Sofia Gayle
,,Tak jak to chutná? No?" naléhala jsem na Kristiána, který mou zvědavost neuvěřitelně pokoušel. Už hodně dlouhou chvíli ochutnával bílou čokoládu s plátky růží a ještě pořád se nevyjádřil.
,,Hm..." zabručel a zamlaskal. Protočila jsem očima a podupala nohou, byla jsem nervózní.
,,Hm..." udělal ten zvuk znovu a zatvářil se jako světoznámý ochutnávač čokolády, kterým, alespoň pro mě byl, ale i tak mě přiváděl k šílenství.
,,No tak Kristiáne!" zavrčela jsem nedočkavě, on ještě jednou ochutnal a pak se na mě usmál.
,,Je to zvláštní, ale moc dobré. Ty růže sem tam křupají. Je to vážně skvělé, Sofio." oznámil mi a já mu samou radostí skočila kolem krku. Zvedl mě ze země a udělal se mnou jedno kolečko, než zakopl o nohu stolku a oba jsme se s výkřikem nesvalili na pytle čokolády. Byl to tvrdý dopad, ale i tak jsme se oba smáli.
Při tom všem jsem se zapomněla dívat na hodiny a když jsem se na ně konečně podívala, zhrozila jsem se, byli čtyři hodiny odpoledne.
,,Sakra, to už je tolik?!" vykřikla jsem a hrabala se z pytlů s čokoládou. Kristián mě následoval.
,,V kolik přijede tvůj děda?" zeptal se, v hlase mírnou starost. Měla jsem v plánu jít do Strašidelného domu kolem třetí, už mám zpoždění.
,,Jezdí kolem sedmé, času mam dost, jen jsem úplně zapomněla na tu objednávku pro Williama. Máš na mě špatný vliv." usmála jsem se a při tom jsem si rozvazovala zástěru.
,,Opravdu tam musíš?" řekl mi Kristián a díval se na mě kritickým pohledem. Vím, že se mu to nelíbilo, ale to byla bohužel jen jeho starost.
,,Kristiáne, do hodiny jsem zpátky..." zarazila jsem se. Co když to bude doopravdy upír nebo někdo hodně zajímavý? Nebo bude chtít abych se zdržela? Vím, že bych ani nad jednou tou možností neměla přemýšlet, p odkud bych měla být rozumná, ale já rozumná nebyla a tak mě tyhle úvahy prostě napadaly.
,,...kdyby se cokoliv stalo, napíšu ti nebo ti zavolám, ano?" dodala jsem nakonec a Kristián pokýval hlavou, pořád nebyl spokojený, ale já už musela jít.
Cestou pro košík mě něco napadlo. Když Kristián ochutnával tu novou čokoládu nalila jsem trochu do pěti forem na tabulkovou čokoládu, už by to mělo být ztuhlé. Třeba by William ocenil něco nového.
,,Vezmu mu jednu tu novou." zamumlala jsem směrem ke Kristiánovi a protáhla jsem se kolem něj do lednice. Cítila jsem jak se za mnou dívá, ale nevšímala jsem si toho. Je mi jasné, že by se začal vyptávat proč mě napadlo mu jí donést.
,,Ta čokoláda tě napadla ve spojitosti s tou růží, že ano? To proto mu jí chceš donést?" řekl mi za zády když jsem čokoládu balila do papíru a rudé stuhy. Zarazila jsem se v zavazování mašle a sama pro sebe zanadávala nad Kristiánovou prozíravostí. Dodělala jsem tu mašli a otočila jsem se ke Kristiánovi který se díval na růži ve váze výrazem tak znechuceným, jako by byla jedovatá, bylo mi z toho smutno.
,,Ano, to díky té růži mě to napadlo." přiznala jsem, ale on mi neodpověděl. Jen dál koukal na růži ve váze.
,,Kristiáne..." začala jsem, ale když se na mě nepodíval natáhla jsem ruku a otočila jsem jeho tvář ke svojí.
,,Slib mi, že se vrátíš." řekl potichu a já se usmála.
,,Jistě, že se vrátím." potvrdila jsem mu. Vždyť přeci nebyl důvod abych se nevrátila. Když se i on usmál, vzala jsem zabalenou čokoládu a dala jsem jí ke zbytku do košíku.
,,Měla by ještě přijít Luisa ze školy. Ten košík je tady a je tam i cenovka, tak se o to postarej, prosím." řekla jsem mu a ještě než sem odešla, oblékla jsem mu přes krk zástěru. Usmál se a já taky.
,,Tak už běž a buď opatrná." řekl mi a dal mi pusu na tvář.
,,Budu, neboj." zamávala jsem mu a vyšla jsem z obchodu, obtěžkaná košíkem plným čokolády vstříc neznámému muži ve Strašidelném domě.
,,Sofio?!" zavolal na mě Kristián a já se u branky otočila.
,,Nechtěla by sis vzít něco...vhodnějšího?" zeptal se když ke mě doběhl a já naklonila hlavu na stranu.
,,Jdeš k někomu bohatému...měla bys vypadat alespoň jako žena." řekl potichu skoro zahanbeně a mě to konečně došlo. Džíny, triko s muffinem a košile po dědovi asi nebyli nejvhodnější jenže...já nic normálního neměla...
,,Počkej tu." řekla jsem mu, vrazila jsem mu do ruky košík a vyběhla jsem do svého pokoje.

♡♡♡
Čauky:)
Tak tady je ta slibovaná kapitola :)
Díky moc za všechnu podporu.
V příští kapitole se spolu se Sofii vydáme na cestu k panu tajemnému:)
Další kapitolu Teda čekejte 23.2.2017
Ahoj :)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡