Peter toho tu noc moc nenaspal. Sotva usnul, objevil se zpátky na té pasece. Jenže tentokrát nedržel umírajícího Richarda, ale svou sestru. Bucky a Natasha ho našli dřív, načež se ve vteřině rozhodli Teresu eliminovat, když viděli, že na něj míří zbraní. Bez rozmyšlení oba vystřelili a hnědovláska mu padla do náruče. Z toho snu se probudil celý zpocený. Teresa sice byla nebezpečná, ale nechtěl, aby umřela. Byla to jeho sestra.

Po tom hrozném snu si šel dát dlouhou sprchu a doufal, že si alespoň trochu utřídí myšlenky. Byl celkem rád, že měl pokoj sám pro sebe, nerad by teď někomu vysvětloval, proč nespí. Stačilo, že jim to bude muset vysvětlovat ráno. Tím, že se dohodli na tom, že nezkazí Pepper svatbu, nemusel být zatím tolik sdílný, ale věděl, že to se zítra změní.

Převlečený v čistém oblečení se posadil na postel a z nočního stolku sebral fotografii, kterou mu Richard věnoval.

Zachraň ji, Petere. Zachraň ji... před ní samotnou. Před Mary. Prosím. Zachraň ji.

Poslední slova muže, který se pro něj obětoval. Udělal to jen proto, že věřil, že ji Peter dokáže zachránit? Dokud se Richard neobjevil, byl si jistý, že na změnu už bylo pozdě. Nyní musel myslet na Buckyho. Dlouhou dobu byl Winter Soldierem a nikdo kromě Steva nevěřil, že by ještě někdy mohl být Jamesem Barnesem. O Natashině minulosti toho příliš nevěděl, ale dokázal si představit, jak asi vypadal její život v Rusku. Loki… U těch všech si mysleli, že se nezmění. A teď? I oni byli jeho rodina, za kterou Peter bojoval. Pokud se dokázali změnit oni, dokáže to i Teresa. Teď už v to věřil. Musel.

Holčička, která... milovala svět. Tebe. Chci věřit, že někde... hluboko uvnitř... v ní to dobro je. Musíš... ji zachránit. Prosím.

Peter zíral na fotografii a přemýšlel, jaké by to asi bylo, kdyby spolu vyrůstali. Tomuhle všemu se dalo předejít, kdyby jejich matkou nebyla psychopatická ženská. Na té fotce vypadala Teresa tak šťastně. Nikdy by neřekl, že z malé dívky na fotografii vyrostla žena, kterou dnes potkal. Mohla za to Mary. A Peter ještě nikdy nebyl tolik vděčný za tátu a Pepper. Zároveň se cítil trochu provinile. Své rodiče si vybrat nemohli. Měl obrovské štěstí, zatímco Teresa ne. Věděl, že za to nemohl, ale ten pocit, že mohl něco udělat, ho neopouštěl.

Taky si říkáš, jaká je to škoda? Jaké by to asi bylo, kdyby naše matka byla normální, a ne krvežíznivá mrcha neschopná mateřské lásky? Jasně, že by to bylo jinak. Možná bychom toho měli i mnohem víc společného.

Kdybych ti do ruky dala nabitou pistoli, nezabil bys mě. Víš, jak to vím? Protože jsem tvoje sestra.

Slíbila jsi, že se o něj postaráš. Slíbila jsi, že ho ochráníš před Mary! Slíbila jsi, že mu nikdy neublížíš.

Je to tvůj bratr, Tereso.

To nic neznamená. Nemám pravdu, bráško?

Samozřejmě, že to něco znamenalo. Možná ne pro ni, ale pro něj určitě ano. Byla tak sebejistá. Byla přesvědčená o tom, že to nic neznamenalo, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc si začínal myslet, že se za tím schovávalo něco víc. Možná, že zněla tak přesvědčivě, protože to nebyl on ani Richard, koho se snažila přesvědčit o významu svých slov. Možná se snažila přesvědčit sama sebe. Záleželo jí na něm. Došlo mu, že bojovala další bitvu. Její další boj se odehrával mezi Teresou, dívkou z fotografie, jeho sestrou, a Teresou, kterou vytvořila Mary.

Peter si ani neuvědomil, jak velký měl hlad, dokud mu oknem do pokoje nezačaly prosvítat první paprsky slunce. Čas na hodinách ukazoval pár minut po šesté hodině ranní. Matně si vzpomínal, že táta trval na tom, že snídaně bude k dispozici už v brzkých hodinách, protože hodně jejich hostů vstávalo velmi brzo a on nechtěl, aby byli omezováni nějakým časovým limitem. Nevzpomněl si na přesný čas, ale rozhodl se, že to zkusí. Vydal se proto do jídelního sálu, ve kterém se už pár lidí nacházelo, ale nikdo, s kým by se chtěl dát do řeči. Objednal si zelený čaj a palačinky, načež se znovu rozhlédl po místnosti a na tváři se mu usadil spokojený výraz, když v rohu zahlédl sedět Buckyho.

„Můžu se přidat?“ zeptal se, když k němu došel.

Bucky jen přikývl a napil se kávy, zatímco si mladého Starka zkoumavě prohlížel. „Moc jsi toho nenaspal, co?“

„Zažil jsem už i lepší noci,“ ušklíbl se Peter. A taky mnohem horší noci, pomyslel si.

„Chceš si o tom promluvit? O tom včerejšku?“

„Vím, že budu muset, ale sám ještě úplně nevím, jak si s tím poradit. Je to příliš osobní,“ zamumlal neochotně. Ještě chvíli se tomu chtěl vyhýbat. Potřeboval si pořádně promyslet, co jim vlastně řekne, protože nechtěl, aby se jeho sen stal skutečností.

„Samozřejmě, že je to osobní, když jde někdo po tobě a tvé rodině,“ řekl chápavě, ale dál na něj netlačil, za což byl Peter rád.

„Tak jsem to nemyslel, ale to je fuk,“ povzdechl si a s menším úsměvem si od servírky vzal hrnek zeleného čaje. Sice mu moc nechutnal, ale doufal, že ho to alespoň trochu nakopne po té probdělé noci. „Takže, líbí se ti teta Nat?“ zeptal se se šibalským úsměvem.

Hnědovlasý muž na něj překvapeně vyvalil oči. „Et tu Brute? Co s tím všichni máte?“

„Tady nikomu nic neunikne,“ ušklíbl se.

„V tom případě všichni vidíte něco, co neexistuje. Byl bych radši, kdyby už to nikdo nezmiňoval, protože i když jsem supervoják, v souboji s Hulkem mi to moc nepomůže,“ prohlásil trochu zachmuřeně.

Peter se musel zasmát. „Nic si z toho nedělej. Myslím, že když k nám prvně přišla, líbila se i tátovi,“ prozradil mu. „Pokud se ale postavíš mezi ní a Bruce, věř tomu, že Hulk nebude tvůj jediný problém,“ varoval ho najednou zcela vážně.

Nad tím se musel pro změnu ušklíbnout Bucky. „Jak říkám, nelíbí se mi, takže se nemusíš bát. Navíc bych u ní neměl šanci po tom, co jsem ji dvakrát střelil.“

„Cože?! Ty jsi střelil tetu Nat?“ vyhrkl překvapeně Peter.

„Dobré ráno,“ pozdravila je příchozí rudovláska, která se posadila vedle Petera. „Jak ti je?“

„Právě jsem se dozvěděl, že tě Bucky dvakrát střelil, jak je tobě?!“ vyjekl.

„Co mu to tady vyprávíš?“ zeptala se Jamese, ale nečekala na jeho odpověď. „To už bylo dávno. Nebyl to Bucky, ale Winter Soldier,“ vysvětlila a sledovala, jak pomalu přestával panikařit.

„Ježiš, proč to neřekneš hned, Bucky?“ odfrkl si. „Málem jsem z toho měl infarkt.“

„To máš za tu svou nemístnou poznámku,“ uchechtl se.

„Ah, přesně skupinka lidí, kterou chci vidět,“ prohlásil Tony, který se u nich zničehonic objevil s hrnkem kávy v ruce. „Rhodey už je taky vzhůru, takže se k nám za chvíli přidá a budeme moci začít.“

„Tak co, Tonesi, můžeme za devět měsíců očekávat nový přírustek do rodiny?“ popíchla ho Natasha, když se posadil vedle Buckyho.

„Nat!“ zaúpěl Peter. „Ne přede mnou, prosím!“ Ze svatby rodičů byl sice nadšený, ale o některých věcech opravdu vědět nemusel.