Peter seděl na jedné z těch nepohodlných plastových židlí a neustále sebou ošíval. Tolik se nudil! Jeho matka byl schovaná za šedými dveřmi, které šly otevřít pouze speciální bílou kartičkou a on musel čekat úplně sám v prázdné chodbě. To nebyla vůbec zábava.

Peter opatrně slezl ze židle na zem a rozešel se najít nejbližší výtah. Dostal totiž báječný nápad! Půjde zjistit, jestli Pepper dodržela slib a bude mít v kanceláři nějaké sušenky. Nejradši má ty s čokoládou, ale to jí zapomněl minule říci.

„Jarve? Jsi tady?" zeptal se Peter s pohledem upřeným na strop výtahové kabiny. Jak se tam dostal nepovšimnut zcela nikým, byla záhada.

„Jistě, mladý pane Starku," odpověděla umělá inteligence a Peterovi spadl kámen ze srdce. Jinak by vůbec nevěděl, jak by se za Pepper dostal.

„Můžeš mě vzít za Pepper?"

„Jak si přejete, pane." Hned nato se výtah rozjel směrem nahoru a Peter se zasmál. Líbilo se mu, jak k němu Jarvis mluvil. Připadal si pak jako jeho táta. A taky byl velmi natěšený, že zase uvidí Pepper.

Kabina se zastavila a Peter vyběhl na chodbu hned, jakmile se ve dveřích objevila malá skulinka, kterou se mohl protáhnout. Cesta od výtahu ke kanceláři nebyla náročná. Peter si pamatoval, že šli pořád rovně, a tak to udělal i teď. Tentokrát už si vysloužil pár zmatených pohledů, ale i přes to se jej nikdo nepokoušel zastavit. Bez problémů došel tedy až ke dveřím, které jej dělily od Pepper. Natáhl se po klice, ale ta byla příliš vysoko. Stoupl si na špičky, jenže ani to mu nepomohlo.

„Jarve?" špitl a doufal, že jej ze stropu uslyší.

„Ano, pane?"

„Mohl bys mi otevřít dveře?" zeptal se stále šeptem. Odpovědí mu bylo tiché klapnutí. Opatrně strčil do dveří a když zjistil, že jsou otevřené, rozevřel je více a vešel dovnitř, přičemž za sebou nedopatřením zabouchl dveře. Pepper, která byla příliš zabraná do čtení dokumentů, si Petera zprvu nevšimla, ale jakmile práskly dveře, s leknutím nadskočila a vyplašeně se podívala směrem ke vstupu.

„Petere! Co tady děláš?" zeptala se lehce vyplašeně a vyskočila na nohy. Očekávala, že se za ním objeví jeho otec, ale vypadalo to, že Peter tu byl sám. Tohle zjištění jí způsobilo menší vrásku na čele.

„Přišel jsem se podívat, jestli už máte ty šušenky," odpověděl ledabyle, a dokonce i pokrčil rameny. Tohle gesto často vídával u svého otce.

„Pořád se tě to drží, že?" položila řečnickou otázku s menším úsměvem. „Vlastně sušenky mám, ale dám ti jednu a pouze, když to vyslovíš správně. Chceš to zkusit ještě jednou?"

„Šušenky!" vykřikl radostně Peter, ale ihned se zamračil, když si uvědomil, že to nejspíš nebylo správně.

„To nevadí. Zkusíme jiná slova. Co třeba superhrdina?"

„Superhrdina," zopakoval po ní bez problému a malý úsměv se mu opět vrátil na tvář.

„Výborně. Tak teď surikata."

„Surikata."

„Surf."

„Surf."

„Šuple."

„Šuple."

„Sušenky."

„Sušenky!"

„Dokázal jsi to!" vyjekla radostně Pepper a zvedla Petera do náruče, aby jej mohla obejmout. Nebyla si úplně jistá, jestli tahle metoda zabere. Jen si pamatovala, že to její rodiče vždy cvičili s ní, když byla malá.

„Sušenky, sušenky, sušenky!" křičel stále dokola Peter. Oslepující úsměv zdobil jeho tvář. „Takže, mohu teď sušenku?"

„Samozřejmě. Zasloužíš si ji," řekla a položila jej na zem, aby mohla dojít ke svému stolu a ze šuplete vytáhnout jednu sušenku, přesně, jak slíbila.

„Děkuji," poděkoval Peter s jiskřičkami v očích, když mu ji Pepper podala.

„Nemáš vůbec za co. Jsi tu s tátou?"

„Vlastně s mámou. Má něco na práci a mě nebavilo čekat, tak jsem se rozhodl, že vás půjdu navštívit," odpověděl a cpal se při tom sušenkou. Drobky mu padaly od pusy na koberec, ale Pepper si toho nevšímala. Ta měla momentálně jiné starosti.

„Petere, řekl jsi někomu, kam jdeš?" optala se úzkostlivě, neboť tušila, že odpověď už zná.

„Jarvis to ví!"

„Hm, aspoň něco. Teď bychom ale měli jít najít tvou maminku, co ty na to?"

„Tak dobře," souhlasil a sám od sebe ji chytl za ruku. V té druhé držel zbytek sušenky.

Pepper nevěděla, kam jít, tak se dvojice vydala do vstupní haly. Tam se budou muset stoprocentně jednou potkat. Peter celou dobu něco povídal a Pepper byla překvapená, jak moc upovídaný byl. Jaký otec, takový syn, pomyslela si.

„Petere! Petere!" rozlehl se chodbou ženský křik a Pepper si všimla, jak k nim pospíchá krásná žena s krátkými hnědými vlasy. Nikdy předtím se s ní nepotkala osobně, ale i tak moc dobře věděla, o koho se jednalo.

„Mami!" zavolal na ni Peter, ale od Pepper se nehnul ani o milimetr.

„Petere, co tě to napadlo? Nemůžeš jen tak utíkat, ty můj malý netopýre."

„Ale mami, já už nejsem netopýr! A chtěl jsem vidět Pepper. Promiň mi to, maminko. Nechtěl jsem utéct," zamumlal a schoval se u ní v objetí.

„Hádám, že vy budete Pepper," řekla a vzhlédla k rudovlásce. „Co to je za jméno? Paprika?" zeptala se. Její tvář sice zdobil úsměv, ale Pepper se v její společnosti necítila příliš příjemně.

„Vlastně to není mé skutečné jméno. Dal mi jej Tony a nikdy to nevysvětlil, takže nevím, co to značí," odpověděla mile.

„Ach tak, Tony vám dal jméno?" ujistila se hnědovláska, které úsměv zmizel z tváře. Přestala objímat Petera, aby se mohla postavit a být tak na stejné úrovni s Pepper, nebo jak se doopravdy jmenovala.

„Pepper mi dala sušenku!" vložil se do hovoru opět Peter.

„Dala jste mu sušenku? Chystáme se na rodinnou večeři. Je podle vás normální dávat dětem sušenky před večeří?" zeptala se ostře a Pepper ztěžka polkla.

„Omlouvám se, Mary. Nevě-"

„Nepamatuji si, že bych vám dovolila mě oslovovat jménem," přerušila ji a Pepper si momentálně připadala, jako by byla batole stejně jako Peter. Byla z téhle situace opravdu zoufalá a nešťastná. Naštěstí byla zachráněna nově příchozí osobou.

„To je mi ale sešlost!" prohlásil s úsměvem Tony, který se u nich znenadání objevil.

„Tati!" vypískl nadšeně Peter a okamžitě mu skočil do náruče.

„Ahoj, špunte. Cos to jedl?" zeptal se, když si všiml Peterovy špinavé pusy od čokolády. Chtěl mu to palcem setřít, ale Peter sebou škubal, takže se mu to úplně nepovedlo.

„Pepper mi dala sušenku."

„Pepper ti dala sušenku? Počkej, řekni to ještě jednou," pobídl jej Tony, který si uvědomil, že Peter nezašišlal.

„Sušenka! Pepper mě to naučila vyslovovat," oznámil mu hrdě.

„Opravdu?"

„Nic to nebylo," řekla s menším úsměvem Pepper. Tony chtěl tvrdit opak, ale než vůbec stihl otevřít pusu, Mary se postavila po jeho boku a políbila jej.

„Večeře nepočká, drahý," řekla zvonivým hlasem a celá zářila jako slunce. Pepper se lehce zamračila. Mary se jí vůbec nelíbila a rozhodně se netěšila na jejich další setkání.

•••

Tak tu máme konečně představenou Peterovu matku. Jak se vám zatím líbí?👀