Byl to člověk, ale vy jste s ním jednali jako s méněcenným.  Dívali jste se jen povrchně, ale nikdo z vás si nevšiml jeho vnitřku.
On viděl, viděl vám až do duše. Nepotřeboval krásu zevnějšku.Stačila mu krása srdce.

V tom byla jeho krása. Nebyla v obličeji, v postavě, byla v srdci.
Jeho krásné srdce tlouklo pro všechny.
Vy jste s ním jednali jako s někým kdo tady na tom světě nemá co dělat.
Snažil se nebýt jako ostatní, a taky že nebyl.
Byl svůj, nepřetvařoval se.
Nevymýšlel si úspěchy, ani báchorky o tom co překonal.  On totiž nic překonávat nepotřeboval.

Poprvé jsem ho spatřila na přijímačkách. Byl ve svém vlastním světě. Ostatní si ho prohlíželi jako nějaký nechutný exemplář v muzeu. On si jich nevšímal.

Když jsem vešla poprvé do svojí nové třídy první koho jsem si všimla byl on. Kluk na vozíčku se zašitým okem a šrámy v obličeji nejde jen tak přehlédnout.
Jeho vzhled byl důvodem, že jeho okolí jím opovrhovalo.

Jeden kluk ho shodil z vozíčku a řval na něj že je zrůda a že sem nepatří.
Všichni se smáli. Nebudu lhát i já se smála. Smála jsem se mu za něco za co nemohl. Smála jsem se aby jsem zapadla do davu. Neměla jsem tu odvahu být jiná než ostatní. On ji měl.

Jeho  oko se zalesklo. Poprvé jsem ho viděla plakat. Nikdy neplakal, až dnes ho zlomili. Stačilo pár slov. Přesně si je pamatuju.
,,Kde máš rodiče?"  zeptal se posměšně jeden kluk, ,, Tě opustili když tě viděli? Chápu taky bych s něčím takovým nežil."
,, Oni jsou mrtvý," řekl on.
,, Taky bych radši umřel než být s něčím takovým," řekl kluk posměšně.
Podívala jsem se na ně. Všichni se smáli. Já tentokrát ne. V ten okamžik jsem pochopila co se tady v tomhle kolektivu děje.  Pochopila jsem že pokud se něco nestane, skončí to zle.
Velmi zle.

Tento člověk byl úžasný. Měl čistou duši a snažil se nebýt jako ostatní. Vydržel až do konce. Přijal sebe samého takového jakým je.
Na druhých viděl jen to dobré. Krása jeho srdce  byla to co nikdo neměl.
Bohužel s tímto člověkem lidé zacházeli jako s něčím zrůdným. Nikdo nevěděl co se mu stalo. Nikoho nezajímala jeho minulost. Kdyby ji znali, chovali by se jinak?
Nemůžu to posoudit. Já ani nikdo jiný neměl odvahu se za něj postavit nikdo nevyčníval z řady. Tak jsme dali prostor pro věc která se neměla stát.

Byli jsme venku, celá třída. Učitelky nám dali rozchod.  Stalo se to, většina třídy vzala jeho vozík i s ním. Nemohl se bránit. A ostatní neměli odvahu. Báli se že se stanou novým terčem, a proto dovolili smrt.

Vozík se jim vymknul z rukou. Nemělo to být úmyslem. A tak sjel do silnice. Vozík neměl brzdy a  on nad ním ztratil kontrolu. Když vozík sjel  z chodníku chlapec přepadl.
A auto které jelo rozhodlo o jeho životě.

Všichni se zhrozili. Začalo se to řešit. Moc si toho nepamatuji, byla jsem v šoku. Právě jsem viděla smrt člověka s úžasným srdcem.
Poznala jsem ho pár dní před tímto dnem.
Svěřila jsem se mu a on mě. Poznala jsem ho jako ho nikdo jiný neměl šanci poznat.

Tento člověk měl odvahu být jiný.
Tento člověk si nepotřeboval nic dokazovat.
On toho dokázal spoustu.
Tento člověk vydržel až do konce.
Dokázal čelit šikaně a přitom zůstat jiným.
Tento člověk dokázal že ať se vám v životě přihodí cokoli, můžete zůstat svými. Můžete zůstat úžasnými lidmi s překrásným srdcem.

Byl to člověk jako já.
On byl lepší, protože měl odvahu.
Byl lepší protože zemřel za to kým byl.
Byl to člověk jako já.