„Mám tu vzkaz od Tonese," zahlásila Natasha, když nakoukla do Peterova pokoje, kde se obě děti už připravovaly ke spaní. Peter nadějně vzhlédl, - jako první jej napadlo, že jí Tony volal, což by znamenalo, že se dostali s Pepper pryč od Teresy - ale Nat jen zamávala nějakým cárem papíru. Zklamaně zase svěsil hlavu dolů a ucítil na sobě pronikavý pohled Michelle. „Máte spát každý odděleně, nebo když už k něčemu dojde, tak jedině s ochranou, protože on je ještě mladý na to, aby byl dědečkem -"

„Proboha, Nat," zaúpěl Peter a cítil, jak mu rudnou tváře, „bylo tohle nutný?"

Zašklebila se a zmuchlala papír do kuličky. „Jen předávám vzkaz, a navíc jsem slíbila, že na vás dám pozor."

„A to znamená co? Že tu budeš spát s náma?"

„Ne, to nehrozí," ušklíbla se. A pak na ně mrkla. „Nezapomínejte na to, že spíme hned vedle."

„Na to se opravdu nedá zapomenout," ujistil ji Peter. „Proč by mělo proboha vždycky k něčemu dojít, když holka spí u kluka, nebo kluk u holky?"

„No, asi si vzpomeneš na tátovy eskapády, když byl ještě v bujném mládí... podle sebe soudím tebe, takže..." pokrčila rameny. Peter zamrmlal cosi, co znělo jako špatně potlačená nadávka, a Natasha se musela zasmát.

„Já nechci, aby Michelle spala sama," zdůraznil Peter. Plánoval to takhle už od začátku, když si mysleli, že si Teresa přijde pro něj. Chtěl mít Michelle u sebe, aby měl jistotu, že jí Teresa před tím neublíží. Ustlal si teď sice na zemi, ale až Nat odejde, chtěl si lehnout k Michelle. Věděl, že je na něj asi ještě trochu naštvaná za to, že ji donutil mlčet o jeho rozhovoru se sestrou, a tak doufal, že jej z té postele potom neskopne. 

„Vždyť já vím. A žádné ponocování, ráno jdeme do školy," připomněla Nat, a Peterovi neušlo to my. Takže to znamenalo, že je pravděpodobně ona a Bucky zase doprovodí. Friday Teresu lokalizovala, a tak už si pomalu vymýšlel plán, jak nenápadně zdrhnout ze školy a vydat se za nimi, aby je zachránil. Přítomnost Nat a Buckyho to trochu komplikovala, ale on věděl, že to nějak vyřeší. Musel. Musel se za nimi dostat včas. „Tak dobrou noc a sladké sny," popřála jim a čekala, než si oba dva zalezou pod deku. Chtěla zhasnout, ale neodolala, aby k nim ještě nepřišla a nedala jim pusu na čelo. Michelle to zřejmě překvapilo, Peter se zahihňal, a tak ho Nat cestou něžně kopla do holeně. „Ticho. Teta Nat má láskyplnou chvilku, tak to nekaž."

„Dobrou noc," popřála jí Michelle.

„Dobrou," přidal se Peter a poslal jí vzdušnou pusu. 

Usmála se na ně a zhasla světlo. Přivřela dveře, a pak se vydala zpátky do obývacího pokoje, kde seděl Bruce se skleničkou vína a znuděně přepínal mezi kanály. Když vplula na místo vedle něj tiše jako kočka, vypnul televizi a s úsměvem se na ni otočil. „Už jsi uspala ty naše děti?" zavtipkoval, ale přesto, že se snažil o veselý tón, mu na tváři hrál smutný úsměv. Přitulila se k němu.

„Samozřejmě, taťko. Spinkají jako nemluvňata," ujistila ho. Zbytek večera strávili jen ve čtyřech, Loki se někam vypařil a Sam, Steve a Bucky odešli na základnu, ale měli v plánu se sem později vrátit, aby tu mohli být všichni, kdyby se něco semlelo. Zatímco se Peter s Michelle učili, Bruce oznámil, že uvaří večeři, a takovou podívanou si Natasha nemohla nechat ujít, takže seděla u stolu a s úsměvem ho sledovala, jak se otáčí po kuchyni a připravuje jim něco dobrého. Poznala na něm, jak je klidný, vaření ho zřejmě uklidňovalo. Překvapilo ji to, jak to, že si toho nevšimla dřív? Měla ale pocit, že v tomhle okamžiku se do něj zamilovala snad ještě víc, pokud to tedy ještě šlo.

Objal ji kolem ramen a vtiskl jí polibek do vlasů. „Byli bychom skvělí rodiče," zašeptal poté, samozřejmě zcela skromně.

Musela se usmát. Zavřela oči a vzala ho za ruku. „Možná. Ale být cool strejdou a tetou taky není špatné," podotkla, a snažila se nepřemýšlet nad tím, co by kdyby. Protože život není to, co chceme, ale to, co máme. A s tím se musíme naučit žít.

•••

Peter strávil většinu noci tím, že držel v náruči Michelle a domýšlel plán. Snažil se vymyslet všechna rizika, která by mohla nastat, taky vymýšlel jejich řešení i to, jak by se jim dalo předejít. Ještě, než Michelle usnula, se k němu přece jen přivinula a prosebně se ho ptala, jestli si to nerozmyslí. Nerozmyslel.

Naléhavě ho chytila za ruku. „Tak mi slib, že budeš opatrný. Slib mi, že se vrátíš."

Samozřejmě, že jí to slíbil. Copak by jí to mohl neslíbit? Za okny pomalu svítalo, on se díval na Michellinu spící tvář a s knedlíkem v krku si uvědomil, že tohle možná může být naposled. Mohla se pokazit hrozná spousta věcí. A pokud ho Teresa odvleče pryč... už nikdy nikoho z nich neuvidí.

Cestou do školy byl nezvykle tichý, což Natashe samozřejmě neuniklo. Řekl jí, že je jen ospalý, načež si odfrkla a prohodila něco o tom, že to má určitě z toho ponocování. Peter vrhl rychlý pohled na Michelle, která málem zoufale propalovala pohledem temeno Natashiny hlavy, jako by se jí snažila vnuknout nějakou myšlenku, ale neřekla nic. Věděl, že je to pro ni těžké, a byl jí za to vděčný.

•••

Michelle seděla ve třídě a už třetí hodinu propalovala pohledem prázdné místo, kde vždycky seděl Peter. Jenže teď tam nebyl. Utekl za svojí nemocnou sestrou, aby zachránil rodiče. Sám.

Když si představila, co všechno se mu tam může stát, samou úzkostí se jí sevřelo hrdlo. Na hodinách nedávala pozor, jen si čmárala do sešitu a mysl se jí plnila nevhodnými myšlenkami a nepěknými obrazy. Když už se to nedalo vydržet a strach ji dočista ochromil, zvedla ruku a zeptala se, jestli může jít na záchod. Vyběhla na liduprázdnou chodbu, ale místo směrem k toaletám zamířila k hlavním dveřím budovy. Byla hloupost mlčet, věděla to od samého začátku, a teď se proklínala za to, že předtím něco neudělala. Možná by jej to zastavilo. Avengers o tom přece museli vědět. Slibovali Tonymu i Pepper, že jej ochrání, a ona je při první příležitosti takhle zradí.

Potichu vzlykla, otevřela dveře a vyběhla ven. Věděla, kde Natasha s Buckym budou, seděli na lavičce kousek od školy. Když ji viděli přibíhat, okamžitě vyskočili na nohy, už měli tušení, že se něco stalo. Jinak by za nimi přece neběžela v takovémhle stavu, uprostřed hodiny.

„Co se stalo, Michelle?" zeptal se jí okamžitě Bucky, když k nim udýchaně doběhla.

„Peter," vydechla a popotáhla. „Já se... tolik omlouvám. On... odešel za ní. Za Teresou. Friday mu řekla... kde ji najde."

Natasha zaklela a okamžitě vytáhla telefon, aby obvolala zbytek týmu. Bruce byl doma, takže jim mohl zjistit, kde se Teresa nachází. Hlavně, aby se tam dostali včas.

„Je mi to hrozně líto," zašeptala Michelle a upřela oči na Buckyho. Neměla odvahu se podívat na Natashu. Měla pocit, jako kdyby je všechny zradila, zklamala. Jak jen mohla Peterovi dovolit, aby odešel? Sám?

„To nic," odpověděl jí tlumeným hlasem James a chytil ji za ramena. „Hlavně klid, ano? Budeme tam včas. Dýchej, dobře? Nádech na čtyři, zadržet dech na sedm, výdech na osm. Zvládneš to. Soustřeď se na dýchání," radil jí a při tom ji pevně držel.

„No fajn," řekla zachmuřeně Natasha, když se k nim po chvilce připojila, a i Michelle se začala pomalu uklidňovat. „Vypadá to, že už nás zase převezla."