Pepper si všimla dokonce dřív než Natasha, že něco není v pořádku. Peter okamžitě zapadl do auta, pohledu na Michelle se spíš vyhýbal a samotná hnědovláska tam stála na chodníku a tvářila se jako hromádka neštěstí. Pepper si okamžitě odepnula pás a ucítila na sobě zvědavé pohledy svých přátel, ale neměla čas na to, aby odpovídala na nějaké otázky. Vystoupila z auta a zamířila rovnou k Michelle, která svírala popruhy svého batohu trochu moc pevně.

„Ahoj, Michelle," pozdravila ji už zdálky a věnovala jí úsměv. „Promiň, že tě tu takhle přepadám, vím, že jsem ti měla poslat vzkaz alespoň po Peterovi, ale napadlo mě, jestli bys s námi nechtěla jet dnes na zkoušku šatů, co ty na to? Moc by mě potěšilo, kdyby jsi byla na mé a Tonyho svatbě, to přece víš."

„Dobrý den," pozdravila ji potichu MJ a zapíchla pohled na své boty. Pepper si byla nyní už stoprocentně jistá, že se něco muselo stát, to musel vidět i slepý. „Já... já nevím. Myslíte, že je to dobrý nápad?"

„Ale samozřejmě že ano," ujistila ji jemně Pepper a chytila ji za ruku. „My tě máme rádi a chceme tě nejenom na naší svatbě, ale i na zkoušce. Pokud teda budeš chtít," dodala spěšně, a pak na ni mrkla. „Další oko umělce se vždycky hodí. Tak co ty na to, chtěla bys?" 

Michelle neodpověděla hned. Spíš nenápadně zabloudila očima k druhému autu, kde seděli Tony, Bruce, Rhodey a Peter. Pepper tušila, že se dívá na ně, a protože měla podezření, že se muselo stát něco mezi ní a Peterem, - což ji docela vyděsilo, protože co věděla, ti dva se ještě nikdy nepohádali - rychle dodala: „Hm, asi bych měla dodat, že to bude vyloženě dámská záležitost. Tedy - ještě jsme s sebou přibrali Tommyho, protože je jedním z mých nejlepších přátel a bude mi dělat takového poradce."

„Tak - tak dobře," vykoktala tedy Michelle. „Ale jenom pokud vám tam nebudu na obtíž a nebudu vás nějak otravovat -"

„Ale nepovídej nesmysly, zlatíčko. Pojď," uchopila ji pevněji za ruku a vedla ji k autu. Než ale nastoupily dovnitř, přitáhla si ji do krátkého objetí, což MJ překvapilo. „Všimla jsem si toho, že jste se s Peterem zřejmě pohádali. Vím, že o tom možná nechceš mluvit, ale kdyby jsi chtěla, jsem tady pro tebe. Vím, jak dokáže být impulzivní, a hádky jsou nepříjemné. Rozmysli si to, a až tě povezu po zkoušce domů, mohly bychom se po cestě někde stavit a ty bys mi řekla, co se stalo. Vím, že bys to možná raději probrala se svou rodinou, jsem přece jenom Peterova máma, ale -"

„Ne, to je v pořádku, já - moc si toho vážím, opravdu. Rozmyslím si to, a - a řeknu vám. Potom," vyhrkla rychle Michelle a když ucítila, jak jí při myšlence na to, že by něco takového měla probírat se svou vlastní rodinou, poskočilo srdce, málem se provinile ohlédla na auto, v němž seděl Peter. Pepper se na ni usmála a řekla jí, ať se posadí dozadu, že se k Lauře a Tommymu určitě vejde.

„Lauro, Tommy, tohle je Michelle Jonesová, Peterova přítelkyně. Michelle, tohle jsou Laura s Tommym," představila je Natasha ze sedadla spolujezdce, než si nastoupila i Pepper.

„Abych to uvedl na pravou míru, Laura s Tommym mají každý jiné příjmení a rozhodně nejsou pár," zazubil se na dívku Tommy. Laura se zasmála a potřásla jí rukou, a pak přišel na řadu i on. „Moc rád tě poznávám, Peterovo přítelkyně. Co myslíš, mohl bych ti říkat Shell? Shelly? Chelle? Pepper mi říkala, že ráda kreslíš, tak myslím, že by se ti nějaké takovéhle krátké umělecké jméno líbilo," povídal Tommy. Pepper vyjela a v zrcátku pohlédla na MJ, které věnovala omluvný úsměv a prozradila jí, že Tommy je dost ukecaný.

MJ to skoro ani nevnímala. Na všechny se usmála a mluvila jenom, když to bylo opravdu nezbytně nutné, jinak ale byla potichu. A to i při šatových zkouškách. Neustále totiž myslela na ta dvě slova - Peterova přítelkyně - a posmutněle dumala nad tím, zda po dnešní hádce toto označení stále ještě může nosit.

•••

Domů se dostala asi o tři hodiny později. Pepper cestou vysadila Lauru, Tommyho i Natashu, a Michelle to nepřekvapilo, poněvadž od Petera věděla, že agentka Romanovová a doktor Banner už s nimi nebydlí.

„Odvezete mě prosím taky už domů?" požádala ženu s jahodově blonďatými vlasy tichým hláskem. Byla unavená, smutná a už nechtěla nic řešit. A už vůbec ne s Peterovou mámou, byť ji měla opravdu velmi ráda. Ale nyní toužila jen po samotě, po svém pokoji, kam se uchýlí a na pár hodin skryje před vnějším světem.

„Samozřejmě," ujistila ji Pepper, a na pár chvil se v autě rozhostilo ticho, jež narušovalo jen hučení motoru. Až po chvilce se žena ozvala: „Michelle, ať už jste se s Peterem pohádali kvůli čemukoliv, jsem si jistá, že si to zase brzy vyřešíte, neboj se. Má tě opravdu rád a nenechal by jednu hádku, aby jej o tebe připravila. Moc mu na tobě záleží."

Michelle mlčela. Dívala se z okénka na ulice plné lidí a pevně tiskla rty, aby zabránila slzám. Pepper si byla jistá, že se pohádali jen kvůli nějaké malichernosti. Jenže MJ Peterovi lhala a myslel si, že mu nevěřila - byť to rozhodně nebyla pravda. Věřila mu jako nikomu jinému. Bylo pro ni ale těžké mluvit o své rodině, a navíc nechtěla, aby se do toho Peter motal a pokoušel se za ni něco řešit, protože takový on přesně byl, byť to myslel dobře. Ale ona ho do toho opravdu nechtěla zatahovat a nechtěla mu přidělávat nějaké starosti, poněvadž těch měl za poslední měsíce víc než dost. Jenže zároveň věděla, že si to nenechá vysvětlit, nebo aspoň ne teď. A jak pak můžou něco řešit? Na druhou stranu se obávala, že kdyby se mu to vysvětlit pokusila, zradil by ji hlas a ona by ze sebe stejnak nedokázala vypravit ani hlásku.

Nic to nemění na tom, že mi lžeš.

Pepper ještě něco povídala, ale Michelle si uvědomila, že ji vlastně neposlouchá. Byla ráda, že jí dala prostor a nenutila ji k tomu, aby s ní něco řešila. Když zastavila před domem, kde bydlela, rychle jí poděkovala, vděčná, že už má dnešek za sebou. Spěšně vystoupila z auta a spěchala dovnitř, aby Pepper neviděla její slzy, za které se vnitřně proklínala.