,,Ty naše schůzky jsou už tak časté, že by se skoro hodilo vymezit si pravidelný den i čas," podotkl Beck pobaveně, když se přidružil k Peterovi, který si po robotickém kroužku balil věci. ,,Tak povídej, poznám na tobě, že se něco děje."

Peter si povzdechl. ,,Zajímavý je, že vy si toho všimnete hned a moje rodina ne."

,,Oh, Petere, takhle nemluv," pokáral ho Quentin. ,,Je mi jasné, že to teď všichni máte těžké. Ale pokusil ses udělat první krok ty, když toužíš po tom, aby tě vyslechli?"

,,Ne," přiznal se Peter a poškrábal se na zátylku. ,,Vlastně... když se se mnou táta pokoušel něco vyřešit, dost jsem na něj vyjel. Já vím, že to myslel dobře, ale já nechci, aby mu někdo ublížil a on pak byl nešťastný. Radši... se mu vyhýbám. Nechci, aby to bylo ještě horší. Teta Nat a strejda Bruce jsou skvělí, ale nedokážu být s nima pořád. Vždycky mě to hrozně unaví a nechápu proč."

,,Tvůj táta tě určitě nechce do něčeho tlačit a třeba právě čeká, až za ním přijdeš sám. Jestli se všem vyhýbáš, těžko poznají, že se něco děje," povzbuzoval ho jemně Beck. Peter se pousmál.

,,Já vím. Mám je rád a všechno, ale myslím si, že by mě prostě zase nepochopili. Nevěří mi. Je vážně zvláštní, že úplně nejlíp si poslední dobou rozumím s vámi. Jste... nestranný. A snažíte se mě pochopit a poradit mi. Moc si toho vážím, pane."

Beck se usmál a položil mu ruku na rameno. ,,To jsem rád, Petere, od toho tady jsem. Abych ti pomohl."

,,Nechcete se stát psychologem, nebo tak něco?"

Rozesmál se. ,,Chraň Bůh. To už bych nepřežil. Tak povídej. Pořád se trápíš kvůli Pepper? Nebo je v tom i něco dalšího?"

,,No... já vlastně pořád myslím jenom na ni. Hrozně mi chybí a mě to štve. Nemůžu jí zavolat a ponížit se, a asi bych to ani nedokázal, když vím, že ubližuje tátovi. Nebo neubližuje? Já nevím," vydechl frustrovaně a vjel si rukou do vlasů. ,,Viděl jsem ji prostě s tím cizím chlapem. Ale jenom jednou. Kdybych ji viděl znova, aspoň bych měl důkaz, že jsem si to fakt nevymyslel, že z toho všeho nešílím, nebo tak něco."

,,Lidská mysl je nevyzpytatelná. Skutečně je možné, že jsi viděl jinou ženu, která je velmi podobná Pepper," pokrčil rameny Quentin. ,,Ale dost možná můžeš mít pravdu."

,,Ach jo, kdyby se daly vyvolat vzpomínky, nebo tak něco... Takhle jenom bloudím od domněnky k domněnce a hrozně mě to vyčerpává. Chtěl bych se mýlit. Pak bych mohl na všechno zapomenout a konečně jít za mámou. Za Pepper," opravil se, ale... znělo to zvláštně. Pepper byla jeho máma. ,,Všechno by pak bylo jednodušší. A zvlášť teď, když je těhotná. A to je vlastně další problém."

Beckovo obočí vyletělo vzhůru a muž vytřeštil oči. ,,Pepper je těhotná?"

,,Jo, dozvěděl jsem se to teprve před dvěma dny a tak mě to sebralo, že jsem musel zrušit schůzku s Mary. Což mi nějak příliš nevadilo. Celou tu dobu jsem ale byl zavřenej ve svým pokoji, dumal nad tím, jestli to dítě je tátovo nebo ne, a jaký by to asi bylo, kdyby normálně žilo s námi. Hrozně bych si přál sourozence, pane. A úplně nejlepší by bylo, kdyby to byla holka," zasnil se Peter a na tváři se mu nevědomky objevil úsměv. ,,Byli bychom rodina a všechno by bylo skvělý. Ale takhle... nevím, co dělat. Ono ani nejde nic dělat! Kdybych se na to zeptal mámy, samozřejmě že by to mohla popřít. Táta tomu nevěří, ani Nat. Ale já prostě... nevím. Ach bože, kéž bych nic neslyšel. Proč musí jít všechno do háje? Proč musím mít pitomý superschopnosti? Nechci je. Chci být normální a chci mít úplnou rodinu." Peter byl opravdu zoufalý a musel se držet, aby se znovu nerozbrečel. ,,Promiňte. Jak se vůbec máte vy?"

Beck několikrát zamrkal, ale pak se zasmál. ,,Nemusíme se bavit o mně, Petere. Ale mám se dobře, děkuji za optání. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposledy se mě někdo na toto zeptal a upřímně ho to zajímalo."

,,Promiňte, mluvím pořád jenom o sobě..."

,,Nemáš nikoho jiného, komu by ses s tím mohl svěřit, a já tě rád vyslechnu. Těší mě, že mi důvěřuješ," pověděl mu s úsměvem a Peterovi nezbývalo, než mu úsměv oplatit.

•••

,,Nazdar, mladej. Jak bylo ve škole? Udělal by sis na mě chvilku čas? Mám pro tebe překvapení," řekl Tony, když nakoukl do synova pokoje a zjistil, že leží na posteli a čte si. Peter se zastyděl. Poslední dny k němu nebyl příliš sdílný a spíš mu všechno ztěžoval, a on mu teď řekne, že pro něj má překvapení.

,,Nemusíš mi nic dávat, tati," namítl opatrně Peter, ale přesto vstal a rozešel se s otcem do dílny. Chvíli byli tiše a mezi nimi vibrovalo slabé napětí. ,,Ve škole to docela jde."

,,Jo? Tak to jsem rád," prohlásil Tony a usmál se na něj. Peter mu úsměv slabě oplatil. ,,Na tomhle jsem pracoval už nějakou dobu. Týká se to tvého obleku."

,,Udělal jsi mi nový?" zeptal se ohromeně.

,,Ano, říkal jsem si, že by to chtělo něco lepšího. Pojď, jsem zvědavý, co na to řekneš," řekl nadšeně a rychle sešel dolů. Peter ho zvědavě následoval. ,,Friday? Tak to rozbal."

,,Jak si přejete, pane," odpověděl robotický hlas. Dvířka se odsunula stranou a před Peterem se objevil zbrusu nový oblek.

,,Páni," uniklo mu ze rtů.

,,Je mi ctí představit ti Iron Spidera," prohlásil Tony spokojeně a vychutnával si synovu reakci. ,,Tenhle je mnohem lepší než ten, co jsi měl předtím. A pozor, je samozřejmě taky z nanotechnologie."

,,To je geniální," vydechl Peter a nadšeně si ho prohlížel. ,,Díky, tati. Jen škoda, že ho můžu využít leda tak tady v blízkém okolí."

,,Chceš snad radši bojovat proti nějakým mimozemským potvorám?"

,,Rád bych si to vyzkoušel," zašklebil se Peter a na okamžik to mezi nimi bylo zase stejné jako dřív.

,,No, pokud vím, tak se žádná akce prozatím nechystá a Hulka se mi taky příliš budit nechce," ušklíbl se Tony a Peter se uchechtl. ,,Poslyš, poslední dobou jsme na sebe neměli moc času. Co kdybychom někdy zašli na večeři? Nemusí to být hned o víkendu, ale prostě... někdy. Ale zase aby to nebylo za půl roku."

,,Jen my dva?" ptal se Peter.

,,Ještě bychom mohli vzít Bruce a Natashu. A -"

,,A Pepper?" přerušil ho tiše a srdce se mu rozbušilo. Tou představou byl nadšený, na druhou stranu se mu ale sevřel žaludek nad tím, že by se s ní měl vidět. Asi na to ještě nebyl připravený... Proboha, od kdy se musel připravovat na setkání se svou mámou?

,,No, pokud budeš chtít," odvětil opatrně Tony, ale Peter věděl, že doufá, že s tím bude souhlasit. Zavřel oči.

,,Já nevím, tati. Já se sám v sobě nevyznám," šeptl ustrašeně a najednou to na něj všechno dolehlo. Zmocnila se jej nepopsatelná úzkost. Opravdu nevěděl, co dělat. Stalo se příliš mnoho věcí. Hlavu měl přeplněnou k prasknutí. Peter se bál, že jednoho dne to už nevydrží a...

,,Jsem úplně ztracenej." Byl ztracený ve tmě a hledal sám sebe. A na té cestě potřeboval Tonyho a Pepper, kteří by mu stáli po boku.