprosto mi tam chyběla ukázka vztahu s matkou, což je pro knihu velmi důležité, aspoň z mého pohledu. Zbytek postav, včetně Martina, Damiána a božstvo nahoře, bylo velmi plytké a kdybych vzala jejich promluvy, myslím, že by byl sakra problém poznat, kdo co říká. Kniha by měla mít propracovanou psychologickou stránku, ale tady to prostě chybí. Damián je pro mě nesympatická postava, ale možná to není jeho chyba, ale chyba autorky. Proč o něm nic nevím a jediné, co mi je vnucováno je jeho záliba v ženách a jízdě na motorce? Já vlastně ani nemůžu říct, jestli byl dobrý nebo špatný, protože to nevím a nemám to z čeho určit. Postava dědy mohla být skvělou příležitostí, jak nám ukázat Damiána v jiném světle, ale to se nestalo. Kdybych postavu dědy nahradila, nic by se s příběhem nestalo a to mě přivádí k další myšlence- postavy nejsou plně využity. Jeho rodiče skoro nebyli zmíněni, což by asi byla ta první věc, kterou bych chtěla vidět. Svou rodinu, hrob, domov. Ninina matka se objevila jen JEDNOU a to je přitom důvod, proč je Nina jaká je. Damiánovi přátele se od nehody vypařili a jediná Viki se nám tam na jeden řádek mihla. Pro mě ta kniha má největší chyby právě tady v těchto bodech- postavy a popis. Kdyby se to opravilo, mohlo by se to hodně lidem líbit.

Co bych vytkla:

· Používání vykřičníku a otazníku zároveň.

· Špatné používání výpustky (...).  Používá se při vynechání určité části textu, přerývanou nebo nedokončenou řeč. Více vysvětlené v kapitole Nejčastější knihy.

· Špatně psaná přímá řeč.
„No jo, no jo," zahučí zklamaně, načež se obrátí na dívčí část naší společnosti: „Dámy, která z vás mi to vynahradí?"

SPRÁVNĚ:  „No jo, no jo," zahučí zklamaně, načež se obrátí na dívčí část naší společnosti, „dámy, která z vás mi to vynahradí?"

Zadívá se mi do očí. „Dobro nemůže existovat bez zla, Damiáne. Vše musí existovat v rovnováze. Když nepoznáš válku, nedokážeš správně ocenit mír."

SPRÁVNĚ: Zadívá se mi do očí: „Dobro nemůže existovat bez zla, Damiáne. Vše musí existovat v rovnováze. Když nepoznáš válku, nedokážeš správně ocenit mír."

· Chybějící popis.

· Až příliš časté používání vulgárních slov. Chápu, že to patří k určitému rysu postavy, ale i tak si myslím, že toho někdy bylo moc.

· Postavám chybí propracovaný charakter. Nic o nich nevíme a neznáme proto důvody jejich chování. Tímhle bodem trpí všechny postavy, i Nina. Ta z toho vychází nejlíp, ale stále je tam plno věcí nedořešených.

· S postavami se špatně pracovalo. Na scéně se objevovali, jak se hodili a vlastně ani nepřinášeli nic nového do příběhu.

· Doporučuju korekturu textu, hlavně v oblasti čárek ve větách.

!MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!

· Damián dokáže sbalit každou ženu, kterou chce. Živá, mladá, bohyně či mrtvá. Nuda. Jako čtenář jsem mlátila hlavou do stolu a měla chuť ho vykastrovat. Vše mu vycházelo, až moc lehce a bez překážek a to prostě nebylo ono. Zvlášť, když mu k tomu pomohl sex a tím pádem se musel snažit jen v posteli.

· Nina se začne sama od sebe bavit s klukem, kterého nezná a najednou nemá problém vést rozhovor. Ale no tak! Znovu tady máme situaci, kdy jde vše, když Damián potřebuje. Chybí mi tam překážky a drama! Tohle je nuda.

· Martin je mi nesymaptický stejně jako Damián, ačkoliv z Martina mám pocit, že si myslí, že je Bůh. Znovu to může být chyba autorky, která nám vlastně nedala indície k jeho povaze, ale v každé scéně vypadá jako blbec. Nedivím se, že ho Nina nechtěla, sama bych ho poslala do háje.

· Posmrtný sex. Nic víc mi posmrtný svět nenabídl. Bohužel. Sex a tribunál, abych byla přesná. A přitom mohla autorka vymyslet úplně vlastní svět s vlastními pravidly a postavami. Znovu promrhaná příležitost posunout příběh výš.

Ukázka:

Zadívá se mi do očí. „Dobro nemůže existovat bez zla, Damiáne. Vše musí existovat v rovnováze. Když nepoznáš válku, nedokážeš správně ocenit mír."
Ta slova mě zvláštním způsobem zasáhnou. Jsme od sebe takový kousek, že slyším její dech.

Názor čtenářů:

Boominka190

Mě asi zaujal ten nápad se strážným andělem. Když jsem to začínala číst, tak to byl ten bad boy, a nebyl mi Damián absolutně sympatický, na druhou stranu ta Nina tam byla ta typická sad girl a moc mě to nezaujalo, ale říkala jsem si, že se to rozjede. Ale pak když už se to rozjelo a vůbec ten nápad se slovanskou mytologií. Vetšinou si myslím, že je známější řecká nebo severská zkrze Thora, a celkově to rozdělení, jak se vlastně pohyboval mezi dvěma světy.

Potom to bylo taky hodně o těch detailech, třeba jak ta její neteř ho tam viděla obklopeného září a podobně. Zároveň mi příjde, že je to příběh na úrovni jak obsahem tak jeho rozložením, navíc jsem pak objevila, že od autorky jsem četla i víc knížek, ale až u téhle jsem si ji zobrazila a ten příběh mě prostě neskutečně nadchl.

Celkově ta myšlenka, že vlastně on jako její spřízněná duše jí byl přidělen jako anděl nebo ten dolja, že vlastně jí už umřel, ale pak byl do jisté míry její součastí. Takový ten slabý hlásek v hlavě. Během čtení jsem musela zastavovat a vstřebávat ten děj, protože to bylo prostě tak geniální. Pak tam byly ještě dobré hlášky a podobně. Pak, jak už jsem psala, ten obsah. Kapitoly byly napsané (minimálně pro mě) dobrým stylem, nebyly moc dlouhé, nebylo tam nic zbytečného a podobně. Nebylo to dlouhé jako třeba after, který snad už čtu několik let a ten mě prostě absolutně nezaujal a hrozně se táhl, ještě stále ho nemám přečtený. Vlastně podobný příběh jako After napsala i tahle autorka a ten se mi také líbil, že nebyl tak přehnaně dlouhý a podobně ale to už odcházím od tématu..

Myslím si, že ten můj strážný anděl je po dlouhé době nějaký fakt propracovaný hezký příběh, který za to určitě stojí.