Pepper se snažila pochopit situaci, ve které se právě nacházeli, ale ať se snažila sebevíc, nepochopila to. Stále byli v letadle, ale rozhodně nepřistáli na Maledivách, jak měli v plánu. Když pohlédla z okénka, mohla v dálce vidět vysoké budovy, které nepochybně stály v New Yorku, což znamenalo, že nebyli příliš daleko. Nejspíše létali někde okolo, neboť pochybovala o tom, že vzlétli před tak krátkou dobou. Pokud Teresa kontaktovala tým, měli by tu být každou chvíli, ale pokud to hnědovláska udělala, musela to udělat ještě, když byla Pepper mimo. Pochopila, že byli uneseni, to by pochopil každý, ale čemu nemohla porozumět, bylo to, proč nebyla spoutaná stejně jako Tony. Možná ji Teresa nepovažovala za nebezpečnou, ale že by ji opravdu podceňovala až tak moc? Věděla, že nebyla žádný superhrdina, ale co jí zabrání v tom, aby se zvedla a došla si pro oblek Iron Mana, který se nacházel na druhé straně místnosti?

„Koukám, že Šípková Růženka se nám probudila,“ uchechtla se příchozí hnědovláska a Pepper tak okamžitě dostala odpověď na svou otázku. „Nesvázala jsem vám ruce, protože vím, že se o nic nepokusíte, ale stačí jeden špatný pohyb a hned to napravíme.“

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se Pepper svým ředitelským hlasem. Nemohla dát najevo, jaký má strach, a emoce uměla perfektně kontrolovat, jen když přešla do svého pracovního režimu.

„Protože tu mám vašeho spícího manžela, který je úplně bezbranný. A za nedlouho se k nám připojí i váš syn,“ odpověděla a pak se zasmála, jako by právě řekla nějaký povedený vtip. „I když on to vlastně není váš syn,“ ušklíbla se.

Pepper nebezpečně zúžila oči. „Tomu sama nevěříš, jinak bych tu nebyla.“

„Na tom něco bude,“ zamumlala zamyšleně. „Ale na tom stejně nezáleží. Neublížíte mi, protože na to nemáte,“ řekla opovržlivě, jako by to snad byla špatná věc.

„Mýlíš se. Pro ochranu Petera bych udělala cokoliv,“ prohlásila pevným hlasem a v očích se jí nebezpečně zablesko.

Na Teresu to udělalo dojem. „Zajímavé. Jenže to nebude potřeba, nechci Peterovi ublížit,“ informovala ji.

„Jak můžu vědět, že nelžeš?“ chtěla vědět Pepper, které se po jejích slovech ulevilo, i když nemohla vědět, zda mluví hnědovláska pravdu. Ještě před třemi dny ho chtěla zabít. Že by se v ní přece jen probudila nějaká sourozenecká láska?

„To je ta otázka, že? Vědět to nemůžete, ale možná vás přesvědčím, když si vyslechnete můj plán. Celý svůj život jsem dělala, co moje matka chtěla. Byla jsem vychována k tomu dovést věci do konce, ale po mém posledním setkání s bráškou mi došlo, že se řídím matčinými plány, i když je mrtvá. A tak jsem si vytvořila svůj vlastní plán. Dokážu jí, že se v Peteym pletla. Bohužel vás ale nemůžu nechat žít. A protože nejsem zrůda, jak si všichni myslíte, nechám brášku, ať se s vámi rozloučí. Nemusíte se bát, postarám se o něj, až tu nebudete,“ vypověděla jí celý svůj plán.

Pepper na to nic neřekla. Něco jí na tom nepřišlo v pořádku. Jistě, celá tahle situace nebyla v pořádku, ale začínala mít pocit, že by za tím mohlo být něco víc. To jak mluvila. Pepper už pár padouchů potkala a o všech by se dalo prohlásit, že byli šílení. Jenže to bylo prostě slovo, které vás zrovna napadne, když vám popisují jejich pomatené plány na ovládnutí světa. Teresa mluvila jinak. Měla pocit, že u ní ta šílenost sahá až do lékařské terminologie. Samozřejmě to nemohla vědět jistě, ale měla zkrátka takové tušení. A v lidech se většinou nemýlila.

Přemýšlela o tom, co by jí mohla, nebo spíš měla, říct, ale nic ji nenapadlo. Nelíbilo se jí, že měla situaci ve svých rukou. Tohle nebyla schůze správní rady. Tohle nebylo její teritorium. Bylo Tonyho. Nerada to přiznávala, ale potřebovala, aby se probudil. Bez něj to nemohla nikdy zvládnout. Nakonec se Teresa přece jen nemýlila, když se ji rozhodla nespoutat.

„Konečně,“ odfrkla si najednou hnědovláska.

Pepper se na ni podívala, aby zjistila, o čem to mluví, ale Teresa na ni nekoukala. Její pohled směřoval k Tonymu, a tak se ke svému muži obrátila i ona. A ohromně si oddechla, když zahlédla, jak se snaží nechat oči otevřené, ale ostré světlo mu v tom zabraňuje.

Nic ještě nebylo vyhráno, ale nebyla na to sama. Měla po svém boku Tonyho, a to stačilo k tomu, aby uvěřila, že se z toho dostanou. Tak jako vždycky.

•••

Tony si nepamatoval, že by byl unavený. Ani si nepamatoval, že by usnul. Jak by taky mohl? Vždyť byl na cestě na líbánky s Pepper. Se svou ženou Pepper. Připili si na to, aby si dovolenou alespoň trochu užili a aby byl Peter v pořádku, ale co bylo dál, to Tony nevěděl. Na víc už si totiž nevzpomínal. Věděl jen, že se začal probouzet z nějakého hlubokého spánku a aby byl upřímný, klidně by ještě spal. Ale usídlil se v něm nepříjemný pocit, že bylo něco špatně a že by se měl probudit. Což pro něj nebyl vůbec snadný úkol. A navíc ho ještě bolelo celé tělo.

Jak můžu vědět, že nelžeš?

Pepper! S kým to ale mluvila? Druhá osoba, také žena, jí odpověděla na její otázku, ale Tony podle hlasu nepoznal, o koho se jedná. Podle slov už ano. Teresa. Dobrou zprávou pro něj bylo, že byl Peter v bezpečí, když tu byla s nimi. Tou špatnou zprávou bylo to, že nebyla v bezpečí jeho milovaná Pepper. Musel se probudit, a to nejlépe okamžitě.

Tony přestal myslet na to, jak moc unavený byl, a místo toho se začal soustředit jen na to, aby otevřel oči. Měl pocit, že jeho oční víčka náhle vážila několik set tun. Doufal, že se o otevření očí pokoušel teprve pár sekund, a ne hodin, jak mu to připadalo.

„Konečně,“ promluvila Teresa, když se mu nakonec podařilo asi na vteřinu oči otevřít. Jenže po tak dlouhém času stráveném ve tmě pro něj bylo okolní světlo příliš ostré, proto musel oči hned zase zavřít. Potřeboval ještě pár sekund k tomu, aby si na světlo zvykl a udržel oči otevřené.

Když už mu světlo nevadilo, okamžitě pohlédl na Pepper, na které nenašel žádné známky zranění, což mu ihned přineslo menší uklidnění, a plně se tak mohl začít soustředit na nepřítele. „Takže Elizabeth asi nebude tvoje jméno,“ pronesl kapku jedovatě a upřel svůj pohled na hnědovlasou dívku. Peter měl pravdu, vypadala úplně jako Mary. Ale na to se teď soustředit nemohl.

Situaci se mu podařilo vyhodnotit poměrně rychle vzhledem k tomu, že na něj ještě trochu působila droga, kterou jim dala. Naštěstí situace vůbec nebyla složitá. Z pout se dostane, pokud Pepper nějak zvládne zadržet Teresu, aby se nedostala k jeho obleku Iron Mana. Nevěděl, proč jeho žena nebyla svázaná, ale momentálně jim to přinášelo velkou výhodu. Možná nakonec Teresa nebyla tak chytrá, jak o se o ní říkalo.

„Je to moje jméno. Peter má taky další jméno, nemýlím-li se. Teresa Elizabeth Fitzpatricková a Peter Benjamin Stark. Nezní to krásně?“ položila spíše řečnickou otázku, neboť jim nedala prostor odpovědět. „Ta odlišná příjmení to kazí. To budeme muset do budoucna vyřešit.“

Tony se znovu podíval na Pepper a pokusil se jí pouhým pohledem vysvětlit, co má v plánu. Trochu zalitoval toho, že tu s ním nebyla Nat, s tou se uměl beze slov dorozumívat perfektně. S Pepper mu nezbývalo nic jiného, než doufat, že to pochopí. Podíval se na své zápěstí, kde se nacházel náramek, který vyrobil před celým tím fiaskem se Sokovijskou smlouvou. Celý oblek to sice není, ale postačí to. Dostane se díky tomu z pout. Pohlédl zpět na Pepper, která nepatrně přikývla.

Pepper nebyla hloupá. Možná nebyla superhrdina, jako ostatní členové její rodiny, ale věděla, co musí udělat. A byla z toho dost nervózní, protože to nemohla pokazit. V sázce byly jejich životy. Snažila se koncentrovat a vzpomenout si na všechny ty tréninky, které jí Nat tajně dávala. Byla cvičena tou nejlepší. Tohle by měla zvládnout i se zavřenýma očima. Problém byl v tom, že to bude poprvé, co bude bojovat s někým jiným než s Natashou.

„Proč nic neříkáte? Chci vás poznat trochu víc osobně. Já o vás tedy už vím všechno, ale budu dělat, že jsem to zapomněla, abyste mi o tom mohli povyprávět sami. Přece jen jste rodiče mého malého brášky,“ pobídla je a Pepper se nepříjemně zkroutil žaludek. Měla takové tušení, že věděla, co bude muset udělat. Tony z toho nebude nadšený, ale pokud se ji pokusí zabít, nebude mít jinou možnost.

„Teď,“ řekl Tony a aktivoval náramek, ze kterého se brzy stala Iron Manova rukavice, zatímco Pepper vyrazila po Terese, aby se nedostala k Tonyho obleku. Chytila Teresu za pravou paži a dřív, než by se stihla vzpamatovat z toho, co se děje, ji přitáhla k sobě, přičemž se sama lehce odklonila dozadu. Vykročila pravou nohou dopředu vlevo a uchopila pravou rukou Teresino pravé předloktí. Když ji držela za obě ruce, snažila se si ji přitáhnout ke krku, aby se mohla otočit vlevo a strhnout ji s sebou na zem. Pepper sebou trhla a začala padat dopředu, přičemž táhla Teresu s sebou. Po dokončení přehozu ale nepolevila a dál tlačila mladou ženu zády k podlaze.

Natasha měla pravdu. Bylo to jako tanec.

Tony už se mezitím dostal z pout a nyní stál před nimi a repulsorem mířil na Teresu. Nejdřív musel zneškodnit protivníka, až pak mohl obdivovat náhlý bojový um své ženy.

„Tony, ne!“ vyjekla Pepper a malinko povolila své sevření.

„Neboj se, Pep, mám to pod kontrolou. Netrefím tě,“ oznámil jí klidně.

„O to nejde! Nemůžeš jí ublížit.“

„Lásko, teď není čas na tvoji slabost pro padouchy,“ zamumlal a chystal se nabít repulsor, ale Pepper udělala něco, co ho velmi překvapilo. Povolila sevření úplně a překročila Teresu, aby se mohla postavit před ní, takže nyní stála mezi Teresou a Tonym.