Nenaspala toho moc. Každou chvíli se budila, mysl měla přeplněnou myšlenkami a snažila se pochopit, proč Mary udělala něco takového. Tony musel mít opravdu dobrý důvod k tomu, aby se s ní rozešel. Viděla na něm, jak moc byl zlomený, jak jej to příšerně bolelo. Jak moc ji miloval.

Chvíli před šestou hodinou ranní se nakonec zvedla z gauče, protože věděla, že teď už rozhodně neusne. Odešla do kuchyně a začala Peterovi i Tonymu připravovat snídani. Tak nějak podvědomě tušila, že Tony bude zápasit s kocovinou a vařit se mu nebude chtít. A teď, když tu nebude ta ženská ruka... Potichu si povzdechla. Možná tu ta ženská ruka nebyla ani v době, kdy tu ještě s nimi žila Mary.

Když obložené chleby s hromadou nakrájené zeleniny strčila do lednice, bylo půl sedmé a ona si začala pohrávat s myšlenkou, že se dnes omluví v práci, pohlídá Petera, než Tonymu bude líp, a také dá trochu pozor na Anthonyho. Doufala, že se kvůli svému synovi rychle sebere a naučí se s tím žít. Ale asi by nebylo na škodu sem za nimi občas zaskočit, navštívit Tonyho v práci a pozeptat se, jestli nepotřebuje s něčím pomoct... A jak to teď bude zvládat se všemi poradami a svými projekty?

Promnula si spánky. Ano, asi by měla zavolat do práce a na dnešní den se omluvit. Byla si jistá, že to nebude problém, tohle byla opravdu výjimečná situace a Pepper si volno často nebrala. Zůstane tady, domluví se s Tonym a nabídne mu pomocnou ruku. A upřímně doufala, že ji přijme. Nebude to pro něj teď jednoduché období.

„Pepper? Ty jsi ještě tady!“ řekl překvapeně Peter, který se v červeném pyžámku najednou objevil v kuchyni a capkal k židli. Široce se na něj usmála.

„Ahoj, maličký, co to, že jsi vzhůru tak brzy? Jak ses dnes vyspal?“ zajímala se a sledovala, jak se snaží vyšplhat na barovou stoličku, což se mu nakonec podařilo a tvářil se nesmírně důležitě. Navíc se mu líbilo, že je takhle vysoko. „No páni, teď vypadáš úplně jako tvůj táta! Co kdybych ti ještě nakreslila vousy, hm?“

Peter se zahihňal. „Já už nechci spát, spal jsem hrozně dlouho. A taky se těším, až tu bude zase maminka. Chtěl bych jí i tátovi ukázat ten domeček, co jsme spolu včera stavěli z lega.“

Pepper píchlo u srdce, když si uvědomila, že se jeho maminka už nikdy nevrátí. Nic mu ale nenaznačovala. Tohle bylo na Tonym a zda mu to vysvětlí sám, nebo s její pomocí, bylo jen na něm.

„Určitě se jim to bude moc líbit,“ ujistila ho a vytáhla z lednice snídani. „Máš hlad? Dal by sis kakao?“

„Ano, prosím!“ zaradoval se a pak se bez protestů zakousl do chlebíku s máslem. Pepper se usmála a vyndala ze skříňky malý hrneček, na němž byl kostrbatě nakreslený štít Kapitána Ameriky, jenž hrdinně padl za svou vlast v druhé světové válce. „Ten je tátovo. Pil z něj, už když byl malý. Říkal mi, že byl jeho největší hrdina.“

„Á, dobré ráno. To už jsme tu všichni?“ ozval se bručivý hlas a už se k nim připojil i rozespalý Tony. Oči měl zarudlé, vlasy rozcuchané a oblečení pomačkané. Pepper se snažila moc nezírat a raději rychle z lednice vyndala snídani pro něj.

„Ahoj, táto. Pepper mi dělá kakao!“ pochlubil se mu Peter a okusoval slupku z okurky. „Říkal jsem jí, že miluješ Kapitána Ameriku. Jo a taky tu ještě nejsme všichni!“ dodal důležitě. „Chybí tu maminka. Ona ještě spí?“

Tony se na něj na okamžik zahleděl a pak se posadil na židli vedle něj. Mdle se podíval na svou snídani a Pepper k němu rychle přisunula hrnek silné kávy, která ho snad trochu postaví na nohy. Vděčně přikývl.

„Táto, proč se mnou nemluvíš? Kde je máma?“ ptal se ho Peter a trochu se zamračil. Tony si povzdechl a vjel si rukou do tmavých vlasů. Svůj pohled upíral na plátek sýra, jenž depresivně ležel na krajíci chleba. Snažil se nepodlehnout smutku a nerozbrečet se. Musel být silný, kvůli Peterovi.

„Běž si hrát, Petere, ano? Musím něco probrat s Pepper. Pak za tebou přijdu a všechno ti vysvětlím,“ ujišťoval ho prázdným hlasem.

„Ne! Proč mi to nemůžeš vysvětlit teď!“ vřískl Peter a nějakým záhadným způsobem přelezl na jeho klín a nespadl. Tony bezradně pohlédl na Pepper, která oba smutně pozorovala.

„Jak mám něco takovýho vysvětlit dvouletýmu dítěti?“

„Tak mi to přece řekni, táto, já to pochopím,“ prohlašoval důrazně Peter a Tony se musel usmát. V očích jej zaštípaly slzy.

„Tak dobře.“ Rozhodl se, že mu to řekne, přímo, bez nějakých prázdných slibů a zdlouhavých popisů. Tak to prostě bylo a Peter to musel vědět. Pochopit. Smířit se s tím. Oba dva museli. Ale, proboha... opustit malé dítě? Malé dítě, jež k vám chová tu nejčistší, bezbřehou lásku... „Máma už se nevrátí, Petere. Odešla. Teď tu budeme muset být jen sami dva.“

Peter se na něj zaraženě podíval. „Tak to teda asi nechápu.“

Kdyby se nacházeli v jiné situaci, Pepper i Tony by se nad jeho prohlášením nejspíš zasmáli. To teď ale nebylo vhodné. To se nehodilo.

„Je to přesně tak, jak to říkám, Petey, šmudlo. Máma je pryč. Odstěhovala se. Opustila nás.“ Bolelo to, tak příšerně moc.

„To je blbost. Ty lžeš!“ vykřikl Peter, nedbal uklidňujících slov Pepper a přemlouvání svého otce, rychle se vyprostil z jeho sevření a běžel do ložnice rodičů, zatímco volal matku. Tony se za ním zlomeně díval.

„Jak něco takového mohla udělat,“ vydechl, v očích slzy, v srdci nesmírnou bolest. Napil se své kávy a pak se trochu ušklíbl. „Hoďte mi sem trochu cukru, Pepper.“

„Je mi to opravdu moc líto, Tony,“ řekla mu upřímně a on přikývl. „Prosím, kdybyste cokoliv potřeboval, kdejakou maličkost... pohlídat Petera, něco zařídit... slibte mi, že mi zavoláte. Nebo alespoň někomu ze svých přátel.“

„Děkuju vám za vaši starost,“ zamumlal. „V případě potřeby se na vás obrátím, jestliže vám to nevadí. Tedy, hlavně když budu trochu potřebovat pomoct s Peterem. On vás stejnak moc rád uvidí. A teď... teď asi bude potřebovat i tu ženskou, mateřskou péči a náruč...“ Pepper se sevřelo srdce a Tony se na ni usmál. „Jo, a mimochodem: Peter kecal, když vám tvrdil, že miluju Kapitána Ameriku.“ A pak se oba alespoň na chvíli rozesmáli.