„Tak mi to řekni,“ zaprosil Peter. V jedné ruce držel mobil a druhou se přehraboval ve skříni. Dnes byl poslední školní den a jemu tak oficiálně začaly prázdniny!

„Neřeknu, přece jsi to nevydržel tak dlouho, aby sis to teď zkazil. Jen si pěkně počkej,“ ušklíbla se Nat.

Peter jí věnoval pohled. Nemohl se dočkat, až ji zase uvidí. Krátce po jeho únosu odjeli s Brucem na dovolenou a ano, skoro každý den spolu mluvili přes FaceTime, ale to nebylo ono. „Koukám ale, že je tam slunečno. Takže nic teplého si balit nemusím. Mimochodem, kde je Bruce?“ zeptal se, když na obrazovce viděl jen ji.

„Možná nějakou mikču, po večerech je tu chladno, a víš, že máš problém s termoregulací. Bruce si šel zaplavat.“

„Cože? Strejda Bruce si šel zaplavat?“ vyhrkl překvapeně.

„Už tomu tak bude, takhle klidného jsem jej snad ještě neviděla. Poslyš, půjdu se k němu přidat. Moc se na vás těšíme a uvidíme se zítra,“ rozloučila se a poslala mu vzdušnou pusu.

„Taky se těšíme, pozdravuj,“ řekl s úsměvem a ukončil hovor. S povzdechnutím se podíval na svůj poloprázdný kufr. Tohle mu bude trvat ještě dlouho.

„Jsi připravenej? Za deset minut chceme vyrazit,“ informoval jej Tony, který nahlédl do jeho pokoje.

Peter v duchu zaúpěl. Úplně zapomněl, že dnes jdou ještě na večeři. „Uhm, ne tak docela,“ zamumlal.

„Pep, lásko? Myslím, že je tu potřeba tvé pomoci,“ křikl Tony, když si všiml v podstatě prázdného kufru, který ležel na posteli. „Cos tady celou dobu dělal?“ zeptal se pobaveně. Tuhle neschopnost si cokoliv zabalit zřejmě zdělil po něm.

„Volal jsem si s Nat. Ale na mou obranu, jak si mám zabalit, když nevím, kam jedeme?!“

„Prosím tě, ty by sis nebyl schopný zabalit, ani kdybys to věděl,“ odfrkl si Tony.

„Co se děje?“ vyzvídala Pepper, jakmile se také objevila v jeho pokoji.

„Tady náš syn nezvládá balení,“ odpověděl Tony a ukázal na prázdný kufr.

„Vy dva jste úplně stejní,“ povzdechla si a Peter svému otci věnoval samolibý úsměv. Tony nad tím protočil oči. Tohle odhalení si bude muset s Pepper vyřídit později. „Teď už na to nemáme čas. Až se vrátíme z večeře, tak ti pomohu. A teď už pojďme, nebo zas přijdeme pozdě,“ popohnala je a nikdo neprotestoval.

•••

„Poslyš, já vím, že jsme spolu nikdy úplně nevycházeli, ale tohle je naše šance. Copak se jim nechceš pomstít za to, co jí provedli?“ zeptal se muž, kterému na tváři opět začínal rašit plnovous.

„Oni?! Pokud se nepletu, byl jsi to ty, kdo ji zabil,“ vyštěkl jeho potenciální společník.

„Ne, ne, ne. Tohle mi nepřišiješ. Já měl situaci plně pod kontrolou. Nebýt toho kluka, který se na mě vrhl, byla by ještě naživu.“

„Ten výzkum byl přelomový, ale kam ji to nakonec dostalo? Já v tom pokračovat nechci,“ zamumlal a posunul si brýle blíže ke kořeni nosu.

„Udělám to s tebou, nebo bez tebe. Už jsi ale mluvil s Rossem, takže by bylo lepší, kdybys do toho šel se mnou. Přemýšlej nad tím. Oni si zaslouží shořet v Pekle.“

•••

Tak, a je to tu. Konec. A nebo ne?😏
Chystáme totiž druhý díl s názvem Ďáblův učeň! Zajímá vás, kam až bude Quentin schopen zajít? Jak se s novou hrozbou vypořádají Starkovi? Tak určitě nezapomeňte hodit si pokračování do knihovny! Vyjde 1.října (což napíšu i do této knihy, aby vám přišlo upozornění). Je to z toho důvodu, že si chceme předepsat co nejvíc kapitol, (zatím jsme na 17) abychom pak mohly pravidelně vydávat😋
Budeme moc rády, pokud s námi zůstanete i u druhého dílu! A velmi nás potěší, když nám tu zanecháte nějakou zpětnou vazbu. Jste skvělí a my moc děkujeme, že tuhle jízdu prožíváte s námi!❤
Millie & newky💜