„Doufám, že jsi připravený. Musíme odjet do deseti minut, pokud to chceme stihnout,“ informoval svého syna Tony, když k němu vešel do pokoje, s pohledem upřeným ke svému telefonu. Steve mu neustále posílal nějaké otázky ohledně jejich dnešního vánočního večírku a Tony z toho pomalu začínal šílet. Možná měl do sídla Avengers přece jen vyrazit dříve, ale chtěl strávit svátky s Pepper a Peterem. Domluvili se na třech dnech strávených v pohodlí jejich domova a Tonymu se to podařilo splnit. Dokonce nebyl ani jednou v dílně!

„Friday, kde je Peter?“ zeptal se zmateně, když konečně odpověděl Kapitánovi na jeho asi tisící dotaz a zvedl hlavu od telefonu, ale svého syna nikde neviděl.

„Mladý Stark je v dílně, pane,“ odpověděla svým robotickým hlasem.

Tony s povzdechem zamířil o dvě patra níž. Nebyl její odpovědí nadšený. Peter moc dobře věděl, že do prostorů dílny mohl jen se zodpovědným dospělým. Schody bral až skoro po dvou, neboť už by vážně měli brzo vyjet, a taky chtěl mít Petera co nejdříve na dohled, aby se ujistil, že si nehraje s něčím, co mu do rukou nepatřilo. I když Tony se snažil být opatrný a všechno nebezpečné uklízet pryč z Peterova dosahu.

Jenže, když konečně do své domácí laboratoře došel, čekalo ho tam úplně něco jiného, než si myslel. Jeho syn seděl na stoličce u stolu, který už byl pár měsíců opuštěný, a pročítal si poznámky k výzkumům všeho druhu. A Tonyho tento pohled zranil momentálně více, než kdyby se Peter prohrabával jeho věcmi.

„Víš, že tu nesmíš být sám,“ hlesl ztěžka po chvíli, co jen nehybně stál ve dveřích.

Hnědovlásek na něj malinko vystrašeně vytřeštil oči. „Ale nesahám na nic nebezpečného!“ prohlásil na svou obranu. „Jen jsem si vzpomněl na jeden strejdův výzkum, který by se mi hodil do referátu, který musím po prázdninách odevzdat. A našel jsem to,“ řekl s úsměvem a zamával papírem, který pevně držel v ruce.

„Petere, musíme jet na večírek. Copak se netěšíš na ostatní? Polož, prosím, ty zápisky tam, kde jsi je vzal a běž za mámou, už na nás čeká,“ zamumlal Tony.

Peter chtěl protestovat. Doopravdy se mu ty papíry hodily a Bruce tu teď nebyl, aby s nimi pracoval. Jenže když se pořádně podíval na svého otce, věděl, že jej znovu přepadl smutek z absence hnědovlasého vědce v jejich životech. Rychle proto položil popsané papíry zpátky na stůl a ještě rychleji odešel pryč z dílny.

Tony tam tak zůstal sám, jak tomu bylo v posledních měsících zvykem. Přítomnost Bruce mu zde chyběla, i když kolikrát jen pracovali v tichosti každý sám na svém projektu. Chyběl mu. Stále se ho pokoušel najít, ale ani Fury nic nevěděl, a pokud to nevěděl on, tak kdo jiný měl šanci něco zjistit? Nerad to přiznával, ale ten chlap doopravdy věděl všechno, a navíc Hulka přece ztratit nemůžete, což vedlo k jedinému závěru, o kterém Tony nechtěl ani slyšet. Věřil, že se Bruce vrátí. Že se tu jednou ukáže se svým nervózním úsměvem, a až se tak stane, Tony ho pevně objeme. A nejspíš jej také někam zavře, aby se mu už nikdy neztratil. A právě kvůli tomu, že pevně věřil v jeho návrat, byl extrémně háklivý k jeho věcem. Znal Bruce dobře a věděl, jak má rád, když na jeho pracovním stole zůstane všechno tak, jak to tam zanechá. Proto se Tony na jeho stole ničeho nedotkl. Protože Bruce se vrátí a až se tak stane, jeho stůl na něj bude čekat připravený ve stejném stavu, ve kterém ho naposledy opustil.

„Veselé Vánoce, Bruci, ať už jsi kdekoliv,“ zachraptěl a otočil se na odchod. A byl lehce zaskočen, když pohlédl do zelených očí, ve kterých se odrážel smutek.

„Volala Nat, že jestli brzo nedorazíme, asi praští Steva. Prý je to jediná možnost, jak ho umlčet,“ informovala jej něžně. „Možná by sis s ní měl promluvit. Jsem si jistá, že jí chybí stejně jako tobě,“ šeptla a políbila jej tvář, než ho chytla za ruku a vytáhla ho z dílny ven.

Bruce jim chyběl všem. Bez výjimky. Ale věděla, že pro Tonyho a Nat to musí být daleko těžší, než pro ně ostatní. Hlavně kvůli nim doufala, že ho najdou. Moc dobře věděla, že Tonyho jediné přání k Vánocům bylo, aby se Bruce vrátil domů. Aby se mu vrátil domů jeho bratr.