Sofia Gayle
Cesta ke Strašidelnému domu mě naplňovala nervozitou. Díky Kristiánovi jsem na malou chvíli zapomněla na hlas toho muže, ale teď, když jsem byla sama se mi vrátil ten pocit který ve mně vyvolal. Nadávala jsem si, že jsem neměla dost rozumu abych se bývala otočila, ale to už teď bylo jedno. Cesta mi nebude trvat ani půl hodiny, a pak konečně zjistím jak William vypadá a kdo to vlastně je.
Jestli jsem byla nervózní, o tom nebylo pochyb, dlaně se mi potily a v ústech jsem měla sucho. Vždyť je to neznámý člověk, každý se tu k němu chová odměřeně nebo jako dědeček, nepřátelsky. Sama jsem nevěděla co od toho očekávat, ale zároveň jsem měla vzadu na krku malý ždibíček strachu. Proč asi chtěl abych přišla sama?
Byla jsem nervózní ještě z jedné věci a to z šatů které jsem měla na sobě. Tyhle šaty mi k mým dvacátým narozeninám dala Marie a od té doby jsem je neměla na sobě. Když už jsem u svých narozenin, brzy bude září a s tím se blíží i mě jednadvacáté narozeniny. Povzdechla jsem si. Zase o rok starší. Ano hádáte správně, ješte pořád nejsem nesmrtelná a i když jsem si to už několik let, při sfouknutí svíčky na dortu, přála, nestalo se tak.
,,Sakra, proč jsou tak krátké?" postěžovala jsem si a už po několikáté jsem se snažila bílé šaty prodloužit. Byly mi po kolena, ale mě to stejně připadalo moc málo. I ten výstřih mohl být menší. Ach jo, povzdechla jsem si a podívala jsem se na své, trochu víc roztahané, tenisky.
,,Bože, k čemu jsem se to upsala a proč jsem si tohle na sebe vůbec brala?" stěžovala jsem si lesu kolem mě, ale nebylo mi to nic platné, samozřejmě.

Co si o mě asi pomyslí když tam přijdu takhle navlečená?
Ovšem Kristián se tvářil spokojeně, tedy, pokud se dá otevření pusy považovat za nějakou tu lichotku. Nějak nebyl schopný souvislého slova. Už mě v těch šatech viděl, ale asi zapomněl. Proto jsem mu jen dala pusu na tvář a raději jsem šla aby si to třeba nerozmyslel. Vím, že až se to dozví dědeček, nebude nadšený, možná bude hodně naštvaný, ale my jsme ty peníze opravdu potřebovali. Ještě k tomu je fajn se na chvilku zbavit Kristiána, mám ho opravdu moc ráda, ale těmi jeho věčnými snahami mi občas prostě leze na nervy.
Z malé kabelky přes rameno, kterou jsem si byla nucena vzít, protože ty šaty nemají kapsy, jsem vytáhla mobil a podívala jsem se kolik je hodin. Bylo půl páté.
Zastrčila jsem mobil zpět a podívala jsem se na malý kopec kde stál strašidelný dům. Budu tam za pár minut.
,,To zvládnu, to zvládnu, je to jen člověk...možná divný člověk, ale je to pořád člověk." mumlala jsem si sama pro sebe, ale řekněme si to upřímně, někdo jako já věřil všemu.
Začalo být trochu chladno a já si málem znovu začala nadávat, že jsem si přeci jen nevzala alespoň košili. Tyhle šaty měli rukávy až k loktům, ale byly z krajky a tak mi byly prostě k ničemu.
Rozhlížela jsem se kolem sebe, dost se to tu změnilo od té doby co jsem tu byla naposledy. Les který obklopoval cestu se zdál větší a temnější, cesta po které jsem šla byla užší než dřív. Ale co mě opravdu zneklidňovalo, bylo to, že tu nezpívali žádní ptáci a bylo tu děsivé ticho. Snažila jsem se zahlédnout alespoň srnku nebo zajíce, ale jakoby všechna zvířata utekla. Zrovna když jsem se dívala do lesa jestli tam přeci jen nějaké zvíře neuvidím, začal mi zvonit mobil.
~Sofio?~
,,Kristiáne, jsem na cestě. Co potřebuješ?" protočila jsem očima, jestli mě bude kontrolovat každou chvilku, vypnu si mobil.
~Jen...je chladno. Dal jsem ti do toho koše košili cos měla na sobě. Snad ti trochu pomůže.~
Zářivě jsem se usmála, ten kluk myslí opravdu na všechno.
,,Bože Kristiáne, moc ti děkuju!" děkovala jsem mu a on se smál.
~Nemáš za co, dej pozor.~
Rozloučil se a zavěsil. Hned jsem tu košili z košíku vyndala a oblékla si jí.
Byla jsem zrovna pod tím kopcem na kterém byl Williamův dům a když jsem si vzala košík znovu do ruky, podívala jsem se na tu stavbu pozorněji. V pár oknech se svítilo, zahrada se zdála udržovaná a rozpadlá brána byla spravená. Opravdu to teď nevypadalo jako strašidelný dům, ale spíš jako temné sídlo.

♡♡♡
Ahoj:)
Slibovaná kapitola je tu :)
No ano..měli jste pravdu prodlužuju to :D
Ale nebojte! V příští kapitole kterou přidám v neděli 26.2.2017 se konečně setkáme s Williamem:)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡