Bruce stál tiše v koutě obývacího pokoje a jen okrajově vnímal, o čem se ostatní baví. Rhodey vzal svůj oblek hned, jak mu Tony zavolal, tudíž už tu byl s nimi a spolu s Tonym a Natashou se snažili domluvit na tom, co by měli udělat. Pepper seděla na gauči, oči měla zarudlé od pláče, který ustal teprve před pár minutami, a vedle ní seděl Loki, který z ní nespouštěl pohled. A Bruce stál v koutě a snažil se příliš nepanikařit. To pro něj byl ale v tomto momentě velmi těžký úkol, neboť se konečně blíže podíval na celý Elizabethin výzkum a zjistil, že se opravdu snažila o vytvoření stejné DNA, jakou měl Peter. Našla si ho. Využila ho. A teď byl kvůli němu Peter pryč. Tohle bylo mnohem horší, než se vyrovnávat s následky Hulkova zuření. Tohle ublížilo jeho rodině a byla to jeho chyba. Možná se na Fidži vydá dříve, než si myslel.

„Ehm, já…“ zamumlal nervózně a sundal si brýle, aby si mohl promnout oči. Ostatní mezitím ztichli a s napětím čekali, co z něho vypadne. „Poslední dny jsem spojoval všechny části výzkumu, na kterém pro Betty pracuju. No, a já… Zjistil jsem, že se nejspíš pro Rosse snaží vytvořit upravené DNA, ze kterého by si mohl stvořit nové hrdiny. Mohl by s tím vytvořit lidi, jako je Peter,“ oznámil jim rezignovaně, neboť nic jiného mu ani nezbývalo.

„To potvrzuje domněnku Natashy,“ zamumlal Tony s povzdechnutím. Bylo to stále málo, ale byl to začátek, od kterého se mohli odpíchnout. Navíc, najít Betty nebude problém. Tony si byl naprosto jistý, že se schovává pod tátovými křídly. „Teď jen musíme zjistit, jestli doopravdy spolupracuje s Beckem. Jestli je ten hajzl naživu, postarám se o to, aby shnil v Raftu.“

„Dobře, ale nemůžeme jen tak napadnout Rossovu centrálu. To je jako jít na svůj vlastní pohřeb,“ poznamenal zamyšleně Rhodey, který samozřejmě věděl, že Betty byla jeho dcerou. Jakožto plukovník se s Rossem setkával častěji, než by si přál. A na beneficích se často objevoval se svou dcerou Elizabeth.

„Proč bychom měli napadat Rosse?“ zeptala se zmateně Natasha, která začínala mít pocit, že jí někde musela uniknout podstatná informace. Nikde přece nebylo psáno, že ten výzkum dělá pro Rosse, nebo že by se právě teď nacházela v jeho budovách.

„Protože -“ začal se svou odpovědí Rhodey, ale Tony jej rychle přerušil.

„Protože víme, že právě tam Betty je,“ odpověděl pevným hlasem a trochu si odkašlal, než věnoval pohled muži, kterého vnímal jako svého bratra. Myslel si, že Natasha touhle dobou už dávno bude vědět, čí dcerou Betty je, ale ta to zjevně nevěděla a on se mezi ty dva nechtěl plést.

Bruce uhnul pohledem. Sám Tony mu radil, aby Natashe nepověděl o jejím příjmení, a on se té rady držel. Rozhodně mu ale spadl velký kámen ze srdce, když ho nikdo nezačal obviňovat z toho, co se stalo. Stále v sobě měl ten tíživý pocit, ale objevila se i kapka naděje. Proto se zapojil více do plánování strategie, zatímco Pepper se bez povšimnutí odebrala na balkon. V doprovodu Lokiho, který momentálně vypadal jako její osobní stráž.

„Nemusíš za mnou chodit,“ hlesla tiše, když jí po tváři pohladil podzimní vítr a ona se konečně mohla nadechnout. „Určitě musíš být někde jinde. Nerada bych tě tu zdržela. Vím, že to tu nenávidíš,“ řekla bez špetky emocí. Dnes jí zachránil život a za to mu byla vděčná. Byla by nerada, kdyby tu ale zůstával, když se mu tu nelíbilo. Nechtěla, aby se cítil nepříjemně.

Tmavovlasý muž byl jejími slovy poněkud zaskočený. „Já to nenávidím skoro všude. Nejste žádná výjimka,“ poznamenal sarkasticky a postavil se vedle ní. Pohled na ni mu nebyl příjemný, ale i přesto se na ni nemohl přestat dívat. Jako by snad ve skrytu duše doufal, že když se na ni bude dívat dostatečně dlouho, znovu uvidí její úsměv. Toužil po něm. Když byla smutná, i on byl smutný. A jemu se to nelíbilo. Nesnášel emoce.

„Přála bych si, abych byla víc jako ty. Abych se nezhroutila pokaždé, kdy mi život postaví překážku do cesty. S každou novou překážkou mám pocit, že to je ta poslední. Že další už nezvládnu. Nevím, jak dlouho to moje tělo dokáže snášet.“

Loki si chtěl držet svou masku Ásgardského prince, kterému na nikom nezáleželo. Jenže s ní nemohl. Svým způsobem nad ním měla moc. „V očích ti vidím sílu a hrdost, kterou jsi získala ze zlomení a smutku po bitvách prohraných, každý ten jeden pád stojí za něčím, co nazývám vítězstvím. Věř mi, Pepper, nechceš být jako já. Máš v sobě tolik lásky, kterou dáváš druhým. Samozřejmě, že nebudeš stát s hlavou vztyčenou, když tví milovaní jsou v nebezpečí. To od tebe nikdo nečeká. Všichni tam vevnitř chápou, co prožíváš. Jsi silnější, než si myslíš.“

„Chtěla bych se vidět tvýma očima,“ pověděla se smutným úsměvem a věnovala mu pohled. „Můžu tě obejmout? Prosím?“ skoro až zaplakala.

Bůh lsti a falše se zmohl na pouhé přikývnutí. Když jej dnes objala prvně, příliš se na to nesoustředil. Ale teď, když ji držel u sebe v náruči, po celém těle se mu rozlil zvláštní pocit tepla. Kdyby jen věděl, do čeho se dostane, když se vrátil za Thorem na loď, nikdy by to neudělal. Teď už byl totiž navždy spjatý s ženou u něj v náruči. Musel se postarat o to, aby byla po zbytek svého života v bezpečí a šťastná. Možná měl Stark pravdu. Možná zde byl opravdu pouhým sedmnáctiletým klukem, který toužil po matčině lásce.

•••

Zprvu měl Peter v krevním oběhu stále příliš mnoho drog, které jej dělaly trochu otupělým, takže zpráva o Peppeřině smrti ho nezasáhla ve velké míře. Chvíli dokonce uvažoval nad tím, že bude mít možná štěstí a jeho tělo to nezvládne. Umřít sice nechtěl, ale mohl by být aspoň se svou maminkou. Jenže postupem času se začaly drogy z oběhu ztrácet a jemu tak konečně začal plně docházet význam Beckových slov. Jeho první myšlenka byla, že lže. To on totiž byl. Prohnilý lhář. Pak se mu ale před očima objevilo bílé audi, které bylo připravené na sešrotování. To auto by poznal kdekoliv. Bylo to auto jeho mámy.

Peter klidně ležel na nepohodlném lůžku a nepřítomně zíral do zářivek, které mu visely nad hlavou. Pocit, který právě cítil, nebyl snad ani popsatelný. Tolik bolesti. Tolik smutku. Skončil. Bylo mu jedno, co s ním udělají. Nechtěl se vrátit domů. Copak to ještě domov byl, když v něm nebyla Pepper? Tuhle ztrátu on ani jeho otec nemohou zvládnout. Peter měl poměrně jasnou představu o tom, co se stane. Tony začne pít a odežene od sebe každého, kdo by mu mohl pomoct. Peter to nechtěl vidět. Nechtěl, aby jeho poslední vzpomínky na tátu byly takové. Radši odsud nikdy nevyjde a bude si v mysli uchovávat obrázek toho, jak byli společně šťastní.