Pepper věděla, že to přichází ještě dříve, než to Tony řekl. To neznamenalo, že v hloubi duše nedoufala, že to neřekne. Že se pro jednou bude držet plánu. Ale byla pošetilost v něco takového doufat. Zvláště když se jednalo o něj.

„Pravda je taková, že já jsem Iron Man,“ řekl sebejistě Tony do mikrofonu a v místnosti okamžitě nastal chaos.

„Cože? Co to řekl?“ vyhrkl Peter, který stál vedle ní a Pepper si povzdechla. Tony prostě vždy musel dělat vše proto, aby jí ztěžoval práci.

„O tomhle si budeš muset promluvit s ním,“ řekla a rychle jej chytla za ruku, aby jí nikam nemohl utéct. Pohledem vyhledala Happyho, kterému ukázala na zadní místnost. Happy přikývl a ona se tak s Peterem rozešla pryč od všech těch novinářů a doufala, že se k nim Tony ve vteřině připojí.

„Věděla jsi o tom?“ zeptal se Peter, když hluk kolem nich utichl a byli osamotě.

„Ano,“ odpověděla prostě. Tohle byla opravdu konverzace, kterou musel mít s Tonym a ne s ní. Ona musela zjistit, jestli Tonyho prohlášení už stihlo napáchat nějaké škody.

„Ano, já vím, že to nebylo v plánu,“ řekl Tony ihned, jak se k nim připojil. Věděl, že Pepper i Rhodey na něj budou naštvaní, ale on to prostě musel říct. Lidé by měli vědět, že tu je někdo, kdo se za ně postaví.

„Ty jsi Iron Man? A co to vůbec znamená? Máš nějakej hodně cool oblek? Můžu ho vidět?“ spustil nadšeně Peter dřív, než Pepper stihla Tonyho pokárat.

„Ten nejvíc cool oblek, kterej si kdy viděl, mladej,“ odpověděl s úsměvem Tony a pocuchal mu vlasy. Peterovy reakce se docela bál. Byl rád, že to vzal dobře.

„Jak vysoko můžeš letět? Jak si vyřešil namrzání? Vyřešil jsi namrzání, že jo?“ pokládal další otázky a Tony se jen trošičku styděl, že jeho syna napadl problém s námrazou prakticky okamžitě. Možná, kdyby s ním více koukal na Star Wars, taky by jej tyhle skoro vesmírné věci napadly hned na začátku.

„Co kdybychom zašli na pizzu a já ti zodpovím všechny tvé otázky,“ navrhl Tony.

„Tak jo!“ souhlasil Peter.

„Pepper? Připojíš se?“ zeptal se Tony a konečně se odvážil na rudovlásku pohlédnout. Mohl vidět, že nebyla spokojená s jeho rozhodnutím, ale před Peterem se snažila dělat, jako by nic. Takhle to ona vždycky dělala.

„Ráda bych, ale budu teď zavalená prací,“ odpověděla a hned na to její telefon začal zvonit. Tony si nikdy neuvědomoval, jak moc starostí jí svým chováním přinášel, dokud nebylo pozdě.

•••

Pepper seděla ve své nové kanceláři a snažila se soustředit na práci. Potíž byla v tom, že nemohla, protože neměla nejmenší tušení, co to dělá. Tohle byla práce, o které se jí nikdy ani nesnilo. Kdyby jí někdo v mládí řekl, že jednou bude výkonnou ředitelkou ve Stark Industries, vysmála by se mu do obličeje. Ale tady je. Neberte ji špatně, ona svou práci milovala a byla za tu příležitost vděčná. Jen se jí nelíbilo, na úkor čeho tu práci dělala.

Tony byl teď víc doma, zatímco ona byla více v práci. A ačkoliv ji práce bavila, chyběl jí Peter. Vždyť posledních pár let s nimi trávila čas prakticky každý den. A teď? Teď je viděla dvakrát do týdne, když měla štěstí. Když jí Tony řekl, že chce, aby vedla jeho společnost, byla překvapená, ale zároveň hrozně šťastná. Nyní měla ke štěstí daleko a už si nebyla jistá, že to bylo to, co chtěla v životě dělat.

Na druhou stranu to tak možná bylo lepší. Nikdo neříkal, že bude mít permanentní místo v životě dvou Starků. Byla to její chyba, že se nechala unést Peterovými řečmi o rodině. Byl to její problém, že možná, ale jenom možná, začala o Tonym smýšlet jinak. Moc dobře věděla, že její nejlepší přítel už vztah nechce. Ne potom, co Mary odešla…

A pak tu také byla Tonyho nová asistentka Natalie Rushmanová. Pepper se musela přiznat, že i na ni udělala dojem. To jí ovšem nezabránilo v tom, aby vůči ženě necítila menší žárlivost. Tonymu se líbila, to bylo očividné, ale nebyl to jediný Stark, který se jí nechal učarovat. Peter z ní byl nadšený. Vždy Pepper vyprávěl, co spolu dělali, nebo co jej naučila nového. A Pepper vždy jen poslouchala s úsměvem na tváři, i když ve skutečnosti trpěla. Ale Peter se zdál být šťastný, a to bylo koneckonců to, co pro něj vždycky chtěla. I když to znamenalo odsunout její vlastní štěstí stranou.

•••

„Panebože, já už to nevydržím!“ vyjekla Pepper, když se vymanila z jeho kovového sevření.

„Co nevydržíš? Koukni na mě!“

„Moje tělo už ten stres nedokáže zvládat! Nikdy nevím, jestli se někde nezabiješ, nebo… nebo-“

„Co?“ přerušil ji neomaleně Tony.

„Nebo nezničíš celou firmu, nebo-“

„Snad jsem to zvládl dobře, ne?“ přerušil ji znovu, než by se stihla dostat k tomu hlavnímu. Peterovi.

„Já… já… dávám výpověď,“ vyhrkla bez rozmyslu. Tak to bylo. Skončí a odstěhuje se pryč z města. Někam, kde to bude klidnější. Zapomene na dva Starkovi muže a bude žít normální život.

„Co jsi to řekla? Výpověď?“ zeptal se Tony, který se musel ujistit, že slyšel dobře. Věděl, že to s ním nebylo lehké, ale přece by Pepper nedala výpověď. Ne, to se nemohlo dít.

„Takhle už to dál nejde, Tony,“ řekla slabým hlasem. Potřebovala si dát dokupy její vlastní život.

„Zasloužíš si něco lepšího. Vždycky jsi se o mě a o Petera dobře starala. Byl jsem ve srabu a ty jsi mě podržela,“ řekl ztěžka. Nevěděl, co to znamenalo. Jeho srdce se bolestně svíralo. Měl pocit, že mu docházel kyslík.

„Děkuji, připravím vše na předání.“

„A co tisk? Dělala jsi to chvíli-“

„Ale u tebe to je skoro jako rok! Ve skutečnosti to je jako se psem, takže je to jako sedm le-“ drmolila, než byla opět přerušena, ale tentokrát cizími rty, které spočívaly na těch jejích. Všechen stres najednou opustil její tělo. Místo stresu ji zaplavila vlna štěstí, když se jejich rty pohybovaly v naprosté harmonii.

„Divný?“ zeptal se, když se od sebe odtrhli a Pepper se usmála.

„Není to divný.“

„Podle mě to divný je,“ ozval se kousek od nich další hlas, když se jejich rty znovu téměř spojily.

„Strejdo Rhodey! Zničil jsi to!“ vyčetl mu Peter.

„Dala jsem výpověď, takže…“ začala Pepper, ale nějak nevěděla, jak pokračovat. Byla malinko zahanbena, že to Rhodey a Peter viděli.

„To není nutný, my to všechno slyšeli,“ řekl Rhodey a Pepper cítila, jak se jí hrne červeň do tváří. Aspoň, že byla noc.

„Měli byste jít,“ pobídl je Tony, který sice rád viděl, že je jeho syn v pořádku, ale momentálně toužil úplně po něčem jiném. Teď, když věděl, jaké to bylo líbat Pepper, už nikdy s tím nechtěl přestat.

„Ale my tady byli první!“ zaprotestoval Peter s úšklebkem na tváři. „Taky doufám, že tu výpověď nepřijmeš, tati,“ dodal ještě a všichni se nad jeho prohlášením zasmáli.