Probouzet se vedle muže, k němuž už několik měsíců choval úctu a hlubokou náklonnost, to bylo to jediné, po čem Justin Hammer v poslední době skutečně toužil. Když se díval do zrcadla a prohlížel si svůj popelavě šedý obličej a tmavé pytle pod očima, sám sobě se vysmíval. Kéž by nespal jen kvůli tomu, že měl hodně práce. On nespal hlavně proto, že měl příliš přeplněnou mysl. Příliš přeplněnou mysl hloupostmi, naivitou a romantickými představami, které by se spíše více hodily do mozku kdejaké dospívající slečny.

Jenže Justin Hammer byl zamilovaný.

Zamilovaný do muže, který byl něco jako jeho nadřízený. Zamilovaný do muže, o němž si mohl jen nechat zdát. Zamilovaný do muže, který byl rozhodně heterosexuál.

Justin Hammer se ptal sám sebe, jestli to má být nějaká odplata za všechny jeho skutky, které napáchal. Protože v tom případě měl Bůh skutečně zvrácený smysl pro humor.

Ležel v posteli, do ložnice mu pootevřeným oknem proudil studený zimní vánek. Bylo brzké ráno, skrz závěsy začaly vykukovat první paprsky probouzejícího se slunce. Hammer zasténal a přetočil se na bok, zády k oknu. A vzápětí na svých rtech ucítil něžné políbení.

,,Dobré ráno," zašeptal muž vedle něj, což donutilo Justina otevřít oči a zamžourat na něj. Po jeho boku ležel Quentin Beck, čile se na něj usmíval a sledoval, jak se probouzí. Hnědé vlasy měl trochu rozcuchané a na tváři mu rašilo několikadenní strniště, které se na něm Hammerovi vždycky líbilo, byť s oholenou tváří vypadal mnohem mladší.

,,Dobré. Co to, že už jsi vzhůru?" zeptal se ospale a spokojeně se usmál, když ucítil, jak se kolem jeho těla obtáčí Quentinovy silné paže. Beck si ho přitáhl blíže k sobě do svého objetí a Hammer se přitiskl k jeho nahé horké hrudi, poseté hnědými chloupky. Dnešní den měli oba dva volno, a byť byl Justin poměrně vždy ranní ptáče, dnes netoužil po ničem jiném, než si v náruči milovaného pořádně schrupnout a ideálně z postele ani nevylézt.

,,Asi už jsem nemohl dospat," zašeptal Quentin a prsty jej pohladil po hladké tváři. Justin na něj zamžoural a litoval, že si z nočního stolku nevzal své brýle. Chtěl si pohled na probouzejícího se Quentina pořádně vychutnat. A místo toho na něj mrkal jako sůva a snažil se zaostřit na něj pohled.

,,Jsi roztomilej," hlesl Quentin a usmál se. ,,Teda, roztomilej jsi normálně, hlavně když se snažíš tvářit se důležitě a přebírat veškerý velení v práci. Ale teď, teď jsi ještě roztomilejší. Bez těch brejlí... vypadáš jinak. Zranitelněji. Nevinněji."

,,Nevinněji," uchechtl se Justin a snažil se své rozpaky zamaskovat, byť měl tušení, že se mu to příliš nedaří. ,,Nech toho, nebo se budu červenat."

,,To už bych asi neunesl," zavtipkoval Quentin a znovu ho políbil na rty. Justin se neubránil úsměvu. Vlastně se usmíval pokaždé, když byl Beck nablízku. Nějak si nemohl pomoci. ,,Jaký je náš denní plán?" zajímal se, když se od sebe odtáhli a Hammer se konečně natáhl pro své brýle, aby na něj taky pořádně viděl. Beck se na něj smál a prsty mu pročesával hebké hnědé vlasy.

,,Žádný není," odpověděl mu Hammer. ,,Takže můžeme klidně celý den zůstat v posteli."

,,Hmm, to se mi líbí," zavrněl spokojeně Beck a tiskl si k sobě to mužské rozpálené tělo. ,,Škoda, že to nebude i se snídaní do postele. Měli bychom si pořídit robota, nebo tak něco."

,,Snídaně počká, ne?" prohodil nevinně Justin a jedním plynulým pohybem se přetočil a uvěznil Quentina pod sebou. ,,Tohle mi chybělo. Ty jsi mi chyběl, Q. Konečně máme čas zase jenom pro sebe."

Quentin se usmál a vzal jeho obličej do dlaní. ,,Konečně. Slibuju, že teď už se nikam nechystám."

Hammer otevřel oči a pohlédl na svůj odraz v zrcadle. Ušklíbl se na sebe a potřásl hlavou. Pošetilý, pošetilý hlupák. Jediné, co mu zbylo, bylo utíkat k bláznivým představám, které se nikdy nestanou, které se ani nemají šanci stát. Jen díky útěku ke svým naivním snům vlastně přežíval celou tuhle šílenou dobu. Protože jinak... jinak by se asi už zbláznil.

Zabalený v šedém měkkém županu vyšel z koupelny a unaveně se došoural do kuchyně, kde si horkou vodou zalil hrnek kávy. Přesunul se s ní k malému stolku, jenž byl obložený všemi věcmi, které si na svátky donesl z práce, aby mohl dál pokračovat v projektu. Co jiného by také mohl dělat?

Otevřel laptop a čekal, až se mu načte. Mezitím mu zrak padl na jednu z věcí, jež si vzal potají, a o čemž Liv nejspíš neměla ani tušení. Sice nevěděl, co bude s tou věcí dělat, ale bylo to pro něj něco jako hmotná vzpomínka. Věc, která patřila Quentinovi.

Bezmyšlenkovitě po ní hmátl. Byl to malý projektor velmi pokročilé technologie. Beck jej využíval převážně na své iluze. Hammer se pousmál levým koutkem a stiskl tlačítko. Před ním se objevil Quentin Beck, tak opravdový a živý, až se Hammerovi sevřelo hrdlo. Quentin se na něj lišácky usmál, tak jak to míval ve zvyku.

,,Oba dva si musíte říkat, jaká jsem naivka, co?" uchechtl se hořce a pak se zachmuřil, dívaje se na tu příliš krásnou iluzi před sebou. ,,Protože všichni dobře víme, že neexistujou žádný šťastný konce."