Pepper seděla ve vyhřátém autě a na tabletu kontrolovala finální verzi seznamu hostů na svatbu. Nebyl to žádný dlouhý seznam, ale to jí ani Tonymu nevadilo. Jelikož už ani jeden z nich neměl rodinu, měli v plánu pozvat jen nejbližší přátelé a možná pár známých. Pepper si povzdechla, když došla na konec seznamu, kde bylo pár jmen, u kterých měla otazník.

„Tony, vážně už potřebuji tvé vyjádření ohledně hostů,“ řekla trochu vystresovaně svému budoucímu muži, který seděl na místě řidiče a cosi si prohlížel na mobilu. Tony se tomuhle rozhodnutí vyhýbal, ale už to nemohli déle odkládat.

„Pep,“ zaúpěl a velmi neochotně odložil telefon. „Tak ale rychle.“

„Nick a Maria,“ začala s těmi lehčími jmény.

„Cha! Dokážeš si představit toho morouse na svatbě? Je to docela k pokukání,“ ušklíbl se, když si představil Furyho v těch jeho černých hadrech na svatebním obřadu. „Hádám, že bychom ho ale pozvat mohli, stejně si nemyslím, že dorazí. Maria by se ale ukázat mohla.“

„Vidíš, to nebylo tak těžké,“ řekla s malým úsměvem a vymazala u jejich jmen otazníky. „Teď to bude horší… Jelikož už jste se se Stevem usmířili, napsala jsem ho na seznam, ale nevím, co se Samem a Jamesem. Myslím, že bychom měli pozvat i Sama. Sice ho neznám tak dobře jako ostatní z týmu, ale vzhledem k tomu, že všechny ostatní jsme pozvali -“

„Pepper, zlato, nemám nic proti tomu, abychom pozvali Sama, ale snad si nemyslíš, že chci mít na naší svatbě Barnese!“ řekl jí malinko nevrle.

„Ale on přece seká dobrotu a do svatby nám zbývá ještě pár měsíců…“ zkusila to, ale moc dobře věděla, že je to předem prohraný boj. Zamkla proto tablet a hodila ho do kabelky. Pochybovala, že by si James dělal nějaké velké plány do budoucna, takže ho vždycky mohli pozvat později. Podívala se ven ze zamlženého okénka a veškerá radost z nadcházející svatby se vytratila, když zahlédla, jak smuteční obřad pomalu končil.

„Myslíš, že to byl dobrý nápad?“ zeptala se tiše a pohlédla na Tonyho. Ten ji chytl za ruku, přičemž si nepatrně povzdechl.

„Nevím, ale alespoň přijde na jiné myšlenky. Doma by si zalezl do pokoje a vinil se z toho, co se stalo. Navíc přijel i Clint s Laurou a dětmi… Peter bude rád, že ho uvidí, a bude se moci seznámit s jeho rodinou,“ odpověděl jí a doufal, že ji tím malinko uklidní. A vypadalo to, že uspěl, neboť se na její tváři objevil malý úsměv. Sama se totiž těšila na to, až se setká s Laurou a jejich dětmi. Počítala s tím, že je Clint vezme na svatbu, a chtěla je potkat ještě před tím. Clint byl člen týmu, kterého neznala tak dobře jako ostatní, ale věděla, že byl pro Natashu rodinou, a proto si ho velmi cenila.

Náhle se otevřely zadní dveře a do auta pronikl chlad zvenčí. Peter se posadil a rychle za sebou zavřel dveře. Po necelé hodině v tom mrazu byl opravdu rád za vyhřáté auto.

„V pořádku, netopýre?“ ozval se jako první Tony, když se on i Pepper otočili, aby si pečlivě prohlédli jejich syna. Oči měl zarudlé, na tváři se stále leskly stopy po slzách. Peter vypadal hrozně, ale to se dalo očekávat, a Pepper došlo, že má Tony pravdu. Ta kolaudace mu jen prospěje. Bude s lidmi, které má rád, a rozptýlí mu to mylšenky.

„Co myslíš, tati,“ zamumlal tiše.

„Uznávám, špatná otázka,“ řekl omluvně Tony a chystal se nastartovat, ale Pepper mu v tom zabránila.

„Kde je Ned a Michelle, broučku?“ zeptala se jemně.

„Neda už vyzvedli rodiče a MJ…“ na chvíli se musel odmlčet. Hlas se mu třásl a neměl daleko do pláče. Doufal, že další pohřeb, na který bude muset jít, bude až za spousty let. „MJ chtěla jít k nám, ale řekl jsem jí, že nejedeme domů. Chtěl jsem s ní počkat, než pro ni někdo přijede, ale trvala na tom, že mám jít,“ vysvětlil.

„Víš přece, že může jít s námi,“ připomněla mu Pepper. „Mám pro ni dojít?“

„Mohla bys?“ zašeptal nadějně.

„Samozřejmě.“ Hned na to vyšla z auta a zamířila si to k Michelle, která stála nedaleko. Věděla, že krom lidí, které Peter miluje, potřebuje mít po svém boku i Michelle, neboť jeho ztrátu sdílela. Zemřela jim spolužačka, a i když to Pepper přišlo smutné a bylo jí to líto, nemohla mu pomoct tak jako hnědovláska.

Za moment už všichni seděli v autě a Tony konečně vyjel směrem k Peppeřinu starému bytu. Téměř po celou dobu jízdy nikdo nepromluvil. Ale ticho tam nebylo, neboť Tony zapnul svůj výběr nejlepší rockové hudby, který Pepper ztlumila na pouhý příjemný podkres.

„Chceš vidět, co jsem jim vyrobil?“ promluvil náhle Peter, když už byli skoro na místě.

Michelle jen přikývla. Nebyla si úplně jistá, že udělala dobře, když se nechala přesvědčit, aby jela s nimi, ale i tak byla ráda, že mohla zůstat s Peterem. Na samotu byla zvyklá, ale dnes nebyl den, kdy se chtěla vrátit domů a nemět se o koho opřít.

Peter vytáhl nějakou věc, která připomínala lampičku. Michelle to příliš neuchvátilo, aby byla upřímná, ale neměla to srdce mu to říct. „Hm, pěkný,“ zamumlala nepřesvědčivě.

Nad tím musel Peter obrátit oči v sloup. „To není všechno,“ ujistil ji a zapnul to. Místo klasického led světla se objevilo světlo zelené a červené. „Má je to symbolizovat, chápeš? Zelená je Hulk a červená Black Widow,“ vysvětlil. Žárovky se začaly pohybovat, takže se dvě světla začala mezi sebou proplétat, načež se na moment ztlumily a zase se rozzářily. Michelle si nebyla úplně jistá, jestli se jí to líbí, ale rozhodně milovala ten nápad. Milovala na tom to, že si s tím dal tu práci a snažil se vymyslet něco osobního.

„Je to perfektní,“ vydechla s menším úsměvem.

„Tak jsme tady,“ oznámil jim Tony, jakmile zaparkoval. „Bude tam Clint, a ten se občas chová hůř než pětileté dítě, tak se tím nenech rozhodit, Michelle,“ varoval ji.

Hnědovláska se musela ušklíbnout. „Horší než Peter určitě nebude,“ řekla škádlivě.

Zrovna když vystupovali z auta, přicházel k budově Steve, který se snažil vypadat nenápadně, neboť stále nebyl omilostněn, takže by se na veřejnosti neměl příliš ukazovat.

„Běžte napřed,“ šeptl k Pepper a políbil ji na tvář, než se otočil směrem ke Stevovi a počkal, až k němu dojde.

„Perfektní načasování,“ řekl místo pozdravu blonďatý muž.

„Jako vždy,“ ušklíbl se Tony, ale jen na vteřinu. „Promluvíme si?“

„Ještě jsem se nerozhodl,“ sdělil mu napřímo, neb mu bylo jasné, že chtěl mluvit právě o tom.

„Beru to pozitivně, protože to znamená, že jsi to rovnou nezamítl.“

„Ale taky jsem to ani nepřijal. Neustále o tom přemýšlím, Tony, opravdu ano, ale nejsem přesvědčený o tom, že můžeme Rossovi věřit. Co když to podepíšeme a on najednou otočí?“ povzdechl si Steve. Nebylo to vůbec lehké rozhodnutí. Aby řekl pravdu, po setkání s Everettem Rossem z toho měl celkem dobrý pocit, ale nechtěl se nechat oblafnout.

„Já to chápu… Poslyš, před tím jsi byl striktně proti. Teď o tom přemýšlíš, takže se něco muselo změnit. Měl bys myslet na to, co to bylo. Třeba pak přijdeš na to, co udělat,“ poradil mu Tony, což Steva překvapilo. Nepamatoval si, že někdy mluvil tak rozumně. „Měli bychom jít dovnitř. Docela se na Legolase těším, ale to mu neříkej.“

Steve se nad jeho poznámkou zasmál, ale nic neřekl. Místo toho jej s radostí následoval dovnitř, přece jen venku řádila krutá newyorská zima.