Hlasy, votes, hvězdičky... Každý tomu říká jinak. Já tomu třeba budu říkat jinak každou chvíli, aby se mi neopakovala slova. Tyto výrazy budou totiž v dnešní části pečené vařené a k tomu všemu skloňované všemi různými pády i nepády.

Mám takový dojem, že mnoho autorů pořádně ani neví, co si o hlasech myslet. Nebo jinak: vědí to moc dobře,  ale přetvářka jim zas tolik nejde - i když se o ni rádi snaží.

Nejednou jsem zažila, že pisálek začíná příspěvek tím, že hvězdičky vůbec nejsou důležité, nicméně vzápětí poděkuje za právě sto votes a neopomene to celé završit náležitým proslovem. Hele, nikdo rozumnej si o vás nebude myslet, že jste arogantní, když tu první větu typu - Sice hlasy absolutně nic neznamenají - vynecháte. Naopak to bude působit líp, protože si ní akorát protiřečíte.

Proč nedodat, že vám hlasy udělaly radost, že jste za ně fakt vděčný anebo se svěřit kamarádům, že se těšíte, až překonáte tu a tu hranici hlasů? Vždyť je to pravda a falešná skromnost je v tomto případě cítit na míle daleko, tak se jí pro své vlastní dobro vyvarujte.

Další kategorií jsou autoři, kteří všude hlásají, že hvězdičky jsou totálně zbytečný, nezajímají je a nejsou pro ně podstatný. Jak ale vypění, když vidí, že jich má nějaký (podle nich) nekvalitní příběh o tisícovku víc, než ten jejich! Když ti jsou hlasy jedno, nemělo by tě to přece vůbec zvedat ze židle, no ne?

To je ta hlavní myšlenka této části. Nebuď jako ovce, když tě hlasy prostě nezajímají, nemusíš jít s davem a lynčovat čísi špatný příběh na základě počtu hlasů. Napiš, že se ti příběh nelíbil, ale nemusíš za to dodávat, že by si počet jeho votes zasloužil nějaký kvalitnější příběh. A pokud tě štve, že ten počet hlasů nemá tvůj příběh, přestaň se tvářit jako člověk, kterýmu jsou hvězdičky jedno. Nejsou. Tak si to prostě přiznej a nedělej ze sebe ztělesnění čistoty duše nebo tak něco.

Tato část by samozřejmě nebyla kompletní, kdybych tu nezmínila autory, kteří si svá díla hvězdičkují sami (ti mimochodem musí jásat, že se zrušila viditelnost aktivity, takže se jim už nikdo nemůže smát).

S těmito lidmi je to takové sporné. Pakliže jsou to oni, kdo tvrdí, že je hvězdičky nezajímají, je to asi ta nejvíc hloupá situace. Řekněme, že to je takový vrchol pokrytectví a až po něm následují ty další kategorie autorů.

Když si člověk umí obhájit, proč hlasuje sám za své věci, beru to. Může mi to připadat všelijaký, ale budu cenit, že se k tomu alespoň přiznal. Pak jsou tady ale autoři, kteří doslova vyletí z kůže, když někdo nabírá hlasy takovým způsobem, že třeba píše děsně krátké části, na konec kapitol lidi prosí, aby nezapomněli hlasovat a podobně. Vždycky si pak říkám, že jaký ty máš právo o tom mluvit? On ty votes aspoň dostal z cizích účtů, ať už jejich počet ovlivnil jakkoliv.

A abych nezapomněla, je poměrně vtipný, když tito lidé děkují třeba za tisíc hlasů, ale ty víš, že si sto z nich dali sami. To si pak i rovnou můžou odpovědět není zač.