Přátelé, je to neuvěřitelné, ale pátý ročník čtvera je tu. Zdá se to až neuvěřitelné. Když jsme se s Apolenou do téhle výzvy pouštěly poprvé, asi nás nenapadlo, že budeme jednou tvořit její pátý ročník. Teda, já bych si měla odpustit ten plurál, páč vím buřt o tom, jestli to má Apolena stejně.

Tahle význa je neskutečně krásný projekt. A jsem moc ráda, že ačkoli už ji jedeme po páté, stala se spíš hezkou tradicí, než nastavovanou kaší. Někdy to, pravda, trochu drhne, někdy zase příběhy vznikají jako mávnutím kouzelné hůlky. A mě to v obou případech strašně baví, i když je to někdy frustrující a vytáčí mě to k nepříčetnosti (ať žijí netrpěliví nebelvíři). Tahle význa nám totiž krásně ukazuje, že cesta je nejhezčí cíl, a jsem ráda, že se mi daří ji každý rok nějak, někam posunout. A že v tom nejsme samy. 

Takže do pětice všeho dobrého....A o čem, že to tentokrát bude? Inu, nechte se překvapit.

Jaro: Zatím to stačí

· vybraná slova: kaktus, cestopis, kvintet, skoba, psychóza

· termín odeslání: 4. 2.

· věnováno Mrzimoru

Ship: Remadora