Skoro jsem tomu nechtěla věřit. Ne, tohle bylo příliš dobré. Asi se mi to vážně zdá.

Moničin a Felixův smích se nesl obývákem a já s Lau jen udiveně koukaly. Sice si ti dva nepadli do oka hned napoprvé, ale jakmile Monika začala vyprávět o své služební cestě do Paříže, našli společné téma.

Párkrát jsem nenápadně mrkla na Lau, ale ta se na mě zcela očividně odmítala podívat. Nakonec jsem to nevydržela, a když se moje láska zvedla a šla do koupelny, bez velkých cavyků jsem se vydala za ní.

„Lau, ono to funguje!" vyjekla jsem, i když jsem si dávala pozor, aby mě nebylo slyšet do obýváku.

„Uhm...“ zahučela a vystrčila mě z koupelny, načež se zamkla.

„Lau... Stalo se něco?"