Rudovlasá žena seděla sama v šedivé místnosti, na stole před sebou měla hrnek s kávou a talíř s perníčky všech tvarů. Kdyby chtěla, už dávno by mohla být na cestě ven, ale prozatím se rozhodla zůstat. Byla celkem zvědavá na to, jak se situace vyvine. Přece jen ten agent ji měl zabít, a přesto stále dýchala.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel vyšší muž tmavé pleti a jen s jedním okem. Natasha předpokládala, že ten to tu celé vedl. Všimla si, že nebyl příliš nadšený tím, že ji sem ten lukostřelec přivedl. Ani teď se netvářil velmi přátelsky, ale to od něj ani nečekala. Koneckonců, byla jeho nepřítel. Potenciální.

„Nejdete domů? Jsou Vánoce, nikdo v tomto čase nechce pracovat,“ promluvila jako první, zatímco on se usadil na židli naproti ní.

„Pokud se zdržíte, zjistíte, že tahle práce je můj život, Romanovová,“ řekl zcela bez emocí, načež se ona musela ušklíbnout. Líbil se jí.

„Víte, že kdybych chtěla, utekla bych odsud, že? Ani by mi to nedalo moc práce,“ informovala jej.

Nyní se prozměnu ušklíbl on. „To je úhel pohledu. Měl jsem vás za hrozbu, Natalie. Tak mi řekněte, jste hrozba?“

„Nazvěte mě tak ještě jednou a brzo to zjistíte,“ odsekla. Tolik to jméno nesnášela.

„Není to snad vaše jméno?“ zeptal se poněkud nechápavě. Její reakce jej lehce zaskočila. Snažil se o ní zjistit, co nejvíce šlo, než na ni poslal Bartona. Informací měli žalostně málo a to se mu nelíbilo. Pokud měl vzít v úvahu Clintův návrh, musel o ženě před ním vědět mnohem víc.

„Jmenuji se Natasha,“ odpověděla prostě.

„Tak tedy dobrá, Natasho. Stále jste mi neodpověděla na mou otázku. Nevím, co si o vás mám myslet a věřte mi, já nevědomost nenávidím. Podle jednoho z mých nejlepších agentů byste se nám hodila. To nepopírám, ale nevěřím vám. A já svým lidem musím věřit. Takže pokud z těchto dveří chcete odejít, čeká nás dlouhá noc,“ obeznámil ji se situací.

Natasha si jej chvíli tiše přeměřovala pohledem. Nebylo těžké uhádnout, o co mu šlo. Musela se nad tím zasmát. „A vy si myslíte, že budu chtít být nástrojem vaší vlády, když jsem od té své utekla?“

„Dobrá otázka. My ovšem nejsme vládní organizace. Nesloužíme jednomu státu. Sloužíme tam, kde je to potřeba. Ale dost o nás, o tom vám mohu povědět více, pokud byste uvažovala o mé nabídce.“

„Kdo mi zabrání v tom, abych jednoduše odešla?“

Nick Fury se uchechtl. Čekal, že to s ní nebude jednoduché. „Možná někdo ano. Možná nikdo. Pokud odsud ale utečete, pošlu za vámi další agenty a postarám se o to, aby svůj úkol tentokrát splnili. Copak chcete být stále na útěku?“

„Když nic jiného neznáte, nevadí vám to,“ lhala Natasha obstojně. Mohla mu tu odvyprávět všelijaké pohádky a on by uvěřil úplně všem. Vzpomínky se vracely zpět k Aleximu. S ním aspoň na chvíli měla pocit, že je jen obyčejný občan. Jenže on byl mrtvý a ona věděla, že jim nikdy nebylo souzeno se potkat. Že to bylo jen další hraní sovětské vlády s jejím životem. A ona už nechtěla, aby si s jejím životem někdo hrál. Vystačila si sama.

„Možná,“ promluvil nejistě. „Žádám po vás jen jediné. Povězte mi o své minulosti.“

„V tom případně žádáte nemožné. Nikdy se o mé minulosti nedovíte,“ řekla zcela okamžitě.

Fury se na chvíli odmlčel. Ticho většinou zabíralo. Měl takové tušení, že s ní to nezabere, ale za zkoušku nic nedal. „Škoda,“ hlesl nakonec, když nic neříkala.

„Vypadáte jako chytrý muž, tak mi popravdě odpovězte. Opravdu čekáte, že vám tu budu vyprávět o své minulosti? Jen tak?“ položila trefnou otázku.

„Pokud vám jde o život, tak ano.“

Natasha se musela zasmát. „To nemyslíte vážně, že ne? Vždyť je to směšné! Žádné nebezpečí mi tu nehrozí. Jsem tu jako váš host. Nemáte ani tušení, co jsem musela podstoupit během výcviku doma v Rusku! Tam mi šlo o život. Tady? Tady rozhodně ne,“ zasmála se s pohrdavým výrazem ve tváři. Možná muže před sebou přecenila. Nejspíš je to jen další hloupý Američan.

„Dobře, tak běžte,“ zamumlal poraženě. Nikoho jako Natashu Romanovovou ještě nepotkal. Musel změnit taktiku, neboť ta osvědčená evidentně nefungovala.

„Cože?“ vyhrkla překvapeně rudovláska.

„Slyšela jste. Běžte, než si to rozmyslím a osobně vám střelím kulku do hlavy.“

Natasha v tom cítila háček, ale nehodlala jej pokoušet, proto se beze slova zvedla a rychle přešla ke dveřím.

„Uvidíme se,“ dodal ještě, když už byla částečně venku z místnosti.

„Jistě,“ odfrkla si. Netušila, kdo z nich byl více naivní.

Bylo to, až když odbila poslední půlnoc toho roku. Přesně týden od jejich setkání, kdy přišla na to, že naivní byla ona. Ačkoliv se jí to ani zdaleka nelíbilo, něco uvnitř ní jí říkalo, že může tomu podivínovi věřit. Mohl to pro ni být nový začátek, po kterém tak dlouho toužila. Konečně mohla odčinit všechny ty špatné věci, které provedla. Mohla zavřít dveře za minulostí a navždy v sobě uvěznit krvežíznivou Black Widow.

•••

Ahoj! Vítáme vás u našeho adventního kalendáře, v němž se zaměříme na střípky života našich hrdinů v sérii Ďábel! Můžete se tu proto těšit na spoustu postav, které se objevily jak v prvním, tak i v druhém díle. Jednodílovky jsou seřazeny chronologicky, takže snad se v časovém období přibližně vyznáte😁
Doufáme, že se kalendář bude líbit a zkrátí vám čekání na Vánoce! No a my budeme moc rády za vaši zpětnou vazbu!❤
A za nádherný cover děkujeme opět naší drahé ShiroLaufeyson 😍
newky & millie