Pepper se posadila ke stolu a nechala si pár vteřin na to, aby popadla dech, zatímco ji blondýnka naproti ní pobaveně pozorovala. „Hrozně moc se omlouvám za zpoždění," vyhrkla a natáhla se po sklence červeného, které jí Natasha předem objednala.

„Vždyť se nic neděje, vím, kolik práce máš," ujišťovala ji a Pepper si oddechla.

S chutí se napila jejího oblíbeného Cabernet Sauvignon. Jakmile se ale silně kořenitá chuť s tóny černého rybízu dotkla jejích chuťových pohárků, došlo jí, co udělala. Byl to malý doušek, ale i tak odmítala temně rudou tekutinu spolknout. Nezbývalo jí nic jiného, než zcela buransky vyplivnout víno zpátky do skleničky.

„Totiž, takhle to pijou Francouzi," řekla s nervózním úsměvem první věc, která ji napadla, když se na ni Natasha podívala s otázkou v očích. Pepper bylo jasné, že jí to nevěřila, ale po chvilce, kdy si ji přeměřovala pohledem, se to nejspíš rozhodla nechat být, protože k tomu nic neřekla. A Pepper si oddechla.

„Tak jaká byla v sobotu večeře? Musela jsem se v neděli vyhýbat Tonymu, protože to, jak zářil štěstím, bylo až oslepující," vyzvídala s úsměvem Nat. I ona sama v posledních dnech nejspíš vykazovala známky štěstí. Měla Bruce a její oblíbený pár se k sobě nejspíše brzy vrátí. Teď by to bylo jen lepší, kdyby Mary zmizela pryč a jejich tým se dal zase dohromady.

„Ach, Nat. Bylo to kouzelné! Připomnělo mi to naše začátky a jen jsem se ještě více utvrdila v tom, že bez něj svůj život nechci žít," řekla zasněně a na tváři se jí objevil úsměv, který mluvil za vše.

„Vy dva k sobě patříte, Pepper, to jsem věděla, už když jsem se u vás objevila poprvé. A to jste spolu ještě ani nechodili! Jen doufám, že až bude svatba, jmenuješ mě tvým svědkem."

„Víš, všichni o tom pořád mluví, ale třeba žádná svatba nikdy nebude. Nikdy jsme se o tom s Tonym nebavili. Třeba se ženit nechce," sdělila jí fakta. Kdyby se nikdy nevzali, mrzelo by ji to, ale nikdy by na tom netrvala. Hlavní bylo, že budou spolu. To bylo to jediné, na čem vždy záleželo.

„Budu předstírat, že jsem tohle neslyšela. Ale chtěla jsem se zeptat, zmínil se Tony o rodinném obědě, který bychom mohli udělat třeba v neděli?" zeptala se, i když tušila, jaká odpověď bude. Nemohla se na něj ale zlobit, že se jí na to zapomněl zeptat. Ne, když si užili krásný večer a konečně přestali dělat hlouposti, které ve finále nejvíce ubližovali jim samým. A Peterovi.

„O ničem nemluvil," odpověděla zmateně Pepper a objednala si u číšníka sklenku vody, jelikož měla opravdu žízeň. Musela se něčeho rychle napít, než znovu automaticky sáhne po sklence červeného vína.

„Napadlo mě, že bychom si udělali rodinný oběd."

„My čtyři?"

„Víš, vlastně nás pět. Ještě Bruce," řekla a snažila se při tom neusmívat jako sluníčko, ale věděla, že tento boj prohrála. Ona se prostě nemohla neusmívat, když pomyslela na Bruce, který byl zpátky. A byl jen její. Stále nevěřila, že měla takové štěstí!

„Počkej, co? Bruce je zpátky?! Od kdy?" pokládala jednu otázku za druhou.

„Od čtvrtka. Myslela jsem, že aspoň o tom ti Tony řekl, ale nejsem ani překvapená, že ne. Měl tě plnou hlavu," poškádlila ji, ale ona to ani nepostřehla. Stále se snažila vstřebat to, že je Bruce zpátky.

„Páni, tak Bruce je zpátky. Tak to určitě musíme ten oběd uspořádat. Nemohu se dočkat, až ho uvidím. Tony z toho musí mít takovou radost. A pokud se nemýlím, tak i ty," drmolila a při té poslední větě se vševědoucně usmála.

Natasha chvíli mlčela, neb ji překvapila její ukecanost. Chvíli měla pocit, že se baví s Peterem a ne s Pepper. Až po chvilce k ní dolehl význam jejích slov. „To už to bylo tehdy tak evidentní?"

„Pro každého ne, ale pro mě ano. A taky vím, jak tě sebralo jeho zmizení. A vzhledem k našemu odloučení s Tonym mě mrzí, že sis tím musela projít," řekla lítostivě a povzbudivě ji chytla za ruku, kterou měla položenou na stole.

„Trápilo mě to, ale znáš mě... Každopádně jsem ráda, že je zpátky. Ve sledu toho, co všechno jsme si prožili, jsme se oba rozhodli, že už nechceme promarnit ani vteřinu času, který máme, a teď jsme tak nějak spolu."

„Tak nějak?"

„Nemluvili jsme o tom. Prostě spolu jsme," zamumlala a mykla rameny. Nechtěla na to, co mezi sebou měli, lepit nálepku. Jí prostě stačilo, když s ním mohla být.

„Nat, řekni mi, a popravdě, prosím... Peter s tím obědem souhlasil? Jak se teď vůbec má? Tony mi nechtěl nic říct a Peter už mi nepíše, jak měl ve zvyku," hlesla starostlivě.

Natashu překvapilo, jak rychle z Pepper vyprchalo štěstí. Do poslední kapky bylo pryč a Pepper hned vypadala smutně a ztrhaně. Přesně tak, jak ji vídávala většinu času v práci. „Ještě jsme o tom nemluvili. Nemyslím si, že jsem ta, která by o tom s tebou měla mluvit, Pepper. A nechci ti nasazovat růžové brýle, protože je to špatné. Láme to srdce nám všem a nikdo neví, co se mu děje v hlavě. Je to pořád jen dítě," odpověděla jemně. Věděla, že tímhle ji opět jen raní, ale nemohla jí lhát.

„Už se mnou nechce mít nic společného, že?" položila spíše řečnickou otázku roztřeseným hlasem. Dnes už věděla, proč poslední měsíc neuměla příliš dobře ovládat své emoce, to ale neznamenalo, že se o to aspoň nepokusí. „Bože, jak dlouho myslíš, že bude Tonymu trvat, než si uvědomí, že já můžu za to, že se Peter baví s Mary? Že jsem to byla já, kdo ho vehnal do její náruče," řekla a hlas se jí zlomil. V očích se jí objevil nával slz a ona věděla, že tohle už nepotlačí.

„Pepper, jsi v pořádku? Tvoje chyba to pře-"

„Nejsem v pořádku, Nat. Mé první dítě si místo mě vybralo ženu, která jej nikdy nemilovala, a mé druhé dítě bude vyrůstat bez otce, protože ten se mnou nebude chtít mít nic společného, až mu dojde, že je to moje vina," zaplakala a položila si hlavu do dlaní. Několik lidí se k nim začalo otáčet se zvědavými pohledy, ale jí to bylo jedno. Znovu se jí začal hroutit celý její svět a tentokrát si nebyla jistá, jestli to bude moci zachránit.

„Tvé druhé cože?" vyhrkla překvapeně Nat a Pepper teprve teď došlo, co řekla.