Peter zíral na obrovského plyšového zajíce a začínal si o svého otce dělat menší obavy. Před třemi měsíci oslavil své dvanácté narozeniny, takže už nebyl žádné malé dítě. A v poslední době si všímal, že to bylo občas mezi jeho tátou a Pepper malinko napjaté. Nelíbilo se mu to. Bál se, že by je Pepper mohla opustit, a proto když navrhla odjet na Vánoce do Malibu, postavil se na její stranu. Možná jim změna prostředí prospěje.

„Tak, co myslíš?" zeptal se jej Tony a Peter mu věnoval kritický pohled.

„Je tohle normální?" optal se jej opatrně. Nechtěl ho urazit. Jen se bál, jak na to Pepper bude reagovat. Účelem téhle dovolené bylo, aby si oba dospělí připomněli, jak se mají rádi. Peter nehodlal o Pepper přijít. A věděl, že jeho táta to nechtěl taky.

„Ano, je to normální!" odpověděl Tony ostřeji, než by chtěl.

„Nebude se jí to líbit," informoval ho v klidu Peter.

„Proč by se jí to nemělo líbit? Vždyť je to krásný dvoumetrový zajíc z plyše!"

„Právě proto. Ani to neprojde dveřmi, tati," poukázal na fakt. Nechtěl být kritický, ale bylo lepší, když to řekl teď on, než když to později řekne Pepper.

„Však já ho dovnitř nějak dostanu," trval na svém Tony. Peter si povzdechl a znovu se zadíval na obřího plyšáka. Občas jej opravdu zajímalo, kam na tyhle nápady jeho otec vůbec chodí.

•••

Peter stál venku. Sám. Strachy bez sebe a snažil se popadnout dech. Tohle byly rozhodně ty nejhorší Vánoce, které zažil. V jednu chvíli u jejich dveří zazvoní cizí paní a hned nato na něj táta křičí, aby utíkal. A on to udělal. Nebyl úplně zdatný sportovec, ale utíkal tak nejrychleji, jak mohl, s domněním, že jej ostatní následují. Jenže teď stál venku úplně sám a uvnitř sídla něco bouchlo.

Uvnitř sídla, kde se nacházeli oba jeho rodiče.

Jeho pohled se rychle zamlžil slzami, které se hromadily v jeho očích. Nevěděl, co má dělat, a tak tam jen stál a čekal, co se bude dít dál. Tohle byla bezpochyby jeho nejhorší noční můra.

Skleněné dveře se roztříštily na miliony kousků a Peter zachytil obrys Iron Manova obleku, který držel ženu. Rychle rozmrkal slzy a rozběhl se k nim. „Tati! Díky bohu, jsi v pořádku!" vyhrkl úlevně. Pohled mu sklouzl za ně a malé zamračení se mu objevilo na obličeji, když nikde neviděl Pepper. „Tati, kde je Pepper?!" zeptal se s lehkou panikou. Než však mohl dostat odpověď, jednotlivé části Iron Manova obleku se postupně začaly vracet zpět do jejich sídla a jemu se nenaskytl pohled na jeho otce, nýbrž na Pepper.

„Petere, jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě, když byla konečně volná a pozorně si jej prohlédla. Když na něm nenalezla žádná viditelná zranění, objala ho v pevném sevření.

„Je mi fajn," zamumlal. Byl trochu otřesený sledem událostí, ale nic ho nebolelo, takže byl v pořádku.

„Jsi si jistý?" zeptala se znovu a políbila jej na čelo, než ho pustila.

„Ano, jen jsem se o vás bál," odpověděl a pohled mu znovu utkvěl na jejich sídle. V žaludku pocítil nepříjemný pocit, když jeho otec stále nevycházel ven. Už to bylo příliš dlouho.

Ozvala se další exploze. Pepper s Peterem sledovali, jak prakticky celé jejich sídlo zhltnul oceán. Po Tonym nikde žádné stopy.

„Mami!" vyklouzlo mu. „Mami, kde je táta?!" vykřikl a chytil ji za ruku.

Pepper byla v takovém šoku, že nevěděla, na co má reagovat dříve. Na to, že ji Peter nazval matkou, nebo na to, že Tony zmizel spolu s troskami sídla v oceánu? To jediné, co chtěla, byly klidné a rodinné Vánoce. „Já nevím, broučku, ale určitě je v pořádku. Vždyť ho znáš. Vždycky se vrátí domů," odpověděla, když našla svůj ztracený hlas. Pravda byla taková, že tentokrát si tím nebyla příliš jistá. Ale to Peterovi říct nemohla.

„Ale kde je? Kde je můj táta?" ptal se dál a Pepper píchlo u srdce. Kéž by mu mohla dát nějakou kloudnou odpověď...

„Já to opravdu nevím, Pete."

Peter nevěděl, co se potom dělo. Soustředil se jen na to, aby celou dobu držel Pepper za ruku. Bál se totiž, že když ji pustí, i kdyby jen na pár vteřin, zmizí stejně jako jeho otec. Věděl, že Pepper vyřizovala nějaké telefony, prohodila pár slov s neznámou paní, která k nim přišla těsně před tím, než na ně někdo zaútočil, a pak s ním seděla na zemi a snažila se s ním promluvit, ale Peter nemohl pochytit význam jejích slov, ať se snažil sebevíce. Jeho myšlenky ubíhaly směrem k jeho otci. Peter nevěřil, že by byl pryč. Nemohl být. Co by s ním pak bylo? Nemohl jej ztratit. Prostě ne.

Matně zaregistroval příjezd řemeslníků, kteří přijeli odklidit zbylé trosky. Pepper mu řekla, že se půjde podívat, ale že může zůstat sedět venku, pokud chtěl. Peter jen beze slova vstal a následoval ji, stále drže její ruku. Co kdyby se příliš nahnula přes okraj a také spadla do oceánu? Pak už by byl úplně sám.

„Petere, broučku, myslím, že tohle si budeš chtít poslechnout," promluvila se slabým úsměvem. Peter na ni upřel své prázdné oči. Tolik ji bolelo jej takto vidět. „Je v pořádku," řekla a podala mu helmu od jednoho z jeho obleků.

Stále odmítal pustit její ruku, a tak mu pomohla nasadit si masku na hlavu. Na chvíli se zdálo, že všechno zase bude v pořádku. To ještě netušili, co byla neznámá dívka, která je poctila návštěvou, zač.

•••

„Takže, tři výtečné horké čokolády s horou maršmelounů už se nesou," oznámil jim Tony, když vešel do obýváku. Peter seděl na gauči přitulený k Pepper, se kterou čekali na zmiňovanou horkou čokoládu a společnost Tonyho, než zahájí vánoční filmový maraton.

Jeho otec dodržel svůj slib a spolu se strejdou Brucem vyřešili problém extremisu a vyléčili jeho matku. U té příležitosti se Tony rozhodl, že se konečně zbaví střepů u svého srdce, takže jeho hruď už nezdobil malý reaktor.

„To byla doba," odfrkl si Peter.

„Tak hele, mladej, abys nebyl bez čokolády," varoval jej Tony a pak se k nim konečně posadil na gauč.

„Veselé Vánoce," popřál jim Peter, který by nejradši zastavil tenhle moment a už nikdy ho neopouštěl. V objetí mezi jeho rodiči mu totiž bylo úplně nejlépe na celém světě.