„Prosím, řekni mi, že něco máš,“ vyhrkl netrpělivě Tony, když vešel do dílny. Celý den lítal po městě a snažil se najít jakékoli stopy, ale po Mary jako by se slehla zem. A on se opravdu snažil nepanikařit, ale vzhledem k situaci se mu to vůbec nedařilo. A to vůbec. Vždyť ta psychopatka měla jeho syna a ženu! Dobře, ne ženu, ale přítelkyni. Pointa zůstává stejná.

„Dělám, co můžu, ale podařilo se jí nějak obejít satelity. Nerada to uznávám, ale je fakt dobrá. Nicméně i ti nejlepší nakonec vždy udělají chybu. Tolik se soustředila na vyspělejší technologie, až zapomněla na obyčejné veřejné kamery. Poslední kamera ji zachytila, jak sjíždí ze sedmdesáté na jihu. Nejspíš někam do lesa, nebo tak. Musíme hledat tam,“ odpověděla a Tony si na malou chvíli mohl oddechnout. Nebyla to sice přesná lokace, ale bylo to aspoň něco. A dalo se s tím pracovat.

„Skvělý, vyrazíme hned. Kde je Bruce?“ zeptal se, když si všiml, že je tu Natasha sama.

„Nahoře v obýváku a poslouchá nejlepší výběr z klasické hudby. Začal mi tu trochu chytat nervy, tak jsem jej musela vyhnat pryč,“ vysvětlila.

„Dobře, tak si pospěšte. Sejdeme se tam.“

•••

„Připravte mi vše na zkoušku. Během dneška chci vyzkoušet prvního pavouka,“ nařídila Mary svému týmu, a když obdržela souhlasy, odebrala se do místnosti s jejím vzácným hostem. „Podívej se na sebe. Jaká to oběť. Vsadím se, že teď si o mně myslíš jen to nejhorší, že?“ zeptala se s pohrdavým úsměvem. To nejhorší o ní ještě nevěděla.

„A co jiného bych si o tobě asi měla myslet?“ odsekla rudovláska. Po dobu jejího uvěznění se v hlavě snažila přijít na to, co všechno mohla udělat jinak, aby se tady neocitla. Aby se tady neocitl Peter.

„Jsi posedlá kontrolou. Nechápu, jak můžeš žít s Tonym. Obě moc dobře víme, že ten pod kontrolou nikdy nebyl a nikdy nebude. A to pod ničí. Ale to jsem trochu odbočila. Jsi ředitelka velké společnosti, takže tvou posedlost chápu. Nejsi sama, taky ji mám, ale víš, jaký je mezi námi rozdíl? Já přesně vím, co se bude dít, dřív než se to děje. Takže si nemusím klást zbytečné otázky. Třeba jako, proč jsem přišla o své dítě,“ řekla tajemně a pak se ošklivě zasmála. Milovala hrát si s lidmi.

Pepper ji chvíli zkoumavě pozorovala a snažila se přijít na to, co tím myslí. „Co?“ hlesla jen nakonec. Připadala si paralyzována.

„Věc se má takhle. Chceš znát odpověď na tvou otázku? Tvé dítě nezemřelo přirozeně, ale po zásahu cizí ruky. Mojí! Nemohla jsem dovolit, aby se vaše povedená rodinka shledala, tak jsem tě připravila o dítě. Jak podlé, že? Vsadím se, že další otázka, kterou si pokládáš, je jak? Jak mohla vědět o tom, že jsem těhotná? No, to je otázka, na kterou ti odpověď nedám, drahá Pepper. Chci, abys nad tím přemýšlela,“ ušklíbla se. Bylo tak snadné zranit něčí city. Tak snadné, že už ji to skoro přestávalo bavit.

„Jsi zrůda!“ zaplakala. Nechtěla před ní ukazovat slabost, ale copak mohla, poté co jí právě řekla? Tahle žena zabila její dítě a druhé jí unesla! Jak mohl být někdo tak krutý?

„To se mě nijak nedotklo. Pokud tě to utěší, máš můj obdiv. Toho si važ, příliš mnoho lidí jej nedostává. Myslela jsem, že tě to dostane na kolena. Že se zhroutíš a nevzpamatuješ se z toho. Jenže tys prostě musela jít dál, co?“

„Tak to mě opravdu neutěšuje,“ vyštěkla vztekle. Kdyby nebyla připoutaná, vrhla by se na ni a vlastnoručně by ji zaškrtila. A bylo by jí úplně jedno, že by za to šla do vězení. Hlavně, aby tahle ženská byla pryč z jejich života.

„Nebuď nevděčná. Jak jsem řekla, je to pro tebe čest,“ řekla mile a rozešla se blíže k ní, aby si s ní mohla trochu pohrát. Jenže v tom stejném momentě se na jejím mobilu spustil tichý alarm.

„Vsadím se, že tohle jsi nečekala,“ ušklíbla se pro změnu Pepper, když si všimla jejího výrazu. Mohla jen v duchu doufat, že se Peter dostal ven a podaří se mu utéct. Také doufala, že neví, že je tady, protože věděla, že bez ní by neodešel. A to ona nechtěla. Prioritou pro ni vždycky bude Peter. To byl úděl rodiče.

„Ale prosím tě, nebuď bláhová. Nesluší ti to,“ odfrkla si a věnovala jí pohled. „Proč myslíš, že jsem tě ještě nezabila?“ optala se, ale nedala jí prostor na odpověď. Zanechala ji v místnosti samotnou. „Quentine, vezmi ji. Až ti dám signál, vyjdeš s ní ven,“ nařídila, když vešla ze dveří, u kterých Quentin stál, tak jak mu řekla.

Ten jen přikývl a zmizel v místnosti. Mary přešla ke svému stolu, odkud z přihrádky vytáhla magnum 500, svou oblíbenou hračku. Pak jen čekala, protože věděla, že pokud bude chtít Peter ven, bude muset přes hlavní laboratoře.

„Ale, ale, nepamatuji si, že bych ti povolila vycházky,“ řekla, když se opravdu objevil na druhé straně místnosti, a na oko dělala, že vážně přemýšlí o svých slovech.

„Je konec, Mary. Já odsud odejdu,“ řekl pevným hlasem.

Mary se zasmála. „Opravdu? A jak to uděláš? Navrhovala bych ti, aby ses vrátil na své místo.“

„Nebo?“ otázal se. Tohle byla jeho jediná šance. Pokud se tam vrátí, už nikdy se ven nedostane. Znovu jej utéct nenechají.

Mary na to nic neřekla a jen na něj namířila zbraň.

„Neublížíš mi, potřebuješ mě,“ řekl klidně Peter.

„Pravda, ale pokud si dobře vzpomínám, řekla jsem, že pokud budeš dělat problémy, něco by se mohlo stát tvým blízkým,“ připomněla mu a nespouštěla z něj oči.

„Nejsem hlupák, vím, že jim ublížíš tak jako tak.“

„Tím si nemůžeš být jistý. Sama vždy jednám tak, jak to situace vyžaduje. Chtěl bys to opravdu riskovat?“ zeptala se s pozvednutým obočím.

„Jdi k čertu, Mary,“ odsekl a sebevědomě se rozešel směrem k ní.

Měl odvahu, to mu musela nechat. „Fajn, tvá volba. Quentine! Čas na rodinné shledání,“ křikla a sklonila zbraň, kterou vzápětí namířila na někoho po její levici.

Peter pohledem následoval její ruku a jeho srdce vynechalo pár úderů, když spatřil dvojici, která vyšla ze dveří.