„Pane, Peterovi je zle. Teplota těla stoupla skoro na třicet devět stupňů," oznámil těsně po půlnoci robotický hlas, jenž probudil Pepper. Ta nikdy neměla příliš hluboký spánek, obzvlášť dnes, protože si dělala starosti o Petera. U večeře sice tvrdil, že je mu dobře, ona mu to ale příliš nevěřila.

„Tony! Tony, vstávej, Peterovi je špatně!" vyhrkla, zatřásla Tonyho ramenem a pak rychle vyskočila z postele. „Friday, příznaky?"

„Jen vysoká teplota a pocity na zvracení," odpověděla jí umělá inteligence. Za pár vteřin už byla Pepper u Petera v pokoji a utíkala k jeho posteli.

„Mami," oslovil ji slabým hlasem, když si jí všimnul. Přiložila mu dlaň na orosené čelo. Celý hořel.

„Ach bože, bože. Musíme ti snížit tu horečku, zlato. Nic tě nebolí?" ptala se jej starostlivě, a když se ve dveřích konečně objevil Tony, rychle jej poslala pro studené obklady a pro jistotu i pro kýbl.

„Ne, jen mi je hrozná zima a pak zase horko. A cítím se strašně slabě," odpověděl jí a na okamžik zavřel oči. Kapesníčkem mu něžně otírala tvář a když se Tony objevil s mokrou utěrkou, opatrně mu ji přiložila na čelo.

„Jsi si jistý, že se ti nic nestalo v Oscorpu?" začal s tím zase Tony a Pepper mu věnovala nevěřícný pohled. Snad tohle nechce opět rozebírat! „No co, vždyť je to vcelku pravděpodobné!"

„Nevím, na nic si nevzpomínám..." zamumlal Peter a zamračil se, jak se snažil si vzpomenout.

„Nevadí. Mohl bych ti odebrat krev a z několika testů zjistit, jestli -"

„Jako vážně, Tony?" přerušila jej ostře Pepper a otírala Peterovi obličej. „Snad mu teď nebudeš brát krev! Zbláznil ses?"

„Byla bys tak laskavá a neječela hned na mě, drahá?" požádal ji naprosto klidným hlasem a podíval se na Petera. „Co ty si o tom myslíš?"

„Já nevím. Ach bože, mně je zima," otřásl se a Pepper ho přikryla dekou až po bradu.

„Tony, skoč prosím pro naši peřinu," poprosila jej a konejšivě hladila chlapce po vlasech. „Ráno to už snad bude lepší."

„To doufám."

„Myslíš, že zvládneš usnout?" zeptala se ho potichu a on pokrčil rameny. Zavřel oči. „Zkus to, miláčku. Zůstanu tu s tebou, dobře? Kdyby se cokoliv dělo, jsem tady a dám na tebe pozor."

„Děkuju, mami. Mám tě rád."

„Já tebe taky, broučku."

•••

Tonymu se nakonec podařilo Pepper přesvědčit, aby mu dovolila odebrat Peterovi krev. Ani jeden z jeho rodičů té noci už oka nezamhouřil; Pepper zůstala u Petera, jenž neklidně spal a každou chvíli se probouzel, a Tony byl zase ve své laboratoři a začal dělat jednotlivé testy, aby se pokusil přijít na to, co se děje, zda někde není chyba. Friday ho pravidelně informovala o Peterově stavu, který se ale vůbec neměnil.

S východem slunce za ním přišla Pepper. Tony byl tak zabraný do práce, že ji vůbec nezaregistroval. Teprve když jej do nosu udeřila vůně míchaných vajec a párků, vzhlédl. Vyčerpaně se na něj usmívala.

„Jak je mu?" zeptal se okamžitě a vykročil k ní. Zvedla ruce a objala ho kolem krku.

„Horečka už se mu snížila. Říkal, že je mu lépe, dokonce toho i trochu snědl. A taky konečně usnul, tak jsem si řekla, že ti půjdu udělat snídani a zaskočím za tebou, jestli jsi něco nezjistil. Jak to zatím jde?" zeptala se ho se zájmem.

„To je dobře, teď už mu snad bude lépe. No, budeš se divit, ale něco jsem opravdu zjistil," prohlásil a ušklíbl se, když jí obočí zvědavě vylétlo vzhůru. „V jeho krvi kolují enzymy, které tam jsou jaksi... navíc. Tyhle konkrétněji vyvolávají mutagenní změny," sdělil jí a na okamžik se odmlčel. Pepper si rukou zakryla ústa. „Byl bych si vším jistější, kdyby tu byl se mnou Bruce. Takhle se ale opravdu obávám, že se mu v té laborce muselo vážně něco stát."

„Ale co teď bude s Peterem?" vydechla sotva slyšitelně Pepper.

„To nevím," zavrtěl hlavou Tony a ztěžka se posadil na židli. „Divím se, že něco takového vůbec..." Raději větu nedokončil a zavrtěl hlavou. „Budeme jej teď muset mít pořád pod dozorem a sledovat veškeré změny."

•••

Peter se probudil. Cítil se skvěle, byl čilý jako rybička, plný sil. Rychle si na sebe oblékl tričko a tepláky a pak zamířil do kuchyně, cestou si upravuje svoje rozcuchané vlasy. V jídelně ale nikoho nenašel.

„Hmm, Friday?"

„Ano, Petere?"

„Kde jsou naši?"

„Dole v laboratoři, Petere. Jak se cítíš? Mám Tonyho a Pepper informovat o tom, že už jsi vzhůru?"

„Ne, ne, zajdu jim to povědět sám, je mi skvěle," broukl v odpověď. Cestou do laboratoře skoro poskakoval, a když vešel dovnitř, zjistil, že se máma s tátou nad něčím sklánějí. Nějaký vnitřní hlásek jej nabádal k tomu, aby předvedl nějaký okázalý příchod, a tak před ně skočil salto a bez problémů dopadl na obě nohy. Pepper málem dostala infarkt.

„Petere! Proč nejsi v posteli!" vyčetla mu okamžitě a on se na ni zazubil. Nevšiml si toho, že si jej Tony s přimhouřenýma očima prohlíží, hledaje na něm prvotní změny. Peter salta nikdy předtím neskákal a ani nikdy nevypadal na to, že by to měl v plánu.

„Mně je dobře, mami," zašklebil se na ni. „Asi to byla jen nějaká jednodenní nevolnost."

„Obávám se, že nebyla, mladej," ozval se Tony a poklepal prstem na obrazovku, kde byl vzorek Peterovy krve. „Objevil jsem ve tvém těle něco, co tam rozhodně nepatří. Mutagenní enzymy."

Peter se zarazil a skoro šeptem se zeptal: „Co to znamená? Co se mnou teď bude?"

„To je právě věc, kterou teprve budeme muset zjistit."

•••

A už jsme zase o krůček blíž hlavnímu ději👀