Rudovlásku probudil pocit chladu, který se pomalu rozlézal po jejím téměř nahém těle. Neochotně proto otevřela oči a zamračila se, když vedle sebe neviděla svého manžela. Nesnášela tyhle rána, kdy se v posteli probudila sama. S povzdechem se vyhrabala z peřin a oblékla si na sebe delší svetr, který byl přehozený přes opěradlo židle u jejího kosmetického stolku.

Když se blížila ke kuchyni, byla lehce zděšena tím, co slyšela. Její hudební sluch byl mučen, a to velmi krutě. „Свете Тихий святыя славы Безсмертнаго Отца Небеснаго, Святаго…“ Ozývalo se z kuchyně velmi falešně.

„Chtěla jsem se zeptat, co si to tady pouštíš za hrůzy, ale teď nevím, jestli se mám smát nebo se rozplývat,“ řekla s úsměvem, když konečně vešla do kuchyně a zjistila, že to byl zpěv jejího manžela.

„Dobré ráno, lásko,“ pozdravil ji s úsměvem, nenechaje se rozhodit její poznámkou, neb už na ně byl zvyklý. Byla to jedna z věcí, kterou na ní miloval.

„Hm, jak má být dobré, když jsem se probudila v prázdné posteli?“ zeptala se nevinně. Přišlo jí zvláštní, že Alexi už byl vzhůru a vařil snídani. Obvykle ze sebe ráno nemohli sundat ruce. Sice byli manželé už několik měsíců, ale oheň mezi nimi nepřestával hasnout. Natalia občas měla pocit, že spíše naopak. S každým dalším dotykem, s dalším polibkem, žár mezi nimi jen více sílil.

„Kuťju?“ optal se, čímž již po druhé za pár minut ignoroval její prohlášení. A to už věděla, že je něco špatně, ale na moment byla rozptýlená vzpomínkou na včerejší večer. Byly to jejich první společné Vánoce. Ty první spolu neslavili a na ty druhé už byli svoji. Nechtěli ztrácet čas. Nebyl k tomu důvod, chemie mezi nimi fungovala výborně. Natalia si skoro myslela, že se jednalo o lásku na první pohled, ale tak naivní nebyla.

Když před ní Alexi položil tradiční vánoční dezert, celé její tělo se náhle ocitlo v ohni. Včera večer na dezert nedošlo. Tedy ano, ale v trochu jiném slova smyslu, tím dezertem totiž byla jejich těla.

„Hm, co si místo toho dát přídavek dezertu ze včerejška,“ navrhla svůdně a věnovala mu pohled, o kterém věděla, že mu její muž nemůže odolat.

„Testuješ mě,“ promluvil ze zaťatými zuby a rychle se otočil, než by jí stihl podlehnout.

Rudovláska ve vteřině vstala od stolu a překonala vzdálenost mezi nimi. „Co se děje?“

„Musím do práce,“ zamumlal omluvně.

„Vždyť jsou svátky!“ vykřikla naštvaně a o pár kroků ustoupila.

„Já vím, ale nemůžu s tím nic dělat. Navíc, ty máš stejně večer představení.“

„Da, a myslela jsem si, že mi tam ukážeš svou podporu. Víš, jaký to pro mě je, když se tam nikdy neukážeš?!“ řekla chladně. „Jen si běž,“ odsekla a odešla se zavřít do ložnice. Kdyby věděla, že to bylo naposledy, co svého muže viděla, proběhlo by to úplně jinak.

Natasha zírala do stropu už od první vteřiny, kdy se s Brucem rozhodli jít spát. Vědec vedle ní v klidu oddechoval, ale k ní se dnes spánek zjevně nechystal. S frustrovaným pocitem se proto opatrně zvedla a odebrala se na balkon. Ostrá zima ji malinko překvapila, ale i tak to nebylo nic proti tomu, co prožívala v Rusku. Cestou si ještě stihla ze své tajné skrýše vzít cigaretu a zapalovač, takže si teď mohla zapálit a užívat si pocit nikotinu, který se jí rozlézal po těle. Byl to zvyk, který nenáviděla, ale občas nebylo jiného úniku.

Bruce se tolik snažil o to, aby měla krásné Vánoce. A ona je měla, jen díky němu. Proto nechápala, proč se její vzpomínky vracely k Vánocům, které prožila s Alexim. Po dlouhou dobu to byly jediné Vánoce, které slavila. Dlouhou dobu to byla jedna z jejích nejšťastnějších vzpomínek, i přes tu jejich hádku a i přes fakt, že v ten den její manžel zemřel.

„Natalia Shostakova Romanova?“ zeptal se jí neznámý muž, když se chystala opustit divadlo. Nepřišlo jí na tom nic divného, vždycky ji zastavil nějaký fanoušek.

„Da, co pro vás mohu udělat?“ optala se mile.

„Mé jméno je Igor Petrov a pracuji pod sovětskou vládou. Bohužel vám musím sdělit, že dnešní test nového prototypu rakety nedopadl dobře. Zemřelo pět lidí, včetně vašeho muže Alexiho Shostakova.“

Pamatovala si, jaký to byl pocit, a nesmírně se za něj styděla. Možná to byl ten moment, kdy její srdce zchladlo natolik, že se proměnilo v kus ledu. V ten den se z ní oficiálně stalo to, co z ní udělali v Rudé komnatě. Nikdy nepochopila, proč to dělali tak složitě, ale svůj účel to splnilo. Ona ztratila svou lásku, oni získali prvotřídního agenta. Nevěděla, co jí udělali s hlavou, ale jakmile proběhl pohřeb, dobrovolně se přihlásila do služeb KGB. Přišlo jí to zcela jako další logický krok. Uctít památku svého mrtvého muže. Mrtvého muže, který byl velmi živý a sloužil matičce Rusi stejně jako ona.

„Trochu jsi se nám zatoulala, nezdá se ti, lásko?“ ušklíbl se muž, který byl parodií na Steva.

„Nepamatuji si, že bych ti dovolila mi tak říkat.“

„Zradila jsi je. Moc dobře víš, jaký je trest za vlastizradu. Mám tě k nim přivést zpět, ale možná bychom se mohli nějak domluvit.“

„Proč bych se s tebou měla na něčem domlouvat?“ odfrkla si. „Já odsud bez problému odejdu.“

„Tak jako jsi ode mě odešla tehdy?“ položil otázku a během toho si sundal masku.

Natasha pohlédla do velmi známé tváře. Ten den byl náročný a z boje si odnesla mnoho šrámů. Jak na těle, tak na duši. Ale postarala o to, aby se ten den stala skutečnou vdovou.

Rudovláska naposledy popotáhla z cigarety. Považovala za štěstí, že na něj narazila až po všech těch letech. Jeho zabití jí pak nedělalo takový problém. Když zjistila, že za jejich seznámení může jejich vláda, nenesla to příliš dobře. Nevěřila tomu. Vždyť ho milovala. Něco takového přece nikdo zařídit nemůže. Až po několika měsících se začala smiřovat s tím, že nic v jejím životě nebylo skutečné. Bylo to velké období vzteku, který si vylívala na svých ruských spoluobčanech. Na lidech, kteří si mysleli, že s ní mohli manipulovat a nenést za to žádné následky.

„Je všechno v pořádku?“ zajímal se Bruce, který jen strčil hlavu do balkónových dveří, ale i to stačilo k tomu, aby se s pocitem chladu otřásl. Vzbudil se hned, jak Natasha odešla, ale myslel si, že šla třeba jen do koupelny. Když už to ale bylo pár minut, co se nevracela, začal mít menší obavy.

„Jistě, jen nemůžu spát,“ odpověděla s malým úsměvem. Nemohla mu to říct. Byly důvody, proč o své minulosti nemluvila. Kdyby se Bruce dozvěděl o všech jejích činech, už nikdy by se na ni nedíval stejným pohledem, a to byla věc, kterou nemohla dopustit. Musela Bruce před Black Widow uchránit, a to za každou cenu.