Lau vklouzla ke mně pod přikrývku a zastudila mě chodidly na lýtkách. Otřásla jsem se.

„Promiň," řekla s potlačovaným smíchem a natáhla se pro polibek. U jednoho ale samozřejmě nezůstalo a o chvilku později na mně moje přítelkyně seděla a měla ruce pod mým tričkem.

A samozřejmě, že by nezůstalo jenom u toho, kdyby se ale v tu chvíli z obýváku neozvalo zakašlání.

Obě jsme ztuhly. Přes zavřené dveře už nebylo nic dalšího slyšet, takže nejspíš šlo o shodu náhod, ale obě jsme si tak nějak víc uvědomovaly, že tu už nejsme samy.

Laura ze mě beze slova slezla.

„Jako bychom měly dítě," zamumlala jsem a Lau překonala právě vzniklou mezeru mezi námi a se smíchem mě obejmula.

„Zvláštní je, že si nevzpomínám, kdy jsme se na tom domluvily," vedla jsem si dál svou.

„Pojď spát," navrhla moje drahá polovička a já neměla důvod protestovat. S tím kazišukem si to vyřídím zítra. A je mi úplně fuk, že je nemocný.