„Tedy musím říct, že vidět tě takhle šťastného a plně vzhůru je opravdu příjemná změna," poznamenal s úsměvem Beck, když ve třídě zůstali sami, jak už to u nich bylo zvykem. „Po tom, co jsi mi tu minule málem usnul, jsem ti něco přinesl," řekl a podal mu menší lahvičku se žlutou tekutinou.

„Pomerančový džus?" zeptal se zmateně Peter, když odšrouboval víčko a zasáhla jej silná vůně pomerančů.

„Čerstvě vymačkaná šťáva je velký základ, ale je tam také zázvor a ženšen. Na mé planetě jsem to považoval za elixír, který mi vždy připravovala má žena. Můžeš to zkusit, nebo ne, ale mně to vždy pomohlo. Pomáhá to proti únavě a je to plné vitamínů, takže to i posiluje organismus," vysvětlil a při zmínce o své ženě se mu v očích odrazil smutek.

Peter jej nechtěl zklamat odmítnutím, když už si dal takovou práci a myslel na něj. Navíc, pomerančový džus měl rád, takže proč by to neochutnal. „Páni! To je úžasný, v čem je tajemství?" vyzvídal, když se napil malého doušku. Poté neotálel a dopřál si pořádný lok.

„Má žena byla geniální, co k tomu mohu víc dodat?" řekl jen s malým úsměvem a pozoroval jej, jak si na tom pochutnává. „Co vlastně změnilo tvou náladu?"

„Včera jsem byl na večeři s mámou! Všechno se zdá být na dobré cestě a já se jen modlím, aby to tak zůstalo. Nemohu se dočkat, až se vrátí zpátky domů a na tohle všechno zapomeneme," prozradil mu. Oslepující úsměv zdobil jeho tvář.

„Vážně? Tak to opravdu rád slyším. A co tvá biologická matka?"

„Nic, už jsem se s ní pár dní neviděl a nějak mi to nevadí. Možná je to ode mě necitelné, ale náš vztah prostě neměl cenu... přesně, jak jsem jí to na začátku řekl. Pokud o mě měla zájem, měla se objevit dřív. Teď už je příliš pozdě a veškeré naše vazby jsou zpřetrhány," odpověděl a nepocítil ani špetku viny. Snažil se, ale víc pro to udělat nemohl. A jeho rozhodnutí nebýt nezdvořilý a neodmítnout Mary poté, co pomohla tetě Nat, ublížilo nakonec mámě, což byla přesně ta věc, kterou nikdy nechtěl udělat.

„Je od tebe opravdu ušlechtilé, žes jí dal aspoň šanci. Nemusíš se trápit tím, že to nevyšlo," přitakal Beck a Peter byl za jeho slova rád. Věděl to, ale přece jen bylo hezké, když mu jeho myšlenky někdo potvrdil.

„Děkuji, pane Becku," poděkoval a podíval se na telefon, který mu na stole zavibroval, oznamuje příchozí zprávu. „Budu muset jít, táta na mě čeká před školou. Tenhle životabudič si mohu vzít sebou, že jo?" ujistil se a zamával lahvičkou, která už teď byla poloprázdná.

„To se opravdu musíš ptát? A teď už padej!" zasmál se Beck a Peter s mávnutím ruky rychle vyběhl ze dveří. Dneska se cítil obzvlášť dobře, takže si myslel, že má Bruce pravdu a jeho tělo pouze reagovalo na všechno to dění kolem něj.

„Ahoj, mladej, jak bylo ve škole?" zeptal se Tony hned, jak se Peter posadil na místo spolujezdce.

„Docela fajn, měl bys vidět našeho robota, kterého jsme s Nedem dnes dokončili na robotickém kroužku! Samozřejmě na nás nikdo neměl," odpověděl nadšeně a Tony jej s úsměvem na tváři poslouchal, zatímco vyjel z parkoviště.

„To rád slyším, někdy bych se na něj mohl přijít podívat," navrhl.

„Budeme na konci roku pořádat takové menší expo našich vynálezů. Určitě byste měli s mámou přijít. A taky Nat a Bruce!" vyhrkl.

Tonyho úsměv se rozšířil, když zmínil i Pep. Jejich včerejší večeře se evidentně vydařila a on z toho měl nesmírnou radost. Zase byli o krok blíže k tomu, aby byli všichni spolu a šťastní. „Zní to jako dobrej nápad. Až budeš vědět datum, řekni Friday, ať nám na ten den nic neplánuje."

„Jasně," souhlasil a zadíval se ven z okénka na míjející okolí. Trvalo mu sotva pár sekund přijít na to, že nejedou cestou, která vedla domů. „Tati? Kam to jedeme?"

„Poslyš, vím, že z toho nebudeš nadšený, ale teď, když už ses sešel s mámou, měli bychom naplánovat tu naši rodinnou večeři. A já si prohlédl tvůj šatník a zjistil jsem, že potřebuješ nový oblek. Z toho, který máš, už jsi vyrostl," oznámil mu s povzdechnutím.

Peterovi se nad jeho slovy zkroutil obličej. „Tati!" zaúpěl. „To přece nebude nutné! Copak potřebuji na rodinnou večeři oblek? Vsadím se s tebou, o co chceš, že strejda Bruce ho taky nebude mít," protestoval. Samotný oblek by mu tak úplně nevadil, ale co k smrti nenáviděl, byly návštěvy krejčího.

„Oprava, Bruce oblek mít bude, protože na tom trvám. Říkal jsem si, že když už tam budeme celá rodina, bude to skvělá příležitost udělat něco, k čemu se už delší dobu chystám," řekl, a Peter ve své hlavě hned odvětil, že tam celá rodina nebude, když je půlka týmu pryč a strejda Rhodey ve Washingtonu, ale nahlas nic z toho neřekl. Vypadalo to, že má jeho otec dobrou náladu a on mu ji nechtěl kazit tím, že zmíní Steva.

„K čemu se chystáš?" zeptal se místo toho.

„Chci požádat Pep o ruku. Co si o tom myslíš?"

„Děláš si srandu?! Já jsem absolutně pro!" vykřikl radostně, až to Tonymu trhalo ušní bubínky.

„Chtěl jsem to udělat ještě před tím, než se to s týmem pokazilo. Dodnes přemýšlím, jestli by odešla, kdybych k tomu našel odvahu dřív a ona by se tak nemusela zabývat takovou absurditou, jakože vezmeme Mary zpátky," povzdechl si a Peter se k němu přidal. Tohle bylo pořád dokola a oni ten kruh museli prolomit.

„Tati, takhle to přece nemůžeš brát. Co se stalo, stalo se. Pojďme na to konečně zapomenout a posunout se vpřed," zaprosil jej a na tváři se mu objevil malý úsměv, když si mimoděk vzpomněl na to, že se jejich rodina o jednoho člena rozroste.