Přesně jak jsem čekal, Furyho jsem našel v řídícím centru. Občas mi přišlo, že snad ani neodchází na noci domů a přespává na kovových palandách ve skladech. Divím se mu, že dobrovolně dělá tyhle přesčasy. Nebyl jsem tady ale abych se ho vyptával na dobročinné práce, spíš jako na jednu nejmenovanou stříbrovlasou položku ve skaldu. „Čekal jsem, že se vrátíte, jen jsem si nemyslel, že tak pozdě. Našel jste to snadno?" „Rozhodně snadněji, než cestu sem. Můžete mi to nějak objasnit?" Čekal jsem, že mě nějak odbyde, řekne, že to nemám řešit, nevrtat se do toho a dělat jen co mi nakáže. Neudělal to. „Myslím, že by to chtělo menší vysvětlení. Neposadíte se na to?" Kývnul směrem k vedlejší místnosti. Bylo mi jasné, že to chce probrat v tichosti, bez přílišných svědků. A tady jich bylo celkem dost, to byla pravda. Kývnul jsem a následoval rozvlátý kožený kabát k menším dveřím vzadu v místnosti.

„Byla to zástěrka." Jednooký naproti mně pokýval hlavou. „K čemu potřebujete zrovna jeho?" Muž proti mně upřel pohled někam do stěny. „Nechtěl jsem jeho agente Bartone. Máte snad pocit, že jeho divokost by šla zkrotit tak snadno? Ale neměl jsem na výběr." Nelíbilo se mi, kam Fury zacházel. Rozhodoval o jeho osudu, manipuloval s ostatními jako s šachovými figurkami a Maximoffovi pro něj byli královský pár. Uvědomnění mnou prošlo náhle jako blesk vodičem. „Potřebujete Wandu." Nastalo dlouhé tíživé ticho, až i cvrčci venku u cesty byli hlasití jako živý orchestr. „Máte mi to za zlé, chápu. Měl byste ale vědět, že Pietro se vším souhlasil." Tato věta mě spolehlivě uzemnila. „Jak to myslíte? Je v kómatu." „Není, nebo alespoň ne pořád."

---

„Chcete mi říct, že Quicksilver nemůže být Avenger, chápu to správně?" „Více méně." Hlavou mi procházel celý náš rozhovor stále dokola. Pietro nemůže být Avenger, protože už je X-man, to je pochopitelné. A Wanda? Její schopnosti jsou unikátní, bude z ní skvělá hrdinka, co jistě zachrání spousty životů. Vypadalo to, že Fury myslel na všechno. Pietrovou smrtí mizí on i všechno s ním a může začít znovu, tady i jinde, ovšem ředitel jistě počítá jen s první možností. „Znepřátelit si Xaviera a ty jeho vylepšené není dobrý nápad." „Všechno je dávno vyřízené." Kývnul jsem. Přišlo mi to až příliš jednoduché, něco nesedělo. Nedokázal jsem přijít na to, co přede mnou tají.

„Pane... proč jste vybral mě? Proč ne Wandu? Nezasloužila by si rodina vědět, že jsou její členové naživu?" Fury se za dlouhou dobu usmál. Ještě jsem to u něj neviděl. A popravdě? Asi už to ani vidět znovu nechci, trochu mě to děsí. „Kdybych to věděl, myslíte že by bylo potřeba to všechno?" Při posledních slovech rozhodil rukama kolem sebe jako by tím všechno vysvětloval. Nechápal jsem ale naprosto nic. „Když ne vy, tak kdo?" „Zeptejte se ho sám." S tím se Fury zvednul od stolu a dvěma kroky byl zase u dveří. „A Bartone? Jestli to nebude smrtelně tajné, rád bych také slyšel vysvětlení." „Samozřejmě."

Trochu krátká, rozhodně kratší než předešlé, ale snad nevadí. Neumím moc popisovat promluvy s Furym, dělá mi to problém. Pořád nevím, jestli ho brát jako přísného chladného piráta s podivným smyslem pro humor, nebo jako srandistu pokřiveného životem. Napište mi, jak to vnímáte vy, jak se kapitola líbila a třeba mi dejte i hvězdičku!

Vaše Tiranis!

PS: Taky vám příjde, že mi vůbec nejde vystihnout klintovu povahu? Budu nad tím muset zapracovat.