„Tak já jdu, jo?" houkl Peter na otce a soukal se do mikiny. Tony byl ale vmžiku u něj a tvářil se zadumaně. „Co? Děje se něco?"

„Vlastně ano," odpověděl mu Tony a nespouštěl oči z displaye telefonu. „Nemluvila s tebou včera náhodou Pepper?"

„No, jenom ráno, než šla do práce," odpověděl Peter a zamračil se. „Proč se ptáš? Pohádali jste se?"

„Tak trochu, nebylo to ale nic vážného. Poslyš, neříkala ti náhodou, jestli se někam nechystá? Včera jsem ji doma vůbec neviděl a podle Friday hned po snídani odešla a pak se nevrátila. Neříkala, že má nějaké schůzky nebo zařizování?" Tony se opravdu snažil znít tak, že o nic nešlo, ale ve skrytu duše začínal panikařit. Tohle přece Pepper nebylo podobné. A navíc o sobě vůbec nedala vědět.

„No, na včerejší dopoledne několik schůzek měla, to říkala, ale to je tak všechno," řekl Peter a zatvářil se vyděšeně. „Tati, myslíš, že se jí něco stalo? Nebo - nebo co když odešla? Tati! Nemohla přece odejít!"

„Ne, to určitě ne," zamítl rázně Tony, ale vůbec si tím jistý nebyl. Pokusil se o úsměv. „Neboj se, asi si jen z toho zbytečně děláme hlavu. Třeba se rozhodla zajít si někam s... kamarádkami, nebo tak něco. Nebo usnula v práci. Určitě vyřizovala spoustu papírování. Jo, tak to bude. Večer tu bude," ujišťoval sebe i Petera.

„Tati, přivedeš ji zpátky, že jo?" ptal se ho úzkostlivě. Pocuchal mu vlasy.

„Neboj se. Pepper něco takového přece nemá v povaze. Možná by opustila mě, ale tebe nikdy. Zavolám jí. Určitě je všechno v pořádku. Tak, nedělej si s tím starosti a běž do školy, ano? Zeptám se mámy, jestli tě vyzvedne," řekl mu Tony a křečovitě se usmíval. Peter měl opravdu strach. Co když Pepper vážně odešla? Před odchodem otce objal, což nikdy předtím nedělal. V tu chvíli to potřebovali oba dva.

Ale, zatraceně, jak se teď nemá strachovat?

•••

„O víkendu bys mohl zajít k nám, abychom si vynahradili ten pátek, kdy jsi odjel do Německa, co ty na to?" navrhl Ned, když si po vyučování uklízeli učebnice do skříňky.

„Jo, to bychom mohli. Domluvím se s našima," kývl Peter, duchem přítomný tak napůl. Ned si povzdechl a přehodil si batoh přes rameno.

„Hele, tvoje máma je určitě v pohodě. Táta ti ještě nic nenapsal?"

Peter si ani nemusel kontrolovat telefon. Dělal to totiž skoro každou chvíli a od Tonyho mu nepřišla ani jedna zpráva, natož od Pepper. Zavrtěl hlavou. „Ne. Nic."

„A nemají nějakou manželskou krizi? Chápeš, že teď oba potřebujou mít čas jen pro sebe?"

„Je pravda, že máma se pro nás vždycky mohla jen rozkrájet," zamumlal Peter a bouchl se čelem o dveře skříňky. „Ach jo. A já idiot ji neposlouchám a přidělávám jí starosti."

„Stejně je hrozně cool, že můj nejlepší kámoš je Spider-man."

„Nede!"

„Prosím tě," mávl nad tím rukou a pak se rozzářil jako sluníčko. „Podívej! Tamhle je ten novej učitel, o kterým jsem ti vyprávěl!"

Procházel zrovna chodbou, byl vysoký, měl dobrou postavu, u které bylo poznat, že si ji udržuje, měl pečlivě učesané hnědé vlasy a oholenou tvář. Byl vcelku mladý, měl přívětivé oči a úsměvy rozdával na všechny strany, z čehož většina dívek padala do kolen.

„Učí základy fyziky a chemie, ale mají ho asi jen tři třídy. Smůla, nás nejspíš nikdy mít nebude. Je fakt skvělej. Zorganizoval tu robotický kroužek a včera byla první schůzka. Přišla tam hromada holek a celou dobu se hihňaly, takže to stálo celkem za nic," protočil nad tím Ned oči, ale pak se široce usmál. „Hele, za chvíli začíná další schůzka! Mohl by ses přihlásit taky a chodili bychom tam spolu!"

„Já nevím, Nede..."

„Prosím! Určitě tě to bude bavit! Já vím, že máte doma obrovskou dílnu a laboratoře, ale -"

„Opravdu, Nede? Není to ten tvůj nejlepší přítel, o kterém jsi mi včera vyprávěl?" Najednou se u nich objevil právě zmiňovaný učitel a oba dva chlapce si s úsměvem prohlížel. Očima zabloudil k Peterovi.

„Ano, pane učiteli! Tohle je Peter!" přikyvoval Ned a muž k Peterovi natáhl ruku. Mladík ji stiskl a potřásl si s ním.

„Peter Stark, těší mě."

„Moc rád tě poznávám, Petere. Já jsem Quentin Beck, nastoupil jsem teprve na začátku týdne. Ty jsi ten Starkovic kluk, že? Kdybys vstoupil do našeho kroužku, moc by mě to potěšilo. Jsem si jistý, že bys nás seznámil se spoustou nových věcí," mrkl na něj.

„No - no tak dobře, mohu to zkusit," vybreptl Peter a jak Ned, tak Beck se zatvářili nadšeně. Muž jej poplácal po rameni a zasmál se.

„Výborně! Tak pojďte, chlapci, ať to tam rovnou připravíme," pobídl je a skoro otcovsky vzal Petera kolem ramen. „My dva bychom se mohli trochu blíže seznámit. Včera jsi zmeškal první hodinu, kde jsem se se všemi studenty seznamoval, abych jim lépe porozuměl a poznal je. Tak co ty na to?"

„No... no, já... na mně toho není moc zajímavého," zahuhlal Peter a vlastně to byla pravda. Ve škole měl sice dobré známky, ale byl spíš zamlklý a moc se neprojevoval. Bavil se prakticky jen s Nedem, občas i s MJ. Měl slavné rodiče... a byl Spider-man. O tom se ale Beck a ani nikdo jiný nesměl dozvědět.

„Jsem si jistý, že něco se určitě najde. Každý je něčím zajímavý," snažil se ho povzbudit a pak trochu zpomalil. „Chápu, jak náročné je udržet své největší tajemství. Věř mi, Petere, že jsem na tom podobně jako ty. A jako tvůj otec," dodal, když se mladík zatvářil poněkud nechápavě. Peter se zarazil a vytřeštil oči.

„Vy jste -"

„No, teď už ne, ale byl jsem," uchechtl se a v očích mu náhle probleskl smutek. Povzdechl si. „Není pro mě jednoduché o tom mluvit, ale jsem si jistý, že zrovna ty mě pochopíš. Také mám určité schopnosti a snažil jsem se o záchranu svého světa. Nepocházím odsud, Petere. Žil jsem někde úplně jinde... ale protože se stala příšerná katastrofa, které jsem nestihl včas zabránit... Nikdy si to neodpustím," vydechl a sklopil hlavu. Peter si všiml, že kroutí snubním prstenem, jenž měl na prsteníčku levé ruky. „Přišel jsem o svou rodinu. Přišel jsem o všechno. A je to jen moje chyba. Kdybych byl rychlejší..."

„To mě moc mrzí, pane," řekl potichu Peter. Opravdu mu bylo toho muže líto. Tony se poslední dobou často uzavíral do sebe, když zjistil, že kvůli němu - kvůli Avengers - zemřeli naprosto nevinní lidé. Jak to asi prožíval Beck, když se jednalo o celou jeho rodinu? Muselo to být opravdu příšerné. „Jsem si jistý, že jste udělal všechno, co bylo ve vašich silách."

Smutně se pousmál. „To ano. Ale někdy to prostě nestačí... Jsi laskavý, Petere. Děkuji ti a omlouvám se, že jsem to na tebe všechno tak vychrlil. Něco mi ale říkalo, že ty mi porozumíš. Jsme na stejné lodi." Pak se ale pokusil o veselejší tón. „Tak pojď, půjdeme. Ned na nás už určitě čeká!"

•••

Tak co říkáte na to, že se tu objevil i Quentin?👀