Natasha si byla jistá, že skoro většina hostů věděla, že se něco děje. Většina hostů se totiž skládala z agentů a vojáků. Jenže nikdo nic nedělal, tak zřejmě všichni usoudili, že není potřeba kazit tento nádherný den. Rudovláska dál s úsměvem na tváři pronášela svůj nacvičený přípitek, ale pozorně u toho pozorovala okolí. Rhodey už se vrátil zpět na své místo, ale vypadal, že jej telefonát zneklidnil.

„...proto mi dovolte, abych připila na Tonyho a Pepper, na novomanžele Starkovy. Ať je váš život plný štěstí,“ dokončila přípitek a pozvedla sklenku sektu.

„Na Tonyho a Pepper,“ ozvalo se téměř unisono od zbytku hostů, načež se všichni napili. Natasha pohlédla na Tonyho, kterého se pouhým pohledem zeptala, jestli je všechno v pořádku. Tuhle dovednost si mezi sebou osvojili, když Peter získal nadpřirozený sluch a začínal odposlouchávat jejich rozhovory. Byť to bylo zpočátku nechtěně, neb ještě neuměl své nové síly ovládat. Tony nepatrně zakroutil hlavou a letmo pohlédl na prázdné místo. Na místo, kde předtím seděl Peter.

Poznala, že se Tony snaží příliš nepanikařit, proto se i ona sama snažila zůstat v klidu. To ovšem nebylo tak jednoduché. Stejně jako jindy, když byl Peter nezvěstný, se začala probouzet její druhá tvář. Tentokrát ji ale vypustit nemohla. Ne tady. Určitě jen panikaří zbytečně. Jsou na svatbě. Co by se tak mohlo stát? Peter se určitě jen zapomněl u stolu s jídlem. Natasha tomu chtěla opravdu věřit, ale ten Rhodeyho telefonát to tak trochu kazil.

„Musím si odskočit,“ oznámila Brucovi a věnovala mu rychlý polibek na tvář, než položila skleničku na stůl a rozešla se směrem k budově. Rhodey mezitím znovu začal svůj přípitek. Natasha se na vteřinu zastavila a pohlédla na všechny hosty. Věděla, že teď bojuje za něco víc. Musela se ujistit, že zbytek dne bude pro Pepper tak kouzelný, jako zatím byl. To chtěl koneckonců i Tony, proto nic neřekl. Pohled jí zakotvil na Buckym, který ji s menším zamračením pozoroval. Pokývala na něj hlavou a doufala, že pochopí. A když se postavil a vydal se za ní, malinko se jí ulevilo. Nebude na to sama. Navíc, Bucky byl jediný, který jí teď mohl pomoct. Byl totiž jediný, který k tomu nebude přistupovat s emocemi.

•••

„Tak ten boj pojďme ukončit, co na to říkáš?“ zeptala se, ale prostor pro odpověď mu nedala. „Nerozmyslel sis to? Volíš si tu jednodušší cestu? Necháš své rodiče, aby utrpěli další ztrátu dítěte? Možná jsme si přece jen trochu podobní,“ ušklíbla se.

Peter zaťal ruce v pěst. „To si myslíš ty,“ odsekl.

„Konec povídání,“ řekla pevným hlasem bez emocí a namířila na něj pistoli. „Rozhodla jsem se, že to udělám zajímavé. Rychle se hojíš, takže ti nezasadím smrtelnou ránu. Pokud budeš mít štěstí a někdo tě najde dřív, než vykrvácíš, možná se ještě uvidíme a budeme pokračovat v našem sourozeneckém rozhovoru,“ sdělila mu svůj plán, kterým jej překvapila. Dala mu tím solidní šanci to přežít.

„Tereso!“ vykřikl odněkud za jejími zády mužský hlas.

Hnědovláska na to nijak nereagovala, ale ani jej nestřelila. A Peter měl tak víc času na přemýšlení. Jmenovala se Teresa. Měl sestru jménem Teresa. Bylo to pro něj mnohem jednodušší, když její jméno neznal. Peter a Teresa. Jeho sestra sice byla velmi podobná Mary, ale viděl tam i podobnost s ním samým. To opravdu zdělila vše po matce? Bylo možné, aby jeho vlastní sestra byla jeho přesným opakem?

„Richarde, právě včas,“ promluvila, když byl ten muž jen pár kroků od nich.

„Je to tvůj bratr, Tereso,“ řekl naléhavě, potom co se postavil vedle ní.

Peter ho rozeznal jako vědce, který pracoval pro Mary. Byl to ten stejný muž, který mu vždy přišel odebrat krev. Také z tónu jeho hlasu rozeznal, že to není prvně, co se snaží Teresu zastavit. Co se ji snaží přimět změnit názor.

„To nic neznamená. Nemám pravdu, bráško? Mary byla i tvoje matka a i tak jsi ji zabil,“ ušklíbla se.

„To bylo trochu složitější,“ zamumlal. Rozhodl se, že by do toho neměl příliš zasahovat a nechat Richarda, ať se to o to postará. Vypadalo to, že znal Teresu lépe. Věděl, co říct a co ne.

„Po těch Vánocích, co Mary nepřišla, jsi se změnila. Nebyla to změna k lepšímu, ale stále jsi byla dítě, myslel jsem si, že je to jen dočasné. V ten den, co přivedla Petera, jsi byla po dlouhé době šťastná. Slíbila jsi, že se o něj postaráš. Slíbila jsi, že ho ochráníš před Mary! Slíbila jsi, že mu nikdy neublížíš-“

„Lžeš!“ vyjekla rozčileně hnědovláska dřív, než se Peter stihl zeptat, o čem to mluvil.

„Po tomhle dni už to bylo jen horší. Přestala jsi se mnou mluvit. Přestala jsi stát o moji společnost a začala jsi preferovat samotu. Co ti Mary řekla, když se pro Petera vrátila? Co ti řekla, že jsi na tohle všechno zapomněla?“ naléhal Richard a Peter začínal pochybovat o tom, že to svěřil správné osobě.

Teresa vypadala velmi rozrušeně, což ho překvapilo. Možná nebyla jako Mary. Co ho překvapilo ještě víc, bylo to, že nechtěl stát na konci hlavně její zbraně. Chtěl stát po jejím boku a obejmout ji. Chtěl jí říct, že všechno bude v pořádku. Nebyla to ironie, když on byl ten, na koho právě mířila nabitá zbraň?

„Neřekla mi nic,“ procedila skrz zuby. „Nic ti do toho není! Jsi tu jen proto, abys to viděl. Měl bys být rád a ne mě od toho odrazovat. Pomstím ženu, kterou jsi miloval!“

„Já o to nestojím! Řekl jsem ti to už tolikrát, že to ani nespočítám. Já o pomstu nestojím. Podívej se, kam nás to všechny dostalo. Tereso, já tě prosím, nech toho. Vrátíme se domů a na tohle všechno zapomeneme,“ prosil ji zoufale a Peterovi konečně došlo, jaký vztah mezi sebou tihle dva mají. Ve svém životě viděl jen dva lidi, kteří byli stejně zoufalí jako Richard. Mámu a tátu.

„Tak to se nestane,“ prohlásila Teresa najednou klidným hlasem.

Richard zřejmě věděl, co přijde, protože když jeho sestra vystřelila, žádná kulka ho nezasáhla. Peter nemohl uvěřit tomu, že by ho vážně zastřelila. Nemohl uvěřit tomu, že se Richard postavil před něj a nyní se mu skácel do náruče. Rychle vzhlédl k sestře, která vypadala, že tomu taky nemůže uvěřit. Obličejem se jí mihlo pár emocí, ale nezdržely se tam déle než pár sekund.

„Co jsi to udělal?!“ zeptala se poměrně chladným hlasem.

„To, co by udělal každý rodič,“ zachraptěl Richard. „Běž domů,“ poprosil ji znovu.

Teresa zaúpěla. „Vždycky jsi byl tak naivní. Nechal jsi mě tě střelit a pro co?! Nic jsi tím nezastavil! Doufám, že se budete mít v Pekle s Mary dobře,“ zavrčela a bez dalšího pohledu Peterovým směrem se rozešla pryč.

A Peter tam stál, držel umírajícího Richarda a snažil se ujasnit, co se to vlastně právě stalo.