„Felixi?"

Podíval se na mě jedním okem.

„Rito, ahoj," zamumlal s malým úsměvem.

„Ty teda vypadáš," zhodnotila jsem jeho bílý obličej a sundala ruku ze sálajícího čela.

„Jsem teplý?"

„Ne, Felixi sakra, nejsi teplý!"

Za zvuku jeho smíchu jsem odkráčela do kuchyně, kde Laura pila čaj opřená o kuchyňskou linku.

„Jak mu je?"

„Úžasně, zvládá si ze mě utahovat," odsekla jsem a taky si nalila čaj.

„Podle toho to nemůžeš posoudit, před pár hodinami se mu povedlo mě zmást natolik, že jsem mu řekla, že je teplý..."

„Tak je to s ním asi hodně špatné, když se opakuje."