New York a Sokovia. Dvě události, kterým musela čelit, a které ohrožovaly celé lidstvo. I tak se během nich nebála tolik, jako právě teď. Tohle bylo osobní. Stalo se přesně to, čemu se s Tonym tolik snažili zabránit, když podepsali tu smlouvu.

Stála uprostřed prázdné laboratoře a sledovala Tonyho, jak zběsile pobíhá kolem a snaží se něco najít. Cokoliv. Sklopila pohled na mobil v jejích rukách, který sebrala ze země. Mobil, který moc dobře znala. Zhluboka se nadechla. Teď nemohla být Natasha. Ne, teď musela být Black Widow. Všechny emoce musely jít stranou.

„Nikdo tady není, Tony," promluvila konečně.

„Ne, musíme hledat dál," odmítal její slova Tony, který dál prohledával laboratoř.

„Tony, Tony, poslouchej mě," řekla a chytla jej za zápěstí, „přišli jsme pozdě. Tohle je Peppeřin mobil. Našla jsem ho na podlaze. Tady jenom marníme čas."

„Ne! Nemohli jsme přijít pozdě!" vyštěkl. Vymanil se z jejího sevření a znovu začal prohledávat laboratoř. Odmítal odsud odejít bez své rodiny.

„Tam už jsi koukal třikrát. Tony! Musíme odejít."

„Jak můžeš být tak klidná?" zeptal se zoufale, když se konečně zastavil a věnoval jí uslzený pohled.

„Myslíš, že jsem klidná? Ne, to teda nejsem, ale nemůžeme panikařit oba dva. A mě ještě venku čeká Bruce, kterého budu muset držet pod dohledem, aby se neproměnil v Hulka. Když budu panikařit, tak se mi to asi nepovede, že? Tony, já vím, že je to těžké. Taky to zoufalství cítím, ale tady už jim nepomůžeme," vysvětlila a doufala, že si Tony vezme její slova k srdci. Potřebovala, aby měl čistou hlavu, tak nejvíc, jak to jen v této situaci půjde.

„Prohlédám trochu okolí. Sejdeme se doma," zamumlal a rozešel se ke dveřím.

Natasha jen přikývla a následovala jej ven ze dveří. Venku už jej ovšem nezastihla. Tam na ni čekal pouze vystresovaný Bruce. „Co to trochu zklidnit, Vazoune?" řekla s menším úsměvem. Teď bylo důležité, aby své obavy nedala najevo.

„Zklidnit? Zklidnit?! Co se, sakra, děje?" vyhrkl za chůze. Chodil dokola kolem auta, aby se trochu uklidnil.

„Laboratoř byla prázdná, už to všechno stihli přemístit. Tony se porozhlédne po okolí a my pojedeme pracovat domů. Teď hlavně potřebuji, aby ses uklidnil, Bruci. Všechno dobře dopadne, a pokud by byl Hulk potřeba, dostaneš zelenou, ale do té doby musíš zůstat Brucem. Pokud by se to Ross dozvěděl, měli bychom na krku další problém. Zvládneš to?" optala se a položila mu ruku na tvář.

„Pokusím se," odpověděl Bruce a Nat mu věnovala letmý polibek, než si oba nastoupili do auta a rozjeli se směrem domů.

•••

Peter nikdy ničeho nelitoval. Tedy, až do teď. Litoval toho, že neposlechl tátu a šel na exkurzi do Oscorpu. Kdyby tam nešel, nikdy by neměl své schopnosti, nikdy by se tohle nestalo. Ale ano, miloval své schopnosti, ale bez mrknutí oka by je vyměnil za to, aby se poslední týdny vůbec neodehrály. Vlastně, kdyby to šlo, zvesela by je Mary vrátil výměnou za to, že už se k jeho rodině nikdy nepřiblíží. Jenže Peter věděl, že to nejde. Mutagenní enzymy byly součástí jeho DNA a budou s ním navždy.

„Proč tohle děláte?" zamumlal k muži, který mu odebíral krev. Už zase. Divil se, že ještě nějakou krev má.

„Potřebuju to k výzkumu," odpověděl, plně soustředěn na svůj úkol.

Peter mu věnoval zkoumavý pohled. Nemohl určit, jestli to myslel vážně, nebo si z něj dělal srandu. „Já vím, na co potřebujete moji krev. Ale proč to děláte?" zeptal se nakonec, když usoudil, že mužova odpověď byla zcela vážná.

„Je to přelomový objev. Sen každého vědce."

„A to vám nevadí, co všechno zůstane za váma? Všechny ty mrtvoly? Kolik lidí to kousnutí nepřežilo?" vyzvídal. Věděl, že v tomhle měl štěstí, a ani nechtěl přemýšlet nad tím, že by dopadl stejně jako předchozí dobrovolníci. Pokud to tedy vůbec dobrovolníci byli...

„Uznávám, že to není ideální, ale nejsme první a rozhodně nebudeme ani poslední. Věda si vždycky vyžádá své oběti," promluvil s rozvahou. „Navíc, Mary je lepší neodporovat. To už jsi asi zjistil sám."

Muž odešel a Peter tak zůstal v místnosti opět sám. Co tak odposlouchal, zjistil, že poslední dávka nějakého séra, které jej mělo oslabit, ho úplně vyřídila. A oni se mu teď báli dát další várku, což mu hrálo do karet, protože znovu začal nabírat sílu. Sice to bylo nepatrné, ale cítil to.

•••

„Divím se, že Pottsová ještě dejchá," řekl Quentin, když se vedle ní posadil na židli.

Mary nedala nic najevo a dál pokračovala ve své práci. „To nemáš nic lepšího na práci?" zeptala se kapku otráveně. Možná by se spolu s Pottsovou měla zbavit i jeho. Svět kolem ní by byl mnohem hezčí.

„Ne, nemám," ušklíbl se a na chvíli se odmlčel. „Tak co? Proč jsi ji ještě nezabila?"

„Tobě by se taky něco stalo, kdybys něco nevěděl, co? Řekni mi, co bych teď asi z její smrti měla?" položila mu otázku a přestala se věnovat práci.

„Já nevím, to, co z toho budeš mít, až ji zabiješ?" odpověděl otázkou zmateně. Proč se ho ptala na takové věci?

„Bože, Quentine, používej ten mozek taky někdy! Pořád se mi ještě bude hodit, až Peter začne dělat problémy. Znáš ho dobře, myslíš si, že bude poslouchat na slovo? To asi těžko, že? Ne, ne. Pottsová se mi ještě bude hodit a bylo by ode mě bláhové, kdybych ji teď zabila," vysvětlila a otočila se zpátky k počítači. „Pokud budeš mít ještě další hloupé otázky, buď tak laskav a běž s nimi zatěžovat někoho jiného, ano?"

„S tebou je fakt zábava," zamumlal si pod nosem a vstal. Nemusel se rozmýšlet dvakrát dlouho nad tím, co půjde dělat. Dlouho si totiž nedobíral Richarda a jeho city k Mary.

•••

Děkujeme moc za 20K přečtení a 4K hlasů!!🥰❤