Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad tím, že je přece jen trochu divné, že se moje sestra ještě nevrátila od Felixe, který jí prý chtěl ukázat několik svých fotek. Když mě napadlo, že o fotky možná vůbec nešlo, musela jsem znechuceně nakrčit nos. Možná opravdu nebyl nejlepší nápad dávat je dohromady...

Slabé zavrzání podlahy mě vytrhlo z myšlenek. Na prahu našeho pokoje stála Laura a růžovém pyžamu s kočkami byla úplně k sežrání. Přesto jsem měla stále na paměti její podivnou náladu, která se jí držela celý večer.

Lau si vlezla pod peřinu zády ke mně a můj mozek se pustil do výpočtů, jestli je to natolik blízko, že bych ji mohla v této situaci pohladit.

Rozhodla jsem se to risknout. Lau pod mým dotekem trochu ztuhla, ale pak se posunula blíž a nechala se obejmout, načež si se mnou propletla prsty.

„Nechci o tom mluvit," řekla potichu.

Jen jsem přikývla a objala ji ještě pevněji. To přejde.