„Tak co se teda zatraceně děje?!" dožadoval se odpovědi Tony. Začínal z toho být unavený. Možná prostě jen všechny sbalí a odjede s nimi někam daleko. Na dovolenou, kterou si všichni zasloužili. A kterou také všichni potřebovali.

„Já to přesně nevím, Tony," odpověděl Bruce, který hleděl do papírů, kde měl poznamenané všechny výsledků testů, které provedl. V hloubi duše si přál, aby v nich na poslední chvíli našel řešení, ale to bylo pouhé zbožné přání. „Ty mutagenní enzymy tam pořád jsou, ale z nějakého důvodu se stahují do ústraní," vysvětlil svůj objev a zvedl hlavu od poznámek. Střetl se se třemi zmatenými obličeji.

„Nebudu ani předstírat, že tomu rozumím," řekla narovinu Nat, která to rovnou vzdala. Místo toho jen zezadu objala Petera a položila si hlavu na jeho rameno. S řešením nejspíše příliš nepomůže, ale dokáže být výtečná psychická podpora.

„Je to vůbec možné?" zeptal se zaraženě Peter. Tohle opravdu nebyl jeho obor, ale něco málo o tom věděl. Netušil, že v sobě může mít enzymy, aniž by se projevovaly.

„Za normálních okolností ne. Co tyto změny u tebe způsobilo, nedokážu zatím určit," povzdechl si.

„Můžeš udělat víc testů, ne?" optal se Tony. Věřil Bruceovi a věděl, že na to přijde. To nic neměnilo na tom, že jej ta nevědomost neničila. Vždyť to byl jeho syn, prokrista!

„Jistě, budu na tom dál pracovat, ale měl bys Petera vzít do jeho pokoje, ať si odpočine. Nemyslím si, že by to bylo trvalé."

„Slyšel jsi, netopýre. Pan doktor ti naordinoval klid a spánek," řekl s menším vtípkem na odlehčení situace.

Peter si povzdechl, ale neprotestoval. Spánek by mu celkem bodl. Nat jej pustila ze svého sevření a políbila jej na čelo, než se s Tonym vydal pryč z laboratoře. „Tati? Můžu ti něco říct?" zašeptal, když se za nimi zavřely dveře a oni se rozešli po schodech nahoru.

„Petere, vždyť víš, že mi můžeš říct cokoliv," hlesl Tony a zastavil se. Zarazilo jej, že se ho na to Peter zeptal. Tak nějak tušil, že to, co přijde, bude vážnějšího tématu a on to nechtěl řešit při cestě. Posadil se proto dolů na schody a rukou poplácal vedle sebe.

Peter si rád sedl a zhluboka se nadechl. Musel si trochu utřídit myšlenky, aby neřekl něco, co neměl. „Já... včera jsem mluvil s mámou," zamumlal a začal si nervózně hrát s rukama.

„Vážně? Ale to je skvělé!" vyjekl nadšeně Tony. Aspoň jedna dobrá zpráva dne.

„Hm, to jo. Domluvili jsme se, že se někdy uvidíme, ale to není důvod, proč ti to říkám. Totiž... já... nevím, možná to nic není, ale do telefonu zněla zvláštně. Říkala, že je všechno v pořádku, ale myslím, že se něco stalo."

„Stalo? A proč si to myslíš?" zeptal se zamračeně Tony. To prostě nemohla jít dobře jedna jediná věc? Byli snad prokletí?

„Nevím, prostě jsem měl takovej pocit."

„Jsem si jistej, že ať je to cokoliv, Pepper si s tím poradí. My se teď musíme soustředit na tebe. Ty jsi vždycky na prvním místě," řekl a pocuchal mu vlasy, jak to měl ve zvyku dělávat, když byl menší. Peterovy starosti ohledně Pepper jej jistě vyvedly z míry, ale třeba to byl jen planý poplach.

„Já vím, že si s tím poradí, ale to tě nikdy předtím nezastavilo. Pamatuješ? Vždycky jsi říkal, že správná žena dokáže všechno zvládnout sama. Správný muž jí to nedovolí," připomněl mu s menším úsměvem.

„To je pravda. Tak já se za ní zítra stavím v práci, ano? A teď pojď, musíš si odpočinout, než mi usneš za chůze," řekl a postavil se na nohy, zatímco Peter zůstal sedět.

„Myslím, že už je pozdě. Budeš mě muset odnést do pokoje, nebo budu spát na schodech," zívl si, a dokonce si opravdu začal lehat na schody.

„Tohle bude bolet má záda," povzdechl si Tony, než se k němu sehnul a zvedl ho.

•••

Pepper seděla v autě a hleděla ven z okýnka. Ráno volala do práce, že se tam nejspíše dnes ze zdravotních důvodů neobjeví. Dopoledne byla doma a i nadále se utápěla ve svém smutku, než si řekla, že to tak nejde, nasedla do auta a dojela k Peterovi do školy. Sice se dnes sejít neměli, ale jí stačilo, když jej konečně aspoň uvidí. I kdyby to mělo být jen zpovzdálí auta. O jedno dítě přišla a nemohla s tím dělat absolutně nic. Nehodlá přijít i o své další dítě, když tomu může zabránit.

Její plán se ovšem velmi rychle změnil, když nedaleko jejího auta zahlédla stát hnědovlasou ženu, která byla horší než samotný ďábel. Dvakrát o tom nepřemýšlela, než vylezla z auta a zamířila si to přímo k ní.

„Co tímhle sleduješ?" vyhrkla, když k ní došla.
Mary se otočila za jejím hlasem a na sekundu se jejím obličejem mihlo překvapení.

„Promiň, asi ti nerozumím," promluvila mile. Pepper si ihned vybavila jejich první setkání. Nechápala, jak někdo může být takhle milý a zároveň působit tak nepřátelsky.

„Celé ty roky jsi byla pryč a teď si chceš hrát na šťastnou rodinku? Obě víme, že ty nejsi žena pro rodinu, takže se tě zeptám ještě jednou - co tím sleduješ?" zeptala se chladně. Styděla se, že se jí nechala zastrašit, ale to právě skončilo. S ní a s její rodinou si nikdo zahrávat nebude.

„Chci jen poznat svého syna, Pepper. A když už jsi tady, chtěla bych se omluvit za své chování. Došlo mi, že jsem nezačala nejlépe, ale já jen chtěla, aby byli šťastní. I proto jsem promluvila s pár přáteli a dohodla Natashe omilostnění," vysvětlila.

Pepper zaskočila její zmínka o Nat, ale nedala na sobě nic znát. Nevěřila jí totiž ani slovo. „Teď mě dobře poslouchej, protože to řeknu jenom jednou. Peter je můj syn a ty mi jej nikdy nevezmeš. My dvě jsme spolu neskončily, postarám se o to, abys mé rodině už nikdy neublížila," vyhrožovala a bez dalšího slova se otočila na patě a zamířila zpět k autu, neb se studenti začali hrnout ven a ona nechtěla, aby ji Peter zahlédl.

Jakmile dosedla do auta, veškerý adrenalin z ní opadl a její srdce se opět úzkostlivě stáhlo. Realita na ni opět dopadla a ona měla pocit, že jí brání se nadechnout. Jenže tentokrát převezme svůj život do vlastních rukou a vytře s Mary podlahu. To je totiž to jediné, co si ta příšerná ženská zaslouží.