Jak jsme kráčeli nočním městem k naší ulici, Felix mě i Lauru vzal kolem ramen a tak jsme společně trochu vratkým krokem pokračovali.

„Felixi?"

„Ano, krásko?" pobídl mě.

„Proč vlastně pořád mluvíš o tom, jaké by to bylo, kdybys s jednou z nás chodil?" zeptala jsem se do ticha noční procházky. Měla jsem v sobě dvě sklenky vína a to jsem vždy začala řešit takovéto hluboké otázky. „Ty bys třeba jako vážně chtěl?"

Myslela jsem si, že si dá s odpovědí na čas, ale Felix snad nikdy nemusel hledat slova.

„Chodit s jednou z vás? Ne," uchechtl se. „Já bych kdyžtak chtěl chodit s oběma."

„Ugh."