Tony se vzbudil docela brzy. Usnul v dílně rozvalený na židli, v ruce držel poloprázdnou sklenku, která ale spadla na zem, jakmile jej přemohl spánek, a roztříštila se. Rána a ani zvuky rozbíjejícího se skla jej ale neprobudily.

Bylo brzy před šestou, když sebou náhle trhl a opuchlýma zarudlýma očima se dezorientovaně rozhlédl kolem. Zamračil se a promnul si tvář. Vážně usnul v dílně? Včera to asi musel vážně přehnat.

Žaludek mu poskočil a když prudce vstal, aby se rozeběhl na toaletu, zatočila se mu hlava. Zasténal a poslepu zamířil ke dveřím. V hlavě mu hučelo, před očima se mu dělaly mžitky. Když stehnem narazil do stolu, hlasitě zaklel, a pak co nejrychleji vyběhl schody a jen tak tak to stihl na záchod.

„Očekávám, kdy zazní ta památná věta, kterou lidstvo s železnou pravidelností porušuje," zaslechl ledový hlas a malátně se ohlédl od záchodové mísy.

„Nech mě bejt," požádal Natashu unaveně a pak se mu žaludek znovu obrátil.

„Já jsem ti nic neudělala, Tony. Naštvaný můžeš být leda tak na sebe," odsekla mu Natasha a Stark jí ukázal zdvižený prostředníček, protože na nějakou odpověď vůbec neměl sílu. Nat protočila oči a povzdechla si. Choval se jako puberťák.

„Na ty tvoje žvásty nemám náladu," zabručel, spláchl a pak se vydal do koupelny, aby se opláchl a dal si rychlou sprchu. Smrděl potem a alkoholem a jemu samotnému bylo ze sebe zle. „Se snídaní se neobtěžuj. Za dvacet minut odcházím."

„Kam?" vyptávala se Natasha zamračeně. „V takovémhle stavu tě nikam nepustím. Nemůžeš řídit! Zavolám Happymu."

„Přestaň se starat! Jsi moje máma?" vyjel na ni a jakmile zvýšil hlas, hlava se mu málem rozskočila. Natasha to ani nekomentovala. Jen se na něj mračila, ukázala na koupelnu, utáhla si pásek u županu a odešla do kuchyně. Tony si povzdechl a zamkl se v koupelně. Zapřel se rukama o umyvadlo a chvíli zíral na svůj odraz v zrcadle. Propadlé tváře, potem slepené vlasy, krví podlité oči. Bledý obličej, neupravené vousy.

„Je mi z tebe zle," řekl svému odrazu a pak se k němu otočil zády. Nedokázal se na sebe ani o vteřinu déle dívat.

•••

Tony váhal, jestli je to dobrý nápad. V živé paměti měl Peterovy smutné oči, když mu sděloval, že viděl Pepper s jiným mužem. V ten okamžik ale pokaždé vyskočila Natashina tvář, která jej ujišťovala v tom, že se Peter mýlí a že to ona byla celou dobu s Pepper v práci. Tony byl opravdu rozporuplný. Chtěl to Natashe věřit, ale Peter nikdy nelhal. A už vůbec by nelhal v tomhle! Pepper přece zbožňoval. Bylo to tvrzení proti tvrzení.

Promnul si spánky. Z toho přemýšlení jej rozbolela hlava. Výtah se zastavil a dveře se s cinknutím otevřely. Tony pevně sevřel kytici tulipánů a pomalým krokem vykročil ke kanceláři Pepper. Pořád ještě nebyl stoprocentně rozhodnutý. Potřeboval ji vidět, ale nechtěl ze sebe dělat idiota. Láska nás opravdu dělá slabými a příšerně naivními.

Na druhou stranu, alespoň pak bude mít jasnou odpověď a nebude plavat v tolika domněnkách. Bude muset s Pepper jednat narovinu. A když mu řekne, že už jej nepotřebuje, že je definitivní konec, otočí se a už nikdy víc se nevrátí.

„Co se děje? Slečna Pottsová není uvnitř?" zeptal se zamračeně, když došel ke dveřím a zjistil, že před nimi přešlapuje jedna z asistentek. Polekaně se na něj otočila.

„To nevím, klepala jsem, ale nikdo mě nevyzval," odpověděla slabým hláskem. Tonyho zrak padl na velkou bonboniéru v její ruce.

„Co to je?"

„To je právě pro slečnu Pottsovou. Ona... včera nám opravdu hodně pomohla a zabralo jí to celý večer a skoro polovinu noci, tak se jí pan Wilkie chtěl odvděčit aspoň tímhle," vysvětlovala překotně a Tony si musel vzít chvilku, aby to zpracoval. Takže Natasha měla přece jen pravdu?

„Hm, dobrá. Dejte mi to, já to slečně Pottsové předám," navrhl jí. Asistentka mu bonboniéru dala a zmizela. Tony tiše zaklepal a pak nakoukl dovnitř. A při tom pohledu, který se mu naskytl, mu zjihlo srdce.

Pepper seděla na židli, jednu paži měla položenou na stole a měla o ni opřenou hlavu, druhou měla svěšenou. Tichounce oddechovala a bylo jí jedno, že si muchlá veškeré dokumenty. Tony se mimoděk usmál a potichu vešel dovnitř.

„Pepper," zašeptal, když k ní došel, a klekl si k její židli. Jemně ji chytil za ruku a začal ji posévat něžnými polibky. „Pepper, vstávej, zlato."

Byl opravdu idiot. Jak si mohl myslet, že by jej Pepper podvedla? Měl Natashe věřit. Ještě štěstí, že včera večer neudělal žádnou hloupost. Tedy kromě toho, že se opil.

„Tony," vydechla rozespale a víčka se jí zachvěla. Stark se pousmál, políbil ji na hřbet ruky a Pepper se probudila. „Tony!" Rychle se napřímila a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Když jí zrak padl na pomačkané papíry, zaúpěla a vložila tvář do dlaní.

„To se vyřeší, lásko. To je jen maličkost," ujišťoval ji Tony a když Pepper svěsila ruce do klína, natáhl se pro ně a sevřel je v těch svých. „Pepper -"

„Tony, já se hrozně omlouvám!" Vypadalo to, že nemá daleko do pláče. „Opravdu jsem se snažila stihnout tu večeři. Ale všechno se to zvrtlo. Mám toho už tak nad hlavu a pak ještě ten problém ve -"

„Pep, já se nezlobím, to ty by ses spíš měla zlobit na mě. Jsem hrozný idiot a... nevěřil jsem ti. Myslel jsem, že mě nechceš vidět," zamumlal, a vlastně ani tolik nelhal. A tím chlapem, co vlastně vůbec neexistuje, se nikdo už nemusel trápit. „Promiň mi to, Pep. Moc na tebe spěchám."

„Ne, ne. Miláčku, ne. To já jen... je toho opravdu moc," šeptala třesoucím se hlasem a Tonyho srdce nadšeně poskočilo, když slyšel, jak ho oslovila. „Slibuju, že si najdu čas. Brzo."

„Nespěchej. Já počkám. Vím, že máš opravdu hodně starostí. Vedeš celou společnost a já pořád myslím jen na sebe. Chci s tebou strávit každou chvíli, i když vím, že to nejde," vydechl a položil si hlavu do jejího klína. Pepper se něžně pousmála a jednou rukou mu vjela do vlasů, které začala jemně hladit. Tu druhou ruku stále pevně svíral Tony.

„Děkuju ti, Tony," zašeptala ho a když zvedl hlavu, byla to ona, kdo ho políbila jako první.