Natalia dokončila tanec a zaujala první pozici, ve které se držela, zatímco čekala na verdikt slečny B. Byla unavená a chtěla jít spát, ale nic z toho nesměla dát najevo. To by znamenalo projevení slabosti a neminul by ji trest.

„Znovu,“ přikázala jí.

Rudovláska zůstala stát v první pozici. „Proč? Bylo to perfektní,“ řekla přesvědčivě, i když sama věděla, že to nebyla pravda. Po celém dni trénování byla opravdu vyčerpaná, a tak některé pohyby flákala. Starší ženě to samozřejmě neuniklo. Slečně B nikdy nic neuniklo.

„Mohlo to být perfektní, kdybys to dělala pořádně. Tvé držení těla je hrozné, místy se hrbíš víc než bábušky. A tvé demi-tour je příliš rychlé. Musíš se naučit rozdíl mezi bojem a tancem. Balet nesmíš uspěchat,“ sdělila jí svým typickým ledovým hlasem.

„Proč tu nejsou ostatní? Zasedla jste si na mně? Pokud si myslíte, že na to nemám, vyhoďte mě,“ řekla otráveně, ale první pozici nepřerušila.

Slečna B se ušklíbla. „Víš, že odsud vedou jen dvě cesty ven. Ceremoniál nebo poprava,“ připomněla jí, i když věděla, že to nebylo potřeba. „Tuhle práci už dělám velmi dlouho. V podstatě celý svůj život. Myslíš si, že nevím, že děláš naschvál chyby? Smiř se s tím, že tím ceremoniálem projdeš. Bude lepší, když tomu přestaneš vzdorovat, Natalio. Budeš mou pýchou. Black Widow se stanete všechny, ale ty budeš ta Widow. Postrach všech zemí a našich nepřátel. A teď začni tančit, nebo tě potrestám za nekázeň,“ řekla přísně.

Rudovláska chtěla protestovat, ale věděla, že to bylo zbytečné, a tak místo toho začala tančit a tentokrát se snažila neudělat žádnou chybu.

Ze vzpomínek ji vyrušilo cvaknutí konvice, které jí oznamovalo, že má uvařenou vodu na čaj. S povzdechnutím zalila dva hrnky s bylinkovým čajem. Cestou ze základny napsala Brucovi, že na něj počká doma. Když dorazila do jejich střešního bytu, převlékla se do černých legín, oblékla si jednu z Brucových mikin a vlasy si zapletla do copu. Pak se rozhodla, že jim uvaří čaj, který Bruce vždy pil, když potřeboval uklidnit nervy. Teď už jí chyběl jen ten její věděc, kterého očekávala každou chvíli.

Rozhodla se, že na něj počká v obýváku. Zrovna, když vzala hrnky do rukou, uslyšela klíče v zámku. Srdce se jí rozbušilo rychleji a snad poprvé v životě měla co dělat, aby se jí netřásly ruce. Zhluboka se nadechla a rozešla se do obýváku.

„Ahoj,“ hlesla tiše, když ho našla stát rozpačitě ve dveřích. „Uvařila jsem ti tvůj oblíbený čaj,“ šeptla a podala mu hrnek, přičemž se snažila příliš nenarušovat jeho osobní prostor. Nevěděla, jestli od ní nepotřeboval odstup, i když ona toužila jen po tom, schoulit se u něj v objetí.

Bruce jí věnoval vděčný úsměv a šel se posadit na gauč. Poprvé viděl druhou tvář Natashy, nejspíš by měl být zaskočený tím, čeho byl svědkem, ale nějak ho to nepřekvapilo. Neznal její minulost, ale věděl, že to nebylo nic růžového. A když ji tu viděl, měl pocit, že se zamiloval ještě víc. V jeho mikině vypadala tak drobně a zranitelně. Byl jediný, kdo tuhle její stránku viděl. Komu dovolila ji takhle vidět. A on ji kvůli tomu miloval. A miloval ji i navzdory Black Widow, stejně jako ona jej milovala i navzdory Hulkovi.

„Takže -“ začala, když se posadila na druhý konec gauče, ale hned byla přerušena.

„Přemýšlel jsem o tom, a nechci to vědět, Nat. Nezáleží mi na tom. Nic nemůže změnit to, co k tobě cítím,“ řekl jí jemně a poposedl si k ní blíž. Nelíbila se mu ta vzdálenost mezi nimi.

Natasha byla mile překvapena, ale jeho slova ji uklidnila pouze na pár vteřin. „To říkáš teď, protože nevíš, co všechno jsem udělala. Kolik mrtvol jsem za sebou zanechala. Myslím, že bych tím počtem překonala i Winter Soldiera,“ zamumlala neochotně.

Bruce ji opatrně chytl za ruku a oddechl si, když se neodtáhla. „Neznám tvou minulost, ale nemusím mít sedm doktorátů, abych si uvědomil, že to nebude nic pěkného. Dřív jsem si možná myslel, že záleží na tom, abych to věděl, ale dnes už vím, že jsem se mýlil. Podívej se na nás… téměř pět měsíců se nám dařilo žít relativně normální život.“

„Pět měsíců, a pak se to zas pokazilo,“ povzdechla si. „Myslím, že ti to musím říct. Teď když jsi mě konečně viděl v mé pravé kráse, tak už nemůžu svou ošklivou minulost schovávat.“

„Dobře, pokud o tom chceš mluvit, tak můžeme,“ řekl a povzbudivě jí stiskl ruku.

Rudovláska se zhluboka nadechla a usrkla si čaje, doufajíc, že ji směs bylinek trochu uklidní, ale neměly na ni takový efekt jako na jejího přítele. „Byla jsem cvičena už od útlého věku, což víš už od našeho prvního setkání. Pravda ale byla, že jsem výcvik dokončit nechtěla. Neustále jsem záměrně chybovala a myslela si, že se nějak dostanu pryč, ale slečna B, která nás měla na starosti, moje flákání prokoukla a donutila mě začít se plně soustředit. Chtěla, abych byla nejlepší. Chtěla, aby si všichni vybavili mou tvář, když se zmíní Black Widow,“ začala vyprávět, a pak se na chvíli odmlčela, načež se uchechtla. „To se jí vlastně splnilo. Musí se obracet v hrobě, když ví, že to není kvůli mým nemilosrdným činům, ale kvůli Avengers.“

„Co se stalo po závěrečném ceremoniálu? Potkala jsi svého budoucího manžela?“ zeptal se, aby jí ulehčil vyprávění, neboť viděl, že s tím trochu bojuje.

Natasha se na něj podívala s menším úsměvem a stiskla mu ruku, za kterou ji stále držel, aby mu dala najevo, že on je jediný muž, kterého chce. „Tak nějak. Po ceremoniálu mi vymazali vzpomínky a naprogramovali mi identitu úspěšné ruské baletky. Později jsem potkala Alexiho, byl to testovací pilot. Myslela jsem, že je to skutečné, že ho miluju. Až pár let na to jsem zjistila, že to bylo zinscenované. Vzali jsme se, ale manželství nám příliš dlouho nevydrželo. Pár měsíců po svatbě musel testovat nějakou raketu, ale něco se nepovedlo a on umřel. Tedy, alespoň to mi řekli. Byla jsem naprogramována k tomu, abych vstoupila do KGB a uctila tak památku svého mrtvého muže. A tak jsem se konečně stala Black Widow. Byla jsem nejlepší, přesně jak si slečna B přála. Ale když jsem za pár let zjistila, že naše seznámení bylo naplánované, dostala jsem příšerný vztek. Nepřátelé si se mnou nesměli zahrávat, a po této informaci se mými nepřáteli stali moji ruští spoluobčané. Pomstila jsem se jim všem a pak jsem utekla. Clint mě měl zabít, ale místo toho mě dovedl k Furymu a krátce nato jsem pro něj začala pracovat. Když jsem se vrátila zpět do Ruska, zjistila jsem, že je Alexi naživu a je z něj Red Guardian. Postarala jsem se o to, aby tentokrát doopravdy umřel, a následně jsem pohřbila celé prostory Rudé komnaty,“ ukončila své povídání a mimoděk si poprvé za těch pět měsíců vzpomněla na Elizabeth. Uvažovala, jestli mu má říct i o ní, ale nakonec se rozhodla, že některá tajemství by měla zůstat tajemstvími.

„Vidíš? Stále tě miluju,“ vydechl s nepatrným úsměvem a zvedl jejich spojené ruce, aby ji mohl políbit.

„Jsi si jistý?“ zeptala se s pohledem upřeným na jejich spojené ruce. Bylo tu ještě něco, co mu musela říct.

Bruce si všiml jejího pohledu. „Mohu se podívat?“ požádal o svolení. Pamatoval si ten moment, kdy v letadle chytla nůž za čepel. Ani to jej nepřekvapilo. Natashe nikdy nedělalo problém snést bolest a řezná rána na ruce byla rozhodně lepší, než bodná rána v břiše. Normální člověk by to asi neudělal, ale Natasha byla cvičený zabiják, znala všechny finty. Věděla, co má dělat.

Nat přikývla a zavřela oči, aby nemusela vidět jeho výraz, až mu to dojde.

„Nechápu, že jsem si toho nevšiml dřív,“ zamumlal, když jí prsty jemně přejel po dlani, kde by měla být čertsvá jizva, ale po řezné ráně nebylo ani stopy.

„Dávala jsem si pozor, abych se nikdy příliš nezranila,“ šeptla.

Bruce už to nevydržel a přitáhl si ji do objetí. Potřeboval ji držet u sebe. „Takže, co? Jsi jako Steve a Bucky?“ vyzvídal, zatímco si začal hrát s jejím copem.

„To ne. Rusové si samozřejmě někoho takového přáli, ale sérum nebylo tak účinné, tak to používali v Rudé komnatě. Rychle se hojím, mám větší sílu a vylepšené smysly. Ale není to v takovém měřítku jako u Steva. Taky jsem psychicky odolnější, ale to nesouvisí ani tak s tím sérem, jako s výcvikem,“ vysvětlila uvolněně. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak si to představovala, ale to je díky tomu, jak úžasný Bruce byl. Věděla, že si jej nezaslouží, ale bylo jí to jedno. Chtěla být sobecká a mít ho jen pro sebe.

„Vážím si toho, že jsi mi to řekla. Zbožňuji tě se vším všudy, Nat, zapamatuj si to,“ zachraptěl a políbil ji do vlasů.

Rudovláska se uvelebila v jeho náruči a zavřela oči. „Taky tě zbožňuji, Brucie.“