„Běž si udělat kafe. Jak nemáš kafe, jsi nesnesitelná."

Zamračila se na mě, ale vydala se do kuchyně, kde zapnula kávovar.

„Jako bych žila s dítětem. Nebo hůř, chlapem," zamumala jsem.

„Kočkou! Jsem kočka, vzpomínáš?" vykřikla vítězoslavně a její hlava opět zmizela ze dveří, aby mohla dohlédnout na kávu.

Nějak jsem se ani nesnažila zabránit úsměvu, který se mi dral na rty.