„Já už nechci, nemám hlad,“ zafňukal Peter a vytrvale otáčel hlavu, aby jej matka nemohla dál krmit. Mary pevně semkla rty a položila vidličku s kouskem pizzy na plastový talířek. Dnešní den se moc nevyvedl a ona si svůj vztek nechtěla vybíjet na svém synovi. A zvlášť v restauraci, kde se každý díval a poslouchal věci, do kterých jim nic nebylo.

Kdyby mu ta ženská nedávala sušenky, tak by neměl problém dojíst večeři, problesklo jí hlavou a nepatrně se zamračila. Papírovým kapesníčkem otřela Peterovu špinavou pusu od kečupu a laskavě se na něj usmála, když se na ni podíval.

„Chceš si jít hrát, zlato?“ zeptala se ho. Tahle restaurace byla jejich oblíbená, protože tu skvěle vařili a navíc tu byl i dětský koutek s prolézačkami, skluzavkou, stolkem a pastelkami a několika hračkami. Peter to tady miloval, takže zanedlouho už jej Mary vyprovázela pohledem, když utíkal hledat své oblíbené hračky.

Tony měl sice ještě na talíři spoustu jídla, teď ale složil příbor a opatrně se na svou přítelkyni podíval. Od chvíle, co se rozloučili s Pepper, na něj sotva promluvila. Něco se stalo, něco ji naštvalo.

„Zlato...“

„Budete si ještě něco přát?“ otázala se mile servírka, která se náhle objevila u jejich stolu. Mary se na ni zeširoka usmála.

„Ano, dvojku červeného, prosím.“

„Pro vás taky, pane?“

„Ne ne, on řídí,“ zasmála se falešně Mary a dopila svou sklenici s vodou. „Nebudeme přece volat Pepper, aby nás tu vyzvedla,“ dodala jedovatě jen směrem k němu a on se zarazil. Nechápal, co s tím má co dělat slečna Pottsová.

„Zlato, děje se něco?“ zeptal se jí pomalu, protože tomu opravdu nerozuměl. Naoko sladce se na něj usmála.

„Ale ne, vůbec ne. Všechno je přece v naprostém pořádku. Našeho syna jen hlídá cizí ženská, nabízí mu sladkosti a navíc je ještě k tomu všemu velmi dobrá kamarádka s tebou. Promiň, něco mi uniklo? Že jsi mi ji nikdy nepředstavil? Tu tvoji drahou Pepper, pro kterou jsi vymyslel jméno?“ vyprskla na něj a Tony několikrát zamrkal. Potřeboval chvilku na to, aby si to srovnal v hlavě a pochopil, co mu Mary právě vyčítá. Jenže on za nic z toho přece nemohl!

„S Pepper jsem se pořádně seznámil teprve před krátkou dobou, když jsem kvůli neodkladné poradě potřeboval na chvilku pohlídat Petera, protože ty jsi byla zase v práci.“ Snažil se potlačit vyčítavý tón, ale příliš se mu to nedařilo. Byl dotčený, Mary ho obviňovala z naprostých zbytečností a on s tím přeci neměl nic společného. „Peter si ji oblíbil a i já si myslím, že je to velmi hodná žena. A, promiň, jestli se mýlím, ale neměla jsi ho dnes mít na starost ty?“

Mary se zarazila. Servírka jí mezitím přinesla skleničku s vínem a ona jí potichu poděkovala. Než Tonymu odpověděla, začala nehty pomalu klepat o desku stolu.

„No, ano. Ale potřebovala jsem rychle něco vyřídit, tak jsem ho vzala do práce s sebou. Slíbil mi, že bude hodný. Měla to být jen chvilička.“

„Zřejmě nebyla, což?“ neodpustil si Tony. Mary se na něj zamračila. „To zkrátka nemůžeš být alespoň jeden den doma? Kvůli Peterovi?“

„Takže je to všechno moje chyba?“ naježila se jako kočka a pak se rychle napila vína. „Můžu snad za to, že mě potřebují v práci?!“

„Kdybys chtěla, tak si to nějak zařídíš! Nemyslím si, že jsme na tom finančně tak špatně, abychom museli pracovat oba! Peter potřebuje mámu!“

„Takže jsem podle tebe špatná máma,“ vydechla a Tony se zarazil. To přece neřekl... „No, možná by bylo nejlepší, kdybys vyrazil za tou úžasnou hodnou Pepper, kterou má Peter tak rád. Můžeš se sbalit a jít za ní. Pff, Pepper,“ odfrkla si. „To je jako jméno pro nějakou kurvu.“ Když viděla, jak Tony celý strnul, uvědomila si, co všechno mu v afektu řekla. Přikryla si dlaněmi ústa a oči se jí naplnily slzami. „Já... Tony, omlouvám se. Tohle jsem nechtěla. Já jen... už to nezvládám.“ Zakryla si rukama obličej a začala plakat.

Tony náhle nevěděl, co dělat. Byl v šoku z toho, co všechno Mary řekla, co prohlásila o Pepper. Snad si nemyslela, že s ní něco má? Ano, v minulosti sice často střídal ženy, ale jakmile potkal ji a poté zjistil, že bude otcem... nemohl by přece zničit rodinu. Moc je oba miloval.

„Vy se hádáte?“ ozval se vedle něj ustrašený hlásek a Tony se ohlédl. Stál tu Peter a s obavami své rodiče pozoroval. Pak rychle přešel k Mary a zatahal ji za lem sukně. „Maminko, ty pláčeš?“

„Ale ne, ne, nepláču, ty můj šmudlíčku,“ ujistila ho, rychle si otřela mokré tváře a široce se na něj usmála. Peter jí vylezl na klín a objal ji kolem krku. „To byla jen nějaká alergie, víš? Vzala jsem si prášek a už to bude dobré.“

„To je dobře. Bál jsem se, že brečíš, a že jste se s tátou hádali. Já nechci, abyste se hádali,“ zamumlal Peter a pevně se k ní přitiskl. Mary ho objala a vtiskla mu pusu do vlasů.

„Ale my jsme se s maminkou vůbec nehádali, jen jsme si o něčem povídali, víš?“ ujišťoval ho Tony a mrkl na něj. Peter se usmál. „Tak co, najezený a spokojený? Vyrazíme domů?“

„To bude asi nejlepší,“ přikývla Mary a krátce se na Tonyho zadívala. „Po dnešku jsem opravdu unavená a nemůžu se dočkat, až zalehnu.“

„Měla by sis vzít volno. Dát si pauzu. Zasloužíš si nějaký čas jen pro sebe,“ přemlouval ji Tony, když jí pomáhal do kabátu.

„Uvidíme,“ usmála se unaveně a nasadila Peterovi čepici. Pak mu vtiskla pusu na čelo. „Můžeme, zlato?“

„Ano,“ přikývl a Mary ho vzala do náruče. Tony mezitím zaplatil, pak vyšli z restaurace a vydali se k autu. „Maminko, můžu spát dneska u vás v posteli?“

Zasmála se. „Ale to víš, že můžeš. Ty jsi už taky unavený, viď, šmudlíčku?“

„Ano. A musím si čistit zoubky?“

„To musíš, netopýre,“ pokýval hlavou Tony a pak začal tajemným hlasem vyprávět: „Když se o ně nebudeš starat, přijde si pro ně zlá zoubková víla a všechny ti je ve spánku vyvrtá. Nebo pošle hladové červíky, aby ti vlezli do pusy a tam ti ty zoubky snědli -“

„Neděs ho, Tony!“

„Promiň, takhle mi to vždycky povídala teta Peggy. Pak jsem si zuby čistil minimálně třikrát denně.“