Nemohl odolat. Den za dnem nepřestával myslet na svůj oblek, jenž by nejradši nosil každou chvíli. Dokonce i Ned si už začal stěžovat, že je Peter myšlenkami neustále někde jinde a nezapojuje se do debat o nejrůznějších teoriích o Star Wars. Peter se zastyděl, že svého nejlepšího kamaráda takhle odsouvá na vedlejší kolej, a snažil se myšlenky na sebe jako Spider-Mana potlačit. Stále ještě poněkud neúspěšně, protože k nim utíkal každých pět minut. Alespoň už se ale začal zase soustředit na Neda.

Oblek měl na sobě zatím jen dvakrát a vždy pod přísným dohledem otce, který sice poslední dobou vypadal, že má nějaké starosti, i tak z Petera ale nespustil oči. A když už byl Tony alespoň na chvíli pryč, byla pro změnu doma zase Pepper. A ačkoliv se o to Peter už několikrát pokusil, jí nechtěl lhát. Ne takhle, přímo do očí. Nemohl jí jen tak říct, že jde k Nedovi, a přitom by venku blbnul ve svém super-úžasně-dokonalém obleku. Zkrátka to nedokázal a zatím nepřišel na to, jak otce obejít.

Jednoho dne se mu ale přece jen poštěstilo. Tony byl celý den pryč, Pepper měla ještě nějaké schůzky. A Peterovi odpadly poslední dvě hodiny, takže v duchu zajásal nad tím, že si bude moct alespoň na chvíli vzít oblek a vyrazit do rušných ulic.

„Zdravím, Petere. Copak tady děláš?" Vševědoucí Friday. Peter protočil oči, zatímco se soukal do obleku.

„Hádej, co asi? Jestli o tom jen cekneš tátovi, tak si mě nepřej," varoval ji. Sám ještě nevěděl, co by jí udělal, ale nějak jí pohrozit musel. Friday měl upřímně rád, ale Jarvise stejně nikdo nedokázal nahradit. „Rozcupuju tě a zničím a místo tebe se se mnou bude bavit Paul."

„Kdo je Paul?"

„Přece tvoje náhrada. Přehnaně Agresivně Ubrečený Lamák. P.A.U.L. Sakra, vymýšlet jména s nějakým hlubším významem mi moc nejde," zamumlal a pak se ušklíbl.

„Slovo lamák neexistuje."

„Existuje, právě jsem ho vymyslel. Kryj mě, Friday, prosím! Kdyby se tu někdo náhodou objevil, jsem u Neda, jasný?" Už nečekal na její ujištění, rovnou se rozeběhl do svého pokoje a vyskočil z okna, vystřeluje pavučiny do dáli, kde by se zachytily o něco pevného a on se mohl přitáhnout.

Byl to úžasný pocit, takhle letět vzduchem, být volný a celé město mít jako na dlani. Na chvíli na všechno zapomenout, i ty nejmenší problémy nechat dole, na zemi, a tady být někým jiným, někým anonymním. S tajemnou identitou. Být Spider-Manem.

Peter proletěl kolem lesknoucích se oken a na okamžik se zastavil na střeše mrakodrapu. Podíval se dolů, kde jezdila auta, a pak pohlédl k nadýchaným mrakům. Nejspíš by dokázal ležet na střeše a pozorovat oblaka celou věčnost.

Vyrušilo jej pípání telefonu. Peter jej otráveně vytáhl - byl samozřejmě bezpečně skryt v jeho obleku - a strnul, když zjistil, že mu volá otec. A navíc chtěl komunikovat pomocí videohovoru.

Rychle hovor zamítl a pak mu zavolal zpátky, bez toho, aby museli zírat jeden na druhého. Takhle to bylo bezpečnější. „Ahoj, promiň, že jsem ti to típl, ale -"

„Kde jsi?" přerušil jej Tony a Peter poznal, že se nespokojeně mračí. Polkl. Nebylo možné, aby věděl - „Happy na tebe čekal před školou. Odpadly ti přece poslední dvě hodiny, ne?"

„Uhm, jo, jasně," souhlasil zaraženě Peter.

„Tak kde teď jsi?"

„No, víš, šel jsem se projít. Napadlo mě, že zaskočím k Nedovi a nechtěl jsem, aby mě tam Happy vezl. Chtěl jsem si trochu pročistit hlavu, rozumíš mi, ne?" snažil se znít přesvědčivě a doufal, že se mu to povedlo. „Myslel jsem, že máš nějaké důležité jednání?"

„Hmm," zabručel Tony. „To ano, ale už mám pocit, že mi z toho hrábne. Potřeboval jsem mluvit s někým normálním." Peter se zašklebil. „A taky mi chybí Pepper, mladej. Došlo mi, že s ní poslední dobou netrávím tolik času, kolik bych asi měl."

„Vezmi ji na večeři," navrhl mu Peter okamžitě. „Až budu doma, prohledám jí diář a zjistím, kdy má volno. Udělejte si pěkný večer. A pak ji požádej o ruku."

Tony se zasmál. „Tebe to nepřejde, viď? Uvidíme. No, asi už budu muset jít. Nemůžu se dočkat, až budu doma. Dej za mě pusu mámě, dobře?"

„Dobře. Tak se měj," rozloučil se Peter a típnul hovor. Pak ukryl telefon zpátky a zase pokračoval ve své cestě bez cíle.

V jedné úzké uličce po chvíli spatřil ženu s nějakým mužem. Příliš se mu to nezdálo. Když ji ten chlap náhle popadl za zápěstí a ona se po něm ohnala kabelkou a vykřikla, zamířil rovnou k nim.

Žena vyjekla, když se u nich objevil. Peter muže srazil na zem, sítěmi mu svázal ruce a nohy a projistotu i zalepil ústa. Začal si pohrávat s myšlenkou, že by jej pavučinou obalil celého, jako mumii, ale nechtěl na takového prasáka plýtvat svými sítěmi. Ohlédl se na vyjevenou ženu.

„Jste v pořádku, madam?" zeptal se jí. Nevěřícně ho pozorovala.

„Vy jste ten Spider-Man, co je teď všude na internetu, že ano!" vydechla a v očích jí zajiskřilo. Vypadala docela pěkně. Hnědé vlasy, tmavší oči.

„Na internetu? To jsem netušil," podivil se a říkal si, že by se pak měl zeptat Friday, zda ta videa půjdou smazat. „Opravdu jste v pořádku?"

„Ano. Jste můj zachránce," řekla mu a usmála se. Peterovi poskočilo srdce radostí. „Avengers jsou už minulostí. Vy jste teď naše naděje, spravedlnost, budoucnost."

„S Avengers se nemohu rovnat."

„Nebuďte tak skromný. Vy a vaše schopnosti budou legendou. Kam se na vás hrabou oni?" uchichtla se a Peter se zvednul. Byl plný rozporu. Nechtěl ji poslouchat, ale zároveň se mu to líbilo...

„No, už budu muset jít. Někde možná budou potřebovat pomocnou ruku," prohlásil, zvedl dlaň na pozdrav a vystřelil sítě na protější budovu.

„Já vám fandím, abyste věděl!" zavolala za ním a Peterovi se zkroutil žaludek.

•••

Děkujeme vám moc za vaši zpětnou vazbu a 5K přečtení a 1K hlasů!! Jste skvělí!❤
Kdo myslíte, že je ta žena, kterou Peter zachránil? Myslíte, že se tu ještě objeví?🤔