Potichu jsem za sebou zavřela vchodové dveře, abych nevzbudila našeho maroda. Právě jsem se zouvala, když se ke mně donesla úžasná vůně. Že by se Lau pustila do přípravy večeře?

Vešla jsem do kuchyně s připravenou náručí, ale pohled na Felixův zadek, který na mě vystrkoval, zatímco se hrabal v lednici, mě zarazil. Felix se otočil a uviděl mě, jak zkoprněle stojím ve dveřích.

„Rito!" řekl vesele a rozklepl do misky jedno z vajíček, co právě vytáhl z lednice.

„Ahoj... Koukám, že je ti líp," vydechla jsem, stále ještě trochu mimo. Možná za to mohla taky moje zástěra, co měl na sobě.

„Jo," přikývl a vlepil mi pusu na tvář. Překvapeně jsem se odtáhla.

„Stalo se něco?" zamračila jsem se.

„Ne, proč?" pokrčil Felix rameny.

„Jsem zpátky!" ozvalo se z předsíně.

Naposledy jsem vrhla podezřívavý pohled na Felixe a šla přivítat svoji přítelkyni.

„Ty víš něco o tom, proč si Felix hraje v kuchyni na hospodyňku?"

Pousmála se. „Domluvili jsme se, že bychom si mohli udělat hezkou večeři, když se od zítřka vrací k sobě do bytu."

„Ha, ha. Jako by něco takového hrozilo. Už se ho nezbavíme," prorokovala jsem, když jsem Lauru následovala do kuchyně, abychom pomohly Felixovi s večeří.