,,Tak co? Byl to takový problém, přinést mu jednou pití?" zeptala se jedovatě Mary, když vykoukla z laboratoře a našla Quentina, jak sedí rozvalený na židli a čte si noviny. ,,Zvedej se! Za tohle tě neplatím!"

,,Občas se docela divím tomu, že mi vůbec platíš," zamumlal si pro sebe tak, aby to nezaslechla, a odhodil noviny na stůl. Mary zlověstně přimhouřila oči, protože mu nerozuměla. ,,Kristepane, když něco nejde podle tvýho plánu, jsi ještě víc nepříjemná než obvykle," ušklíbl se. ,,To sérum vypil. Vymyslel jsem to docela chytře."

,,To se docela divím," odsekla Mary a Quentin se rozesmál.

,,Jestli si myslíš, že mě tímhle urazíš, tak jsi na omylu. Ale vážně, to je ten kluk opravdu takovej idiot? Skočil na to, hned. Uvěřit takové kravině... Jsi si jistá, že jsi to dítě měla se Starkem, a ne s nějakým idiotem? Neměla jsi během doby, co jsi chodila s Tonym, nějakých pár dalších poměrů?" popichoval ji a bylo mu jedno, jak moc je vytočená. Zřejmě byl docela sebevrah.

,,To tě nemusí zajímat," zavrčela Mary. ,,S lidmi se nejlépe manipuluje, když mají zlomené srdce. Uvěří všemu a přilnou ke všem lidem, kteří o ně i minimálně projeví svůj zájem."

,,Oh, mohla bys to zopakovat? Zapomněl jsem si to zapsat do svého ďábelského diáře, kam si poznamenávám všechny tvé poznámky k ovládnutí světa a tak podobně. Vidíš?" Vytáhl ze šuplíčku červený zápisník s obrázkem čerta. ,,Ďábelský."

,,Připomeň mi, že už nemám přijímat takové idioty, jako jsi ty," řekla suše Mary a založila si ruce na hrudi. Quentin se uchechtl. ,,Jsi dnes nějaký veselý. To se mi nelíbí."

,,Tak ti pěkně děkuju. Hele, Mary, co takhle se trochu uvolnit? Všechno šlape jako hodinky, ten kluk bude za chvíli u nás. Vyjde to, nedělej si starosti," prohlásil naprosto klidně a založil si ruce za hlavou, dívaje se do stropu, jako kdyby ležel někde na pláži a opaloval se.

Mary práskla pěstí do stolu a Beck málem nadskočil. ,,Ale já si starosti dělám! Kdykoliv už mám něco téměř na dosah, objeví se Pottsová a překazí to. A já už tohle trpět nebudu. Musím se jí zbavit jednou provždy. Dělám to velice nerada, k takovému kroku jsem se opravdu nechystala, ale je to nezbytně nutné." Začala přecházet sem a tam a Quentin ji s povytaženým obočím pozoroval.

,,A už máš plán, jak to provedeš?"

,,I kdybych měla, tentokrát ti ho nepovím. Raději pracuji sama a v tomhle musím být opravdu pečlivá," prohlásila se zavrčením a sevřela ruce v pěst. Vybavila si Peppeřinu tvář a v těle se jí rozlila silná nenávist. ,,Myslela jsem, že Peter bude příliš hrdý a ublížený, než aby se za ní vracel. Očividně jsem ho špatně odhadla. Náš tah z míry nevyvedl ani Anthonyho. Myslela jsem si, že něco takového prostě nepřekousnou. Vědomí, že ta úžasná Pepper Pottsová není tak dokonalá, jak si myslí... Proč to nevyšlo? Měli v ní ztratit důvěru, nechat to být, otočit se k ní zády..."

,,No, vím, že pracuješ sama, ale," odkašlal si Quentin, ,,nechci ti nějak radit, Mary, ale myslím, že se tomu říká láska. Kvůli ní to všechno překonali."

Mary si odfrkla a z květiny odtrhla několik lístků, které začala drtit. ,,Láska," zopakovala pohrdavě. ,,Přesně ta je oslabí a nakonec i zničí."

•••

,,Takže to proběhlo dobře?" ujišťovala se Nat, zatímco pomáhala Pepper skládat věci do krabic. Pep se tady pomalu ani neohřála a už se měla zase stěhovat. Tedy, možná. Pokud to všechno vyjde. Natasha se velkoryse nabídla, že jí pomůže, doma neměla prakticky do čeho píchnout, a při práci alespoň mohla vyzjistit všechny podrobnosti. Sice jí je řekl Peter, potřebovala to ale slyšet i od Pepper.

,,Víc než dobře! Bylo to strašně krásné a za chvíli už mi připadalo, jako kdyby se ty měsíce, kdy jsme od sebe byli odloučení, vůbec nestaly," vydechla šťastně Pepper, pak se narovnala a rozhlédla se po poloprázdných krabicích, které ležely různě v místnosti. Dala si ruce v bok. ,,Myslíš, že to byl dobrý nápad?"

,,Co jako?"

,,No, začít balit."

,,Pepper Pottsová, Tony ti prakticky nakázal, aby ses nastěhovala zpátky, a Peter ti to o něco jemněji navrhl, protože není takový diktátor jako jeho otec," ušklíbla se Nat a protáhla si ztuhlá záda. Pepper se musela zasmát.

,,Připadá mi to pořád jako sen. Úplně stejně jsem se cítila i tehdy, když jsme se s Tonym oficiálně sestěhovali dohromady. Hrozně se těším, až budu zase doma. Tady to je skvělé, ale není tu Peter ani Tony," vydechla a posadila se na pohovku. Nat po ní hodila polštář.

,,Budu se snažit nebrat si to osobně."

,,Tak jsem to nemyslela, Nat! Samozřejmě, že se těším i na tebe!" ujistila ji se smíchem. Byla opravdu veselá, Natashina přítomnost, Peterovo odpuštění a Tonyho láska jí pomáhaly zapomenout a snáze se přenést přes to, co se stalo. Přes ten samovolný potrat. Samozřejmě, že byly chvíle, kdy ji přepadl smutek, kdy se chtěla na všechno vykašlat, ale kvůli nim to musela překonat a jít dál.

,,Upřímně už se nemůžu dočkat, až se zase v posteli -"

,,Podrobnosti vynech," přerušila ji Natasha suše a zvedla ruku. Teď to byla Pepper, kdo hodil polštářem.

,,Hele! Chtěla jsem říct, že se nemůžu dočkat, až se v posteli zase přitulím k Tonymu! Vypadá to, že na tebe má špatný vliv."

,,On na mě? Možná spíš já na Tonese. I když, záleží v čem," ušklíbla se Nat a natáhla se pro skleničku s vodou. ,,Můj oblíbený pár bude zase spolu a šťastný. A já už vám nebudu muset dělat psycholožku. Občas to bylo fakt vyčerpávající. Tak na co si připijeme?" zeptala se a přisunula se k ní blíž, zvedajíc sklenici. Pepper se natáhla pro tu svou a chvíli přemýšlela, než se pousmála a přiťukla si s ní.

,,Na nové začátky."