Sídlo rodiny Starkových bylo velmi rozlehlé, prostorné a luxusní. Dům měl spoustu nevyužitých místností a pokojů, které sloužily hlavně jako odkladiště pro nepotřebné věci, s čímž Pepper, která velmi dbala na pořádek a čistotu, zásadně nesouhlasila, ale nemohla s tím nic dělat. Ve Starkovic sídle nikdy nebylo příliš živo, jako bývalo například v Avengers tower, když byl ještě tým pospolu, nebyl rozhádaný a pravidelně plnil mise, jež jim zadával Fury.

Pepper, Tony a Peter často trávili čas spolu a měli rádi svůj klid. Nepotřebovali, aby tu bylo nějak víc živo, ale všichni tři se docela těšili na tu představu, až tu s nimi bude další člen jejich rodinky, který se rozhodně postará o to, že doma bude panovat spíše čilý vzruch. Jenže to by tu nesměla být Mary, která naprosto zmařila jejich plány a dokonce vyštvala Pepper pryč a ta se málem nevrátila. Když tu nebyla slečna Pottsová, bylo tu příšerné ticho a prázdno, a ta nečinnost a každodenní stereotyp Petera i Tonyho ubíjela. Pepper byla jejich součástí. Sami dva už si nevystačili.

Proto, když se vrátila Nat a později i Bruce, Tony jim nabídl, že zde mohou bydlet s nimi. Koneckonců, byli už součástí jejich rodiny, nijak jim nepřekáželi a bylo jim tu všem spolu dobře. Navíc, Tony i Pepper věděli, že Natasha a Bruce tu s nimi nebudou věčně. Taky se budou chtít někdy usadit a mít dostatek soukromí. Petera velmi mrzelo, že od nich ti dva jednoho dne odejdou, protože dle jeho názoru by bylo nejlepší, kdyby zkrátka všichni zůstali pospolu. Cítil by se tak lépe, nemusel by se tolik strachovat, zda jsou v pořádku a v bezpečí, jestli se náhodou neobjeví nová hrozba, někdo horší než Mary, kdo by si s nimi chtěl vyřídit účty. Ale o své obavy se s nikým z nich nepodělil. Od smrti Mary byl paranoidní víc než kdy dřív, jeho smysly byly neustále v pozoru a on se pořád podezřívavě ohlížel kolem sebe, aby včas rozeznal blížící se hrozbu. Příliš mu to nepomáhalo. Byl neustále v napětí a vyčerpávalo ho to. Mary nikdy doopravdy nezmizela.

Jenže s nenadálým příchodem Lokiho a Thora Starkovic sídlo získalo na nějakou dobu další dva nájemníky. Sídlo Avengers nyní nikdo nevyužíval, když se tým rozpadl a Bruce s Natashou bydleli se Starkovými. A Thorovi se tam nechtělo bydlet samotnému. Toužil po společnosti, tým mu chyběl. A když přišel o část své rodiny, o Ásgard, potřeboval přítomnost Avengers více než kdy dřív. Pepper oběma bratrům velkoryse nabídla, že mohou nějaký čas bydlet u nich, a Thor její nabídku velmi nadšeně přijal. Loki z toho až takovou radost neměl, a Tony jakbysmet. Ještě mu nezapomněl staré křivdy a to, jak napadl New York a málem ho rozmetal na kusy.

„Podezřele dlouho se ti neozval Ross. To je na jednu stranu sice dobré, ale jeho náhlé odmlčení se mi nelíbí. Je to trochu jako ticho před bouří. Nezdá se mi to,“ svěřila Tonymu své obavy Natasha, když se jednoho rána sešli v jídelně a dopřáli si výtečnou snídani a pořádný hrnek kafe. Tony předstíral, že čte noviny, ale ve skutečnosti poočku kontroloval Lokiho, který seděl na druhé straně stolu, i on poklidně popíjel horký nápoj, a znuděně si pohazoval nožem. A to se Tonymu příliš nelíbilo. Vždycky se snažil, aby měl Lokiho pod dozorem, protože tomu muži zkrátka vůbec nevěřil.

„Hm? To máš pravdu, ani mě nenapadlo dělat si kvůli tomu starosti. Nejspíš se mi tak ulevilo, že mě ten chlap přestal otravovat, že jsem se ani nezamyslel nad tím, jestli to vlastně není naopak špatně,“ souhlasil s ní Tony, který svou pozornost jen velmi neochotně přesunul na ni. Pepper vyřizovala nějaké věci do práce, Thor šel běhat a Peter s Brucem ještě vyspávali. Natasha a Tony se o takovýchhle věcech, které souvisely s týmem nebo s jejich superschopnostmi, bavili vždycky odděleně od ostatních. Tony už mnohokrát Pepper slíbil, že se pokusí omezit svou práci jako Iron Man, a tentokrát to hodlal dodržet. A Natasha Bruce nechtěla příliš stresovat. Ale starosti nemizely ani po smrti Mary Fitzpatrickové.

„Jak říkám, nelíbí se mi to. Pamatuješ, co nám tehdy říkal Peter? Jak s ním Mary mluvila o tom, že s Rossem udělala nějaký výměnný obchod?“ pokračovala dál Natasha tlumeným hlasem. Tony se zamračil.

„Ministr vnitra si zakládá na bezpečnosti,“ zabručel nespokojeně a mezi obočím se mu objevila vráska. „Jsem si jistý, že ten výzkum, který prováděla a který z Petera udělal kluka se superschopnostmi, nebyl jediný. Chtěla dát Rossovi lidi, kteří jsou stejně schopní jako my. Možná schopnější.“

„Nový tým. Takový, který by jej dokonale poslouchal na slovo a nevzepřel by se jeho příkazům,“ souhlasila Natasha zachmuřeně a bubnovala prsty o hrnek. Tony pěstí udeřil do desky stolu a Loki na druhé straně se potměšile usmál.

„Zatracený Ross!“ ulevil si Tony a pak prstem ukázal na Lokiho, když si všiml, jak se šklebí. „A ty! Ty se laskavě přestaň smát!“

„Já přeci nic nedělám,“ opáčil nevinně Loki. „Chovejte se, jako bych tu nebyl.“

Natasha ho zamyšleně pozorovala. „Musíme zjistit, zda Mary nezapomněla skrýt nebo zničit nějaká další data. Možná se nám poštěstí a najdeme odpovědi.“

Tony se ušklíbl. „Ani já, ani ty, něčemu takovýmu nevěříme. Mary byla důsledná.“

„Ano, ale sám vidíš, že nakonec udělala chybu. Za zkoušku nic nedáme, musíme to alespoň zkusit. Lepší se nějak zaměstnat, než slepě tápat v nejistotě. A Loki by nám také mohl být užitečný.“

Tony se na ni nevěřícně podíval. „Děláš si legraci? To radši zavolám Rogersovi, než abych pracoval s tímhle psychopatem!“

„Věř mi, že ani mne netěší s tebou spolupracovat, Starku,“ utrousil jedovatě Loki. „Ale nicméně jsem vám k dispozici.“ Natasha kývla, že bere na vědomí. „Bohužel.“

„Já mu nevěřím,“ zavrtěl Tony nespokojeně hlavou a dál se mračil.

„No jo, ale všichni v téhle místnosti víme, že s Lokim nakonec spolupracovat budeš, protože Stevovi nezavoláš,“ ušklíbla se Natasha a Tony s ní v duchu musel neochotně souhlasit.

•••

Byl to krásný slunečný den. Natasha s Tonym vyřizovali nějaké věci, a tak se Bruce rozhodl, že se půjde ven projít, nadýchat se čerstvého vzduchu a pořádně si pročistit hlavu. Peter měl sraz s Nedem, a tak se Bruce nabídl, že jej kousek doprovodí. Navíc, zůstávat s Lokim ve Starkovic sídle se mu také příliš nechtělo. Oba dva ze sebe měli vzájemný respekt.

Bruceovi bylo po delší době opravdu dobře. V Hulka se neproměnil už nějakou dobu, a to hlavně díky Natashe. Byl tolik vděčný za to, že ji měl po svém boku. Vždycky se bál, že to dá dohromady se Stevem. Byl přece tolik mužný, silný, odvážný, hora svalů, měl smysl pro spravedlnost, byl věrný a měl dobré srdce. A pak tu byl on. Prostě Bruce. Snažil se udržovat si postavu i kondici, ale byl spíš hubený, velmi opatrný, co se týče navazování vztahů, tichý, spíš racionální. Nebyl si jistý, jestli Natasha touží po někom, jako je on. Po někom, kdo má prostě jen sedm doktorátů, ale uvnitř sebe skrývá obrovské zelené monstrum.

Natasha si mohla vybrat kohokoliv z nich. Steve mohl být její. Ale přesto si vybrala Bruce, a stále ještě byly chvíle, kdy tomu Banner nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit, že dokázala milovat takového netvora.

Všechno bylo krásné. S Natashou si malovali nádhernou společnou budoucnost, přestože jim život postavil do cesty tolik překážek. Ale Bruce pomalu začínal věřit tomu, že existuje něco jako osud. Že si s Nat možná byli předurčeni.

Tolik se nad svou přítelkyní zamyslel, že zapomněl dávat pozor na cestu. Náhle vrazil do tmavovlasé ženy, která vyjekla a málem upadla. Vylekaný Bruce ji ale stihl včas zachytit, a když se podíval do její tváře, ptal se sám sebe, zda se mu to jen zdá, nebo je to opravdu ona. I žena na něj překvapeně zírala, ale pak se jí rty roztáhly do širokého úsměvu.

„Bruci, jsi to opravdu ty?“