Prohrabávala jsem skříňku, ve které jsme s Lau skladovaly kila čokolády. Nebo aspoň dodnes jsem o tom byla přesvědčená.

„Kdo se odvážil," napochodovala jsem do obýváku s rukou plnou obalů, „sníst všechnu čokoládu a ještě tam nechat smetí?"

Chtěla jsem je oba zpražit pohledem, ale když jsem uviděla Felixe na jedné straně gauče a Lau se sklopenýma očima druhé, na čokoládu jsem zapomněla.

Co se tu stalo?

„Rito, co jsi říkala?" ozval se Felix vesele, ale hlas se mu uprostřed věty zachvěl. „Čokoláda? Jasný, hned pro nějakou skočím –"

„Ne," odmítla jsem. „Lau, projdeš se se mnou?"

Jen přikývla a nepromluvila, dokud jsme nebyly pár bloků od našeho bytu. Ostatně já taky ne.

Zvláštní, vedle mě kráčela holka, se kterou jsem chodila několik let, a já přemýšlela, jestli ji můžu vzít za ruku. I když zase tolik bych se divit neměla, s Lau se mi to občas stávalo, jen jsem nikdy neměla pocit, že je to moje vina.

Nakonec jsem se pochlapila a jemně se dotkla její dlaně, načež jsme si propletly prsty.

Lau to zřejmě vzala jako pobídku k rozhovoru. „Riri, musíme si promluvit."

Sakra. Sakra! Felix jí určitě řekl o tom, jak mě políbil. Nebo teda, jak jsme se líbali. Chtěla jsem jí to povědět, fakt. Sakra.

Vešly jsme do obchodu a zamířily k oddělení se sladkostmi.

„Možná bych ti to mohla radši říct já?" navrhla jsem a házela do košíku všechno, co mi přišlo pod ruku a podobalo se to čokoládě. Nějak jsem potřebovala bezmyšlenkovitě zaměstnat končetiny.

„Ty o tom víš?" vydechla Lau.

„Cože?"

* Omlouvám se za tu trochu delší odmlku, než jste zvyklí. Užijte si takhle ukončenou kapitolu, víte že miluju vám to dělat. ;) Jinak, rozhodla jsem se, že bude 41 kapitol, což znamená, že jsme skoro u konce. Ale myslím, že bych se nebránila dalšímu dílu, tak napište názory... :) A další bude... Hm, zítra? Asi. :D *