„Tak kde je můj oblíbený synovec?" zeptala se žertovným hlasem Natasha, když nakoukla do Peterova pokoje a krátce zaklepala na dveře. Povytáhla obočí, když mladíka spatřila, jak leží na posteli a culí se na display svého telefonu. „Můžu jít dál, nebo řešíš něco důležitého?"

Peter okamžitě zvedl oči a rozzářil se, když Natashu spatřil. Co se vrátila od Clinta, byla v mnohem lepším rozpoložení než předtím, takže to vypadalo, že mezi ní a Brucem už je zase všechno v pořádku. Jediné, čeho se Peter bál, a za což se vzápětí zastyděl, bylo to, že zde byla znovu velká pravděpodobnost, že se od nich odstěhují.

„Teto Nat! Ty přece můžeš dál vždycky," odpověděl jí Peter a posadil se. Vrhl poslední toužebný pohled na svůj telefon a potom ho položil vedle sebe. Nat se musela potichu zasmát. „Já jsem tvůj oblíbený synovec? Máš mě radši než Nathaniela?" zeptal se jí a uculil se. Natasha se posadila na postel vedle něj a pocuchala mu vlasy.

„Hele, na takovouhle otázku odpovědět nemůžu. Je to, jako by ses zeptal matky, které ze svých dětí má nejradši," řekla mu a pak naklonila hlavu na stranu. „Co ses tak culil? Někdo ti poslal nějaký lechtivý vtip? Nebo je za tím něco jiného, hm?" škádlila ho a Peter se začervenal, čímž už se tak trochu prozradil.

„Od kdy se zrovna ty zajímáš o drby?" snažil se ten okamžik pravdy ještě víc oddálit.

„Hele, to, že jsem občas cynická, tvářím se jako ledová královna a jsem agentka, neznamená, že pořád ještě nejsem ženská. Všechny ženský jsou drbny, některý víc a některý míň. Já jsem většinu svého života strávila v úplně jiné rovině než zbytek žen. Ale teď chci slyšet, co je ve tvém životě nového, pokud tedy nepočítáme tu obrovskou bombu z Washingtonu, která obletěla svět," pobídla ho s potutelným úsměvem a Peter si frustrovaně vjel rukou do vlasů. Tohle mu budou předhazovat ještě dlouho, ale teta Nat se na to alespoň dívala s humorem. Ještě se jí vlastně ani nezeptal, jaký na to má názor.

„Psal jsem si s Michelle," zamumlal trochu zahanbeně, bál se, že si ho bude dobírat. „O ní ti máma už stihla něco říct, ne?"

Natasha se zatvářila skoro tajemně. „Možná. Ale mnohem radši bych to slyšela od tebe. Takže?"

„Líbila se mi už nějakou dobu, ale teprve nedávno jsem se odhodlal ji pozvat na rande. Ona je fakt úžasná, Nat. Líbila by se ti."

„Je to agentka nebo superhrdinka?" zasmála se. „Ne, promiň. Pokračuj."

„Svým způsobem to superhrdinka je," odvětil zasněným hlasem. „Víš, hrozně rád bych ji zase vzal někam ven. Ale naši mi kvůli tomu Washingtonu dali domácí vězení. Ptal jsem se mámy, jestli by mi povolili aspoň rande s MJ, ale řekla mi, že se o tom ještě poradí s tátou. Nemohla by ses za mě přimluvit?" obrátil se na ni se štěněčíma očima. Natasha se musela honem obrátit jinam, protože jeho roztomilosti by se dalo jen těžko odolat. Úsměvné, jak ona, trénovaný zabiják a neohrožená agentka, má už předem prohraný boj s roztomilým teenagerem.

„No, uvidíme," řekla neurčitě.

„Tak, a teď se pojďme bavit o tobě," prohlásil zvesela a sedl si do tureckého sedu. „Co ty a Bruce? A co vlastně Washington, jak to probíhalo?"

„No, určitě to nebylo takové dobrodružství jako to tvoje," popíchla ho a dobrosrdečně se zasmála. „Znáš to, je to Ross. Zase nás peskoval, ale zároveň nám mazal med kolem pusy, abychom měli pocit, že ten jeho rozkaz plníme dobrovolně." Natasha protočila oči a když viděla Peterův dychtivý výraz, zavrtěla hlavou. „Ale to, co po nás chtěl, je přísně tajné, a pokud existuje někdo, kdo by ti to mohl říct, je to jedině Tony. A navíc, slyšela jsem, že ti stejně zabavili oblek."

Zatímco Peter hořekoval, obhajoval svou nevinu, házel jeden argument za druhým a probíral s Natashou jeho incident ve Washingtonu, v kuchyni se sešli Pepper a Tony. Pepper se bedry opírala o linku a o hrnek čaje si ohřívala ruce. Tony si mezitím vařil kávu a vyprávěl své budoucí manželce o tom, co jim Ross přikázal udělat.

„Chápeš, jak šílený to je? Nemůžu mu přece vydat vlastního syna. Pak by nad naší rodinou měl už skutečně úplnou kontrolu. A Petera před takovéhle rozhodování postavit nemůžu, vždyť je ještě moc mladý, bez zkušeností, kdo ví, na čí stranu by se přiklonil, znáš to jeho impulsivní chování. Nemůžu riskovat, že by to odmítl podepsat, Ross by ho donutil na superhrdinství zapomenout a to by se Peterovi samozřejmě nelíbilo. Vždyť obešel i nás, nebude mu dělat problém obejít cizího chlapa," povzdechl si Tony a rukou si unaveně přejel po obličeji.

Pepper s ním musela souhlasit. „Vím, že nám tiše vyčítá, že jsme mu ten oblek zabavili, ale udělali jsme dobře. Zvlášť, když tedy vezmeme v úvahu, co za kroky proti němu chce Ross podniknout. Chytit ho a přivést ho k němu... cožpak je nějaká nebezpečná šelma?!" V Pepper se probrala spící lvice, která bojuje za své mládě. Tony se na ni usmál a něžně si ji přitáhl do své náruče.

„Já vím. A přitom je to jen malý, neškodný pavouček. No, jediné, co nám zbývá, je doufat, že když se Peter teď jako Spider-man nebude dlouho ukazovat na veřejnosti, Ross to nechá být. Ale jak ho znám, je mi jasný, že takhle jednoduchý to zřejmě nebude. Když si něco usmyslí, musí to dovést až do konce. A já bych byl velmi nerad, kdyby náš syn utekl a odešel někam do vyhnanství." Jako Steve, dodal si v duchu hořce.

„Dívejme se na to pozitivně, alespoň čelíme jen Rossovi a ne žádné druhé Mary. To už bych asi nezvládla," podotkla Pepper a Tony jí dal za pravdu. Ross, to se zvládne. Vždycky se s ním nějak vypořádali, pokusili se vyjednat kompromisy. I on sám ho přeci dokázal obejít, když měl za úkol najít Steva a přivést ho za Rossem. Povedlo se jim to jednou, povede se to znovu. Tady jde přece o jejich syna.